Muži a jejich vejce

Tak mě opět napadlo téma, kterým se znemožním, nicméně je to silnější než já. Nemusíte mi psát, že se jedná o nejpřirozenější věc na světě, že přece o nic nejde, kde to žiju, a podobně, já to vím, ale....

Můj otec byl v minulém životě zřejmě kuna. Nebo lasice? Prostě něco, co masívně nadužívá vejce. A tuto mánii si podržel i v současném životě: míchané vajíčka, volská oka, vejce na měkko; kdo si chce u táty šplhnout, nechť vyrobí něco z toho, a má vystaráno... Předesílám, že nikdy nepřechovával ve svém těle salmonelu ani nic podobného, nikdy nezežloutl, nemá vysoký cholesterol a jeho cévy jsou přes vysoký věk svěží. Potud vše v pořádku.

Poněkud problematičtější je pouze jeho záliba v mlsání vajec syrových. Běžným obrazem mého dětství byla máma, hledající vejce, která si připravila na pečení, a provinile se olizující táta. Rovněž návštěvy u rodinných přátel na statku v místě, kde máme chatu, mívaly pikantní průběh: otec zevrubně prozkoumal kurník,a  vzápětí-  bojujících slepic ani pobavených pohledů všech přihlížejících nedbaje- slastně sál své vejce...  

Moje máma měla velký sen: „Kéž bys jednou narazil na pukavce a já byla u toho!“ K jejímu zklamání k tomu nikdy nedošlo, ale celkově to brala sportovně, rovněž tak já. Brala jsem to nějak tak, že můj otec je cholerik, strašně rychