Ivana Dianová
...a také Danajka.
Psát mi můžete na:
ohlasynablogdanajka@seznam.cz
Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)
- Počet článků 633
- Celková karma 29,41
- Průměrná čtenost 2036x
Ivana Dianová
Muži a jejich vejce
Tak mě opět napadlo téma, kterým se znemožním, nicméně je to silnější než já. Nemusíte mi psát, že se jedná o nejpřirozenější věc na světě, že přece o nic nejde, kde to žiju, a podobně, já to vím, ale....
Ivana Dianová
„Se vohol, ne, ty dekadentní medvědice!“
Tento pozoruhodný výrok nepatřil mně, ale štíhlé mladé ženě, která se postavila k tyči nad mou sedačkou. Celá tramvaj ztichla a upřeně se zadívala směrem k nám. Žena se pobaveně usmívala. Měla dlouhý hnědý culík, náznak tmavého chmýří nad horním rtem, na vysportovaných středně chlupatých nohou skvělé džínové šortky, krátké tílko bez rukávů, od jehož spodního lemu až ke koženému pásku kalhot sbíhal opět náznak tmavé cestičky chloupků, voněla hořkou Chloe a neobyčejně jí to slušelo.
Ivana Dianová
Ztráta objeveného ráje
Úplně na začátku byl jeden rybník. Průzračně čistý, že bylo vidět až na dno. Nebyl nijak zvlášť velký ani hluboký, ale stačilo to. V něm plno ryb, žab, v rákosí spousty ptáků, na písčitém břehu ondatry, ještěrky a jiná líbezná havěť. Všude motýli, včely a čmeláci, pasoucí se ze všeho nejraději na fialových bodlácích. Kolem dokola se rozprostíraly lesy; smíšené, ale nejvíce tam bylo borovic. Obrovských, voňavých, zrzavo- zelených borovic s rozpraskanou kůrou, plných veverek a ptáků. A na každém kroku obrovské mraveniště! A hlavně ticho, které bylo tak dokonalé, že paradoxně bylo až slyšet...
Ivana Dianová
Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi cestovati!
Trochu upravené pořekadlo, navíc- radši bych s našimi vlčicemi po nocích vyla, než cestovala, ale co se dá dělat! Obě moje psí holky, Meggy a Réza, kříženky vlčáka a někoho neznámého, ale určitě strakatého, jsou hodné, víceméně i poslušné, a dá se s nimi celkem vyjít, ale cestovat s nimi kamkoli, čímkoli a s kýmkoli je pravidelně na infarkt. Ještě tak autem, kdy můžeme dělat přestávky. Nebo aspoň se synem, který je - na rozdíl ode mne- nekrmí a nijak zvlášť nemazlí, navíc je oslovuje jejich oficielními jmény, tj. Mary Margaret a Mary Rose, ale má u našich psic autoritu téměř božskou.
Ivana Dianová
Pláč kojence v nočním parku
Nerada chodím v noci sama kamkoli, ale o parku to platí dvojnásob. Mám bujnou fantazii, špatně vidím, zbytečně moc slyším, a .... Prostě se bojím, no! V parku číhá úchyl, takový gerontofil, například, narkoman bez peněz, zato s absťákem, možná i nějaké strašidlo, co já vím... Nešla bych v noci do parku ani za milión. Ani kdyby mě bičovali. Ani omylem, fakt!
Ivana Dianová
Není nad to, když to člověk sám se sebou umí!
"Páka nad umyvadlem je sklopená na doraz. Páka nad vanou je sklopená na doraz. Páka nad dřezem je sklopená na doraz. Voda na WC je vypnutá. Nic neteče, nic nekape.
Ivana Dianová
Kytky, na které nikdy nezapomenu
Mám je všechny moc ráda, dokonce i přes nezpochybnitelný fakt, že na většinu z nich mám alergii. Některé dokonce miluju, například modřence. Čekám si na ně celý dlouhý rok, a ony jsou pak za pár dní pryč! Lehám si k nim do trávy a fetuju a fetuju... Nemám to srdce je otrhat a dát do vázy- stejně by to pak už nebylo ono. Nebo křehké, ale přitom silné tulipány, s jakoby mastnými květy a tučnými listy! V určité fázi života jsem je s neúnavností, téměř se rovnající autistické posedlosti, opylovávala štětečkem, ať už ve váze nebo na záhonech, a tím znepokojovala své bližní. A strašně dlouho si slibuju, že si koupím sametový tmavě rudý dlouhý gladiol, který mě přímo fascinuje, ale zatím k tomu ještě nedošlo. Možná potřebuju, aby mi ho někdo věnoval...
Ivana Dianová
Tam, kam chodí i knížepán
Byla jsem nucena navštívit veřejné záchodky Na Knížecí. Bylo to poprvé, a slibuji, že i naposledy, a to i za cenu, že příště budu držet nohy křížem celou cestu až do Budějovic! Byl to takový zážitek, že ho musím literárně zpracovat, aby se mi ulevilo...
Ivana Dianová
Břišní
Moje služebně nejstarší a nejmilejší kamarádka se rozhodla znovu se provdat, což by mně v zásadě ani tak nevadilo. Ona ale chtěla, abych jí to dosvědčila! To by mně bývalo bylo taky nevadilo, jenže..., víte...
Ivana Dianová
Poselství nedotčené skříně
„Tak tyhle šaty jsem na matce nikdy neviděl,“vyslovil udiveně táta, když jsme se sestrami otevřely máminu skříň. Byla plná pastelových blůz, romantických nočních košilek a barevných šatů.
Ivana Dianová
Ochutnávka z druhého dílu knihy 30% pro život
Nákupy s Tobiášem jsem už dávno jednou provždy zařadila mezi adrenalinové sporty, zaujala postoj a přijala opatření, nicméně přes to všechno si pokaždé uženu několikahodinovou tachykardii před i po akci.
