Ivana Dianová
...a také Danajka.
Psát mi můžete na:
ohlasynablogdanajka@seznam.cz
Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)
- Počet článků 633
- Celková karma 29,41
- Průměrná čtenost 2036x
Ivana Dianová
Vzpomínky na WC
Včera jsem si přečetla blog pana Přemysla Čecha, pojednávající o úrovni veřejných záchodků (dala bych sem odkaz, avšak není to v mých technických silách), který ve mně nečekaně probudil dřímající vzpomínky a určité temné pocity, které jsem prostě musela ošetřit napsáním tohoto fejetonu; snad to pomůže...
Ivana Dianová
Já jsem alergik, ty jsi alergik, on je alergik, my všichni jsme...
„Tak kdo mi zase byl na kapesníkách!“ řval otec na celý byt a vztekle prohrabával prořídlý prádelník. Tam, kde se obvykle tyčil velekomín kapesníků, nebylo ani ň. Otec samozřejmě velmi dobře tušil, která bije. I bez kalendáře věděl, co mu jeho nos, oči i kůže bolestně napovídaly: je osmého května!
Ivana Dianová
Zfetovaná, opilá, cvok, nevychovaná – a nebo ADHD ?
Seděli jsme se synem v čekárně mého praktického lékaře, když vtom se rozrazily dveře, až vzaly druhou o zeď. Dovnitř se vřítila paní asi tak v mém věku. Mírně brkla o rohož, ale vybrala to, jenom jí vypadla z ruky kabela, jejíž obsah se následně rozplesknul po celé podlaze.
Ivana Dianová
Můj umáchaný kořen aneb Vzpomínka na léto 2002
(Věnováno naší chatě k 50. narozeninám) „Copak copak, zase budeme gruntovat sklep?“ uchechtával se soused Nožka a šibalsky na nás pomrkával. Voda už sahala do půli sklepních vrat. To bylo víc, než minule. O hodně. Vloni se díky přívalovým dešťům roztrhla hráz rybníku Skokan, a ten se pak bez ohlášení nastěhoval do vedlejšího, to jest do našeho- Sedmipolského a potažmo k nám do sklepa.
Ivana Dianová
Pro babičku
V mém dětství se žádná babička prakticky nevyskytovala, obě se jím jen krátce mihly, zanechaly prchavou vzpomínku a byly (k mé lítosti) navždy pryč. Zatímco všichni moji starší sourozenci mohou vyprávět, co s oběma babičkami zažili, já si stěží vybavím jejich podobu.
Ivana Dianová
F33.2
(Desátá báseň bez perexu).....................................................................................................................................................
Ivana Dianová
To mám za to, aneb K čemu všemu se hodí krumpáč!
Seklo mě. Ále jak...Strašlivě! Včera. Nikomu jsem nic neprovedla, nic neobvyklého, čím bych si to vykoledovala, jsem rovněž nepodnikla. Nic zlého netuše jsem prostě usedla ke svému psacímu stolu, abych o cca dvě hodiny později zjistila, že nedokážu vstát. Bolest, která se ve mně – zřejmě už navždy- usalašila, bych připodobnila ke středně velkému krumpáči, zabodnutému v oblasti kříže, to v klidu, a při pokusu o sebemenší pohyb ke krumpáči velkému, jímž někdo brutálně otáčí a vrklá.
Ivana Dianová
Jistá nejistota
(Devátá báseň bez perexu).................................................................................................................................................
Ivana Dianová
V parku
Spěchám, jak to jenom jde, ale ono to moc nejde. Rozblácená cesta mi dělá naschvály. Ubrečené nebe je šedočerné jako moje nálada. Vyhýbám se kalužím tak horlivě, že přehlédnu obrovský psí pozdrav. Vztekle otírám botu o obrubník trávníku. Vroubkovaná podrážka skýtá spolehlivou záruku, že má nálada se v nejbližší době nezlepší.
Ivana Dianová
Věž
(Osmá báseň bez perexu)..................................................................................................
Ivana Dianová
Oni
Přišli. Nezvaní, neočekávaní, nevítaní. Odkud, to nikdo z nás nevěděl, mohli jsme se o tom jen dohadovat, proč, to už vůbec ne. Prostě se najednou objevili u nás v kuchyni. ONI...červená drobná tělíčka, údy jako ty nejjemnější drátky, na udivených hlavách čiperná tykadélka. Byli jsme u vytržení: tolik jsme toho o nich četli, ještě více slyšeli, ale to bylo něco úplně jiného; teď tu před námi stáli-opravdoví, živí! Hleděli na nás s podivnou naléhavostí, jako by se na něco nesmírně důležitého ptali, ale my netušili, co by to tak asi mohlo být.
Ivana Dianová
Autobusem z Budějovic na Třeboň, ale jedině přes Zvíkov!
