Novorozenec v igelitové tašce

Brzy do naší rodiny přibude zbrusu nový člen: malá holčička! Dlouho jsme si na ni čekali, někdy i dost netrpělivě; popravdě řečeno - chvílemi už jsme skoro ztráceli naději, že se jí dočkáme. Ale teď je ten vytoužený okamžik na dosah ruky, takže se téměř vznášíme!

Dian

Momentálně se nacházíme ve stádiu posledních úprav a příprav a především velkého těšení. Syn, který se dočkal sourozence až na prahu dospělosti, prožívá tuto událost možná nejsilněji ze všech, přestože podle všech pravidel a názorů rozličných odborníků by tomu mělo být právě naopak, tím spíš, že to nebude biologický sourozenec. Při návštěvě dětského domova bezmála hrozilo, že odsud předčasně unese nejenom budoucí sestřičku, ale nádavkem přibalí i zbytek osazenstva!

Je to stejně zvláštní...Vzpomínám si, jak jsem před narozením syna neustále prohlížela oblečky, peřinky, hračky a ostatní věcičky pro miminko. Hormony – nehormony, teď to bylo podobné! Přerovnávala jsem, kontrolovala a čančala jsem úplně stejně, jako tehdy. Dokonce jsem z nástavce předsíňové skříně snesla panenku Zuzanu, se kterou jsem si jako malá skoro nehrála, nicméně tvrdošíjně jsem ji uchovávala. Pro svou budoucí dceru, vysvětlovala jsem vždycky.

Panenku jsem pečlivě umyla, takže byla jak nová, dokonce jí opět voněla hlavička, jako když jsem ji dostala, ovšem když jsem jí opět chtěla navléct vyprané prádélko, ukázalo se, že mimi s gumovou hlavou nutně potřebuje doplnit garderobu. Šoupla jsem tedy milou Zuzku do igelitky a vyrazila do nejbližšího sekáče.

Lačně jsem přebírala ramínka s titěrnými oblečky, igelitku jsem mezitím položila na lavičku u zkušební kabinky. „To je tak na novorozence,“ upozornila mě vesele prodavačka. „No, to souhlasí,“ odvětila jsem zamyšleně. „No ale z toho vám maličké hned vyroste!“ „No tak tohle maličké už nevyroste, to je jisté. Na druhou stranu je ale fakt, že má velkou hlavu, která by tím malým výstřihem nemusela projít,“ mumlala jsem si, zatímco jsem hledala větší velikost.

„A je to kluk nebo děvčátko?“ Prodavačka byla z mé odpovědi značně přešlá, ale stále se ještě snažila. Vyrušeně jsem vzhlédla. „Spíš holka, ale to může být cokoli,“ mávla jsem rukou. „Sakra, tohle má taky malou díru pro hlavu. Já to radši vyzkouším, ať je to tutovka.“

Položila jsem si strakatou hromádku vedle igelitové tašky, ze které vykukovala maličká ručička a ztěžka dosedla na lavici. Igelitka zaplakala. Prodavačka sebou trhla. Strnule přihlížela, jak vytahuju opatrně Zuzku z tašky a navlékám ji do miminovských hadříků. Už nepromluvila. Všechno padlo jak šité na míru!

Takže - Zuzana má: dvě tričíčka, dvě mikinky, bílé šortky a pruhované bodíčko. Pak má svetříček s bambulkami, čepičku na tkaničky, růžový natahovací šáteček a modrý zavazovací šáteček a modré bačkůrky, kdyby to náhodou byl nakonec přecejenom kluk. Jo, a taky rychlozavinovačku s delfínkem!

Moje dcera bude v rauši!