Ivana Dianová
Čůrací
Nedávno jsem navštívila známého, takto vysokoškolského pedagoga, v jeho zaměstnání. Byl už večer, na fakultě ni noha, a já byla líná přesouvat se kvůli dámským záchodkům na opačný konec dlouhatánské chodby, než kde se nacházela jeho pracovna. I byla jsem protekčně vpuštěna na WC pro pány; pro pány profesory a vědce, abych to upřesnila. Poprvé v životě na pánských záchodcích! Vnikla jsem dovnitř a ustrnula: hned za dveřmi se na mě usmívaly čtyři pisoáry, hezky vedle sebe, přepážky veškeré žádné....
Ivana Dianová
Zubem sem, zubem tam...
Bojím se zubaře. Strašně se bojím zubaře! Já se tedy bojím všech doktorů, o to nic, ale zubaře, toho úplně nejvíc! Stačí ucítit tu specielní vůni, zaslechnout pískání vrtačky, a jdu do kolen...
Ivana Dianová
Hele, víš co, pocem, já si tě pořádně vočmuchám!
Jak jsem řekla, tak jsem učinila: očichala jsem syna tak důkladně, že by se policejní pes, cvičený na drogy, ode mne mohl učit, přičemž jsem jím neurvale otáčela dokola. A syn se urazil, což je mi srdečně jedno. Nemá smrdět kouřem....
Ivana Dianová
Ať se ukrkaj'!
Grétka seděla na malé stoličce v kuchyni a strnule hleděla do prázdna. Zdálo se, že nevnímá čilý ruch v bytě. Kolem ní činorodě pobíhali muži různého stáří. Jedni nosili nábytek, další házeli do přinesených velkých pytlů různé věci, zkoumavě rozdělovali, co kam do kterého pytle přijde. Rozhodující slovo měly dvě ženy, něco mezi padesátkou a šedesátkou. Grétčiny sestry.
Ivana Dianová
Smrt člověka aneb Smutek a hyeny
Naše rodina zažívá těžké, smutné období. Po dlouhé době péče a strachu o život všemi milované a blízké osoby se naše obavy naplnily: těžká choroba a následně smrt zvítězily, a my si nyní zoufale klademe otázku, jak se s tím vším vyrovnat.
Ivana Dianová
Barbarka v čajovně
„Já bych si někde koupila pizzu, něco k pití, a sedla bych si v parku na lavičku,“ navrhla jsem kamarádce, když jsme se vracely z procházky starou Prahou.
Ivana Dianová
Psí model
Znáte to taky? Stokrát vytíráte za dveřmi řádně oblečení, a nikdo to nevidí, natož aby to ocenil. Zato když se jednou jedinkrát rozhodnete, že to bleskově oblíznete jen v nedbalkách, protože je horko, a za tu chvilku přece nikdo zrovna nepůjde- sotva se sehnete, okamžitě kolem vás propochodují čtyři partaje i s návštěvami, popřípadě vám rovnou průvan zabouchne dveře, a vy zůstanete stát na rohožce ve spoďárách.
Ivana Dianová
Kdo mi, hergot, furt řve pod tim voknem!!!
Chci usnout, a pak spát. Spát až do rána. Bez přerušení. A pokud možno- každou noc! Chci toho snad tolik? Asi jo!
Ivana Dianová
Čím výš, tím hůř aneb Člověk přízemní
Včera mě vzal syn na své oblíbené místo. Měla jsem takové divné tušení, ale... „Je to takové opuštěné, zapomenuté místečko! A pak se vyleze po takovém soklíku kousek nahoru, a tam je pak nádherný rozhled!“ Byl celý rozjuchaný a tolik se těšil, až mě zavede do svého království, že jsem podlehla.
Ivana Dianová
Jak si vy stojíte s prsy aneb Na prsa mi nešahejte!
Před chvílí jsem dočetla kačení článek o „nové metodě vylepšení ňader“, která měla spočívat v odstranění bradavek i s dvorcem.
Ivana Dianová
Novorozenec v igelitové tašce
Brzy do naší rodiny přibude zbrusu nový člen: malá holčička! Dlouho jsme si na ni čekali, někdy i dost netrpělivě; popravdě řečeno - chvílemi už jsme skoro ztráceli naději, že se jí dočkáme. Ale teď je ten vytoužený okamžik na dosah ruky, takže se téměř vznášíme!
Ivana Dianová
Zkouška
Ze zapadajícího slunce zbyly už jenom rudofialové čmouhy, ale stále ještě bylo teplo a světlo. Za hodinu začne z lesa táhnout chlad a dostaví se komáři. Teď je ale ještě krásně. Nejlíbeznější a mnou nejmilovanější chvíle z celého dne...
Ivana Dianová
(Ne)sportovní
Mám mimořádně, až nechutně pohybově nadaného a sportovně založeného otce. Ještě dnes, tj. v jednaosmdesáti letech, jezdí na závodní plachetnici, bruslí, leze po skalách i stromech, zmítá se na kruzích a já nevím, co všechno ještě. Jedním slovem: DĚS! On by to tedy nebyl vysloveně děs, kdyby byl laskavě vzal na vědomí, že jeho potomci, zejména pak já, nejsme v tomto jaksi po něm...
Ivana Dianová
Zašlá sláva (ne)dobrovolných dědiců a dědiček
Možná teď budu někomu připadat jako sentimentální stoletý pamětník, navíc evidentně přímý potomek Malého Bobše, ale to je mi fuk! Jsem rozjitřena, což berte jako ryzí eufemismus, a musím se uklidnit psaním...
| předchozí | ... 18 19 20 21 22 23 24 ... | další |
