Dopis pro mou dceru

Když jsi se narodila, byl jsem šťastný a rozpačitý zároveň. Já a táta! To je šok! Byl jsem tehdy už v pokročilém věku, nečekal jsem, že mě ještě čeká láska, s maminkou jsem se seznámil ve chvíli, kdy už jsem na citové vztahy téměř rezignoval, natož pak otcovství…

Když mi tuto zprávu máma sdělila, nevěřil jsem svým uším. Chodil jsem jako náměsíčník a téměř jsem nespal, byl jsem jako ve snách a hrozně jsem se bál. Bál jsem se, aby se nám nenarodilo nemocné nebo postižené dítě a nedal jsem pokoj, dokud jsme neabsolvovali různá lékařská vyšetření. Těšil jsem se na tebe a zároveň jsem trnul obavami, zda všechno zvládneme, jaký život tě čeká v této rozhárané době, jak ti zajistím spokojené dětství a zda z tebe nevyroste nevycválaný puberťák tíhnoucí k partě hospodských povalečů, nebo- ještě hůře- narkomanů. Tehdy jsem ještě netušil, že rodičovství je především neustálý strach. Maminka to snášela lépe. Pokojně sedávala v obývacím pokoji, pouštěla si hudbu a pletla při tom malé kombinézy z modré a růžové vlny.

Mezitím jsme sháněli kočárek, plymo a zásobu plenek, tehdy ještě žádné Pampers nebyly, postýlku s ohrádkou a spoustu dalších věcí, a v koutku ložnice jsme vytvořili malou oázu se zvířátky na zdi a s bavlněnými koulemi, visícími nad postýlkou. Nějaké oblečky a hračky jsme též dostali od příbuzných a přátel a jak se blížil tvůj čas, byli jsme stále nervóznější. Hlídal jsem maminku na každém kroku, zakázal jsem jí kouřit a pít a nedovolil jí cokoliv fyzicky náročného dělat nebo něco těžšího zvedat…

Když pak přišel onen osudný den, ujišťoval jsem se u řidiče sanitky, že s maminkou pojede opatrně a pomalu a on mi to s chápavým úsměvem slíbil. Pak už jsem bombardoval porodnici telefonickými dotazy, zda už jsi na světě. Mobily tehdy ještě nebyly a telefon jsme doma neměli, tak jsem stále běhal na vrátnici nedaleké továrny volat, až ze mě vrátný měl legraci. V noci jsem nespal a noční vrátný byl ze mě nešťastný.

Druhý den odpoledne jsi konečně přišla na svět. Obešel jsem sousedy v domě s láhví a skleničkami, všichni mi gratulovali a i ti, kteří jsou jindy protivní a nesympatičtí, i ti se na mě toho dne usmívali a ač byl ponurý a tmavý zamračený podzimní den, za okny krákaly vrány a poletoval studený sníh, pro mne svítilo jásavé slunce, oslavující příchod nového života.

Den nato jsem se vypravil s květinami do porodnice. Tehdy to ještě nebylo tak benevolentní jako dnes. V dnešní době mohou tatínkové přijít za rodičkou až na pokoj a potěšit se se svým dítětem, polaskat a pochovat si ho. Tehdy to možné nebylo. Ve dveřích, za které se nesmělo, bylo malé okénko, kterým mohli tatínkové nakukovat na novorozence, které jim jejich maminky přinesly ukázat. Protože jsem menší postavy, poskakoval jsem za vysokými urostlými tatínky jiných dětí, abych na tebe viděl, když tě maminka přinesla k okénku, zabalenou v bílém povijanu nebo co to bylo, a musel jsem vypadat směšně, ale bylo mi to jedno. Až o chvilku později se nade mnou ostatní tatínkové smilovali a pustili mě dopředu.. Měla jsi černé chmýří na hlavě, okukovala jsi svět velkýma modrýma kukadlama a byla jsi tak neuvěřitelně malinká, zranitelná, bezbranná…

A pak tě i s maminkou přivezli domů. Byl tě plný dům, přijely babičky a tetičky a všichni se tísnili kolem postýlky, každý něčím chrastil a fotil, byl tu zmatek až do chvíle, kdy jsi se potřebovala najíst a maminka tě musela kojit. Pamatuji se na chvíle tichého štěstí, když jsem tě mohl vozit v kočárku a chlubit se známým, nebo při večerním koupání- a to byl panečku obřad! A když přišly Vánoce, dali jsme si tě v koši na prádlo pod rozsvícený stromeček, nejkrásnější ze všech dárků. Světla svíček se ti odrážela v očích, udivených tou spoustou barevné krásy.

Pak šla léta starostí, vozili jsme tě do školky na dětské sedačce na kole, večer pak zase domů, později jsi začala chodit do základní školy, všelijakých kroužků a klubů, život utíkal jako splašený. Když jsi pak přešla na střední školu, opět jsem se bál. Teď už ne toho, že na sebe zvrhneš kastrol s vařící vodou, nebo že vypadneš z okna, teď už jsem měl před očima násilníky a sexuální devianty, kteří číhají na mladé holky na každém rohu, v devadesátých letech pak  náhončí do nočních podniků a nevěstinců, kteří tehdy násilím nutili chycené dívky k prostituci.. Už jsem se zmínil, že rodičovství je především strach, a když jsi přijížděla ze vzdálené školy v jiném městě až posledním vlakem, měl jsem pocity všelijaké. Po škole už za tebou začal jezdit Honza, slušný kluk z dobré rodiny a mě spadl kámen ze srdce. Předtím jsem v duchu viděl vyholené grázly, potetované zjevy a pankáče s kombinací zelené a fialové ve vlasech. Honza je docela obyčejný, normální kluk…

Auto zvolna přibrzdilo před křižovatkou. Bílé stuhy se třepotaly ve větru. Deset metrů před mým vozem se elegantně nesla ulicí dlouhá bílá limuzína s panenkou na kapotě motoru a s bílými  stuhami na oknech . Zahnula dolů ulicí směrem k náměstí a k radnici, troubila jak vlak před tunelem a mě bylo najednou smutno Zatímco mě a mé ženě jedna kapitola života končí, dole na radnici nová kapitola začíná. Hodně štěstí, moje malá holčičko!        Tvůj táta

Autor: Pavel Kopáček | středa 4.1.2012 15:15 | karma článku: 40,69 | přečteno: 4544x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Až budu tátou

„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...

12.7.2014 v 12:30 | Karma: 12,02 | Přečteno: 535x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Slunce, voda, vzduch, léto....

Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.

10.7.2014 v 20:59 | Karma: 4,61 | Přečteno: 293x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno - Letní povídka

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

10.7.2014 v 16:59 | Karma: 6,94 | Přečteno: 181x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Pro strach má mít člověk uděláno

Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...

31.3.2014 v 22:19 | Karma: 7,55 | Přečteno: 234x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Na pohřbu

Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“

17.1.2014 v 18:36 | Karma: 9,52 | Přečteno: 656x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Silné bouřky zasáhly Česko, v Praze průtrž zatopila ulice a omezila dopravu

27. června 2024  11:22,  aktualizováno  18:29

Přímý přenos Na Česko během odpoledne udeřily silné bouřky. Postupovaly od jihozápadu ke středním Čechám. Kolem...

Rychlík z Prahy narazil na Slovensku do autobusu, zemřelo sedm lidí

27. června 2024  18:35,  aktualizováno  28.6 10:48

Sedm lidí zemřelo a pět dalších se zranilo při srážce rychlíku s autobusem na jihu Slovenska. Vlak...

Hrůza, závory se zvedly, říká svědkyně. Vlak jel po zavřené koleji, uvedl ministr

28. června 2024  11:21,  aktualizováno  15:52

Rychlík z Prahy, který se ve čtvrtek srazil na Slovensku s autobusem, jel po koleji, jež byla pro...

Oběť jsem já, hájí se cyklista, po jehož útoku zemřela řidička

26. června 2024  11:43,  aktualizováno  12:52

Řidička, která po konfliktu s cyklistou Václavem Socherem před dvěma lety zemřela v nemocnici, si...

VIDEO: Výbuch poničil dům, je prakticky na odpis. Na vině může být fotovoltaika

25. června 2024  16:47,  aktualizováno  21:41

V Šonově na Náchodsku zasahovali hasiči u výbuchu v domě. „Pravděpodobná příčina výbuchu je...

KOMENTÁŘ: Bagration. Operace, která odstartovala průlom východní fronty

30. června 2024

Premium V červnu 1944 se Spojenci vylodili v Normandii, zatímco na východní frontě ve stejné době probíhala...

600 °C a mix jedovatých látek. Proč prudce přibývá požárů solárních panelů

30. června 2024

Premium V úterý hasiči zasahovali u výbuchu rodinného domu v Šonově na Náchodsku. Pravděpodobná příčina?...

Jako mravenci. Hrůza na mostě korunovala americký úprk z Pchjongjangu

30. června 2024

Seriál Korejskou válku dnes vnímáme především jako pozadí pro vtípky vypečených doktorů ze seriálu...

Na Plzeňsku u Seče se srazila auta, jeden řidič zemřel. Havarovalo se i jinde

29. června 2024  19:28,  aktualizováno  21:37

Smrtí jednoho z řidičů skončila sobotu odpoledne nehoda u Seče na jižním Plzeňsku. Na silnici první...

Rozdáváme dětský opalovací krém ZDARMA
Rozdáváme dětský opalovací krém ZDARMA

S přicházejícím létem je nutné myslet na ochranu pokožky, zejména u dětí. Přihlaste se do testování a vyzkoušejte dětský opalovací krém Cool Kids...

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/