„Se vohol, ne, ty dekadentní medvědice!“

Tento pozoruhodný výrok nepatřil mně, ale štíhlé mladé ženě, která se postavila k tyči nad mou sedačkou. Celá tramvaj ztichla a upřeně se zadívala směrem k nám. Žena se pobaveně usmívala. Měla dlouhý hnědý culík, náznak tmavého chmýří nad horním rtem, na vysportovaných středně chlupatých nohou skvělé džínové šortky, krátké tílko bez rukávů, od jehož spodního lemu až ke koženému pásku kalhot sbíhal opět náznak tmavé cestičky chloupků, voněla hořkou Chloe a neobyčejně jí to slušelo.

Ty vole, se zjevila vodněkud z pralesa, co,“ zaperlil další ze skupinky adolescentních zjevů. Kšiltovky štítkem dozadu, sem tam beďar, o nějaké vůni se nedalo hovořit ani v náznaku.

Žena si nenuceně přehodila kabelku a pozvedla druhou ruku k horní tyči. Se zájmem koukala z okna, jako by nevnímala následný vzrušený šum a uštěpačné chichotání ve voze. „Fuj, mně se zvedá žaludek, to je prostě nechutný,“ naříkala slečna naproti mně kníkavým hláskem a očima vyhlížela můj souhlas . „Není vám dobře?“ zeptala jsem se citlivě. „Ale né, to né, ale když vidím toho bobra, tak se mi chce zvracet,“ děla ublíženě pipka.

Kráska s culíkem se rozesmála: „Hlavně mě neohoďte, prosím vás, jedu na rande a chci tam dojet v gala!“ „No já bych takhle nevyšla ani s košem, natož na rande,“ syčela zpupně slečna, „jak může vůbec mít nějakej tó, nó, jako teda vztah?“  Pokrčila jsem rameny a vyhrnula si svou dlouhou sukni nad kolena a ležérně přehodila nohu přes nohu. „Vedro, co,“ prohodila jsem omluvně, a slečna zrudla. „Taky mám vztah,“ ujistila jsem ji vlídně, „a taky jedu na rande!“

 Moje nohy si v nejmenším nezadaly s nohama mladé ženy v šortkách: pokud někdy zahlédly holicí strojek nebo cokoli podobného, bylo to hodně, hodně dávno. Dalšími detaily jsem posloužit nemohla, neb moje triko mělo krátký rukáv, zato prodlouženou délku, nicméně když to shrnu, tak až na ten knírek znám důvěrně vše, čím má chlupatá kolegyně disponovala, a to přesto, že na rozdíl od ní jsem vysloveně světlý typ, a tudíž bych správně neměla mít nárok.  A rozhodně se z toho nehodlám hroutit!

Neodolala jsem a naťukala si na dané téma pár informací na internetu. Podle počtu nejrůznějších článků a vzrušených diskusí pod nimi, rovněž pak rozličných reklam jsem usoudila, že to je téma, na kterém zřejmě stojí svět. A já o tom vůbec nevěděla!

Dozvěděla jsem se například, že na chemické odchlupující přípravky má kdekdo alergii, po žiletce a strojku většině hladkostichtivých záhy naskáčí pupínky, použití vosku pekelně bolí, pinzeta je pro vrahy, a dorůstající strniště je ďábelsky pichlavé a svědí, což mohu koneckonců potvrdit.

Dále jsem pochopila, že mužská potence je zřejmě velekřehká věc: ten nemůže s chlupatou, neb se mu ekluje, ten s holou, protože si připadá jak pedofil, ten vůbec, a tak podobně, a spousta lidí má slabý žaludek: ten má nauseu z „vodňanského kuřete“, onen z přírodní, tj. minimální úpravy...

Také je srstnatosti připisována horší hygiena, což se mi zdá absurdní, nižší inteligence, ba prostoduchost, příslušnost k nižší sociální vrstvě. No, řeknu vám, valila jsem bulvy.

Navzdory výše uvedenému poučení si i nadále hodlám určovat sama, zda na sebe vezmu žiletku, nůžky nebo prostě nic, a nechápu, co je na tom divného?

A co už mi vůbec hlava nebere- proč se lidé nechají komandovat i v takhle osobních a intimních  záležitostech?