Není nad to, když to člověk sám se sebou umí!

"Páka nad umyvadlem je sklopená na doraz. Páka nad vanou je sklopená na doraz. Páka nad dřezem je sklopená na doraz. Voda na WC je vypnutá. Nic neteče, nic nekape.

Okna i balkón jsou zavřené, včetně ventilací.

Žehlička je zcela chladná. Osahala jsem ji. Pojistky v celém bytě jsou vypnuté.

Horní zámek jsem zamkla na dva západy: CVAK! Dolní zámek jsem zamkla na dva západy:CVAK! Závorka zastrčená: CVAK-CVAK! Zacloumala jsem dveřmi: drží! Je třináctého července a vše je v pořádku!“

Odříkávala jsem nahlas svůj rituál, bez ohledu na to, že vedle mě stojí neteř, která to slyší. Než aby mě po celou dovolenou trýznily pochybnosti, ať se třeba uřehtá. Tímto si vtluču do hlavy, že je vše v pořádku; fakt to funguje, asi si to nechám patentovat!

Ale Katy se nesměje. Je dychtivá, vážná a soustředěná, jako bych jí právě předestírala svůj plán na kompletní odzbrojení celého světa. Uznale a souhlasně přikyvuje. Pak mi ukáže svůj mobil. Jsou na něm vyfocené bezpečnostní dveře od jejich bytu. Jsou už na první pohled zavřené a zamčené. „Já jsem při odchodu pokaždé tak cloumala dveřmi, jestli jsem je fakt zamknula, celý den jsem na to musela myslet, že jsem si je nakonec začala fotit. Když mě v průběhu dne přepadnou pochybnosti, mrknu na fotku s datem, a mám klid!“

Taky dobré. I ona by si to měla nechat patentovat. (Pomůcka pro majitele OCD- Obsedantně kompulsivní poruchy.) Třeba by nám to něco hodilo? Roli tu nehrají ani tak geny, spíš způsob života a výchova, možná osobní příklad? A hlavně – stres a odolnost jednoho každého vůči němu. V naší OCD promořené rodině jsme s Katy jediné, které si našly způsob, jak se s tím vyrovnat, dokonce na toto téma bez zábran vtipkujeme. Moje sestry však nadále cloumají dveřmi, kontrolují hořáky sporáku, pojistky, a přesto je jim úzko při pomyšlení, že selhaly.

Přehnaně časté mytí rukou. Úzkostlivé uspořádávání obsahu lednice, skříně. Pečlivé, až rituální vyrovnávání vybraného zboží na pás u pokladny, samoúčelné odpočítávání brambor do tříkilového pytle, nošení výhradně třeba tmavomodrých bot, zaťukání na každé černé dveře, sčítání lamp...

Setkali jste se už s něčím podobně výstředním? Ten je ale prdlej, říkali jste možná pobaveně, možná znechuceně. Tak prdlej může být taky, o to nic, ale spíš bude mít tuhle poruchu. Takže se jim / nám OCDantům, nesmějte; i když to, co kolikrát vidíte, vypadá legračně, věřte, že to není zas až taková sranda!

A mějte je / nás  rádi! J