Tohle pokaždé vtloukám do hlavy všem známým, kteří se chystají navštívit nás na chatě. Je to nedaleko Třeboně, autobus tam jezdí párkrát za celý den, teď už; dříve to bylo podstatně méněkrát. Ti, kteří zmeškali tento jedině správný autobus a následně se pokoušeli improvizovat, většinou smutně zaplakali.
Ivana Dianová
Hadice nebo vykulit oči?
Nedávno jsem se zúčastnila debaty na téma ‚Trestat či netrestat, popřípadě jakým způsobem‘. Tato akce mi zavraždila celé odpoledne, aniž by kdokoli pronesl cokoli nového a přínosného. Zajímavé to teprve začalo být, když jsme začaly s kolegyněmi cestou domů zveřejňovat vlastní zkušenosti. Docela síla, fakt. Zjistila jsem, že celá naše rodina je v trestání silně zaostalá a že jsme všichni měli nejen díky tomu nóbl život...
Ivana Dianová
Je ta zahrada?
(Sedmá báseň bez perexu)...................................................................................................
Ivana Dianová
Telegram
Johana s heknutím přitlačila těžká vrata s ozdobnou litinovou mříží. Uf! Konečně doma! Nenáviděla tohle ubrečené, zablácené období; už aby bylo jaro! Rozmrzele si otírala boty o rohožku. Bláto. Všude samé bláto. K zbláznění... Divže to nevykřikla nahlas. Ještě ke všemu jí upadly klíče.
Ivana Dianová
Dešťovky
(Šestá báseň bez perexu) .........................................................................................................................................
Ivana Dianová
Nadmíru palčivé téma aneb Výkřik čirého zoufalství
Jistý vrah, odsouzený na doživotí, žalující kdekoho za kdeco, prý v lochu strádá. Nejnověji tím, že mu jsou upírány samodržící kompresivní punčochy! To si naběhl...
Ivana Dianová
Ta, co sama tančí
(Pátá báseň bez perexu).............................................................................................
Ivana Dianová
"Teda..., běž s těma čubama do cirkusu!"
Tímto výkřikem si ulevila moje známá, která u nás přespala, aby pohlídala moje dvě feny. Jenom jednu noc, ale zřejmě to stačilo...
Ivana Dianová
Vzkazy, když nejsi
(Čtvrtá báseň bez perexu)....................................................................................................
Ivana Dianová
Větší ochutnávka z knihy 30% pro život
Nějaký hluk na chodbě. To už asi pro mě jedou. Taky že jo! Dveře se pomalu a neohrabaně otevírají a do místnosti vjíždí bílý vozík na vysokých kolech. Rozklepu se tak, že mi až nadskakuje přikrývka. Za pár vteřin už ležím na vozíku a černý kudrnatý kluk s bradkou mě veze dlouhou chodbou.
Ivana Dianová
Pavouk
Připravila si koupací plášť a s úlevou si rozpustila vlasy. Ještě sáhla na polici pro šampon, pro ten s meruňkovou vůní, zůstala však stát s nataženou rukou a nevěřícně zírala do vany. Tmavá skvrna vyhlížela na sněhobílém podkladě mimořádně odpudivě. Pavouk! Odvěký nepřítel v její koupelně!
Ivana Dianová
Do očí
(Třetí báseň bez perexu) .....................................................................................................
Ivana Dianová
Co se dělá při bossingu?
...„To je ta, co ses jí zastávala?“ ujistila jsem se. Elena se zamyšleně houpala na židli. „Tak zastávala..., nepřidávala jsem se, řekněme. Přišla mi zvláštní, ale říkala jsem si, že ji spíš mejou prodloužený záda; mně přišla střelená, ale zpočátku docela sympatická.“ „Takže ty sis přečetla na internetu, že si na ni stěžují rodiče, kteří dali svoje dítě jinam, protože se bálo ředitelky, že si stěžují i bývalé zaměstnankyně, že tahle školka má téměř nepřetržitě inzerát, že shání učitelku, souhlasíš?“ shrnula jsem to jízlivě. „Normální člověk by vzal nohy na ramena, ale to není tvůj případ. Tobě byla sympatická... To ti nic nebylo nápadné?“
Ivana Dianová
Parfém
Pronikavé zakňučení ji neurvale vytrhlo ze spánku. Majka pohlédla na budík a zaúpěla: šest hodin! Doufala, že si dnes trochu přispí, vždyť má až od desíti! Zkusmo si přetáhla polštář přes hlavu, ale táhlé zavytí a teď už i naléhavé zaškrábání na dveře ji přecejenom vytáhlo z postele. Znechuceně vykoukla z ložnice. „Co je?“ zeptala se nevrle. Peggy se tvářila provinile, ale nesmlouvavě. Bylo jasné, oč jde. „Tak si teda běž pro vodítko,“ zabručela Majka rezignovaně. Přehodila si přes noční košili kabát.
| předchozí | ... 19 20 21 22 23 24 25 | další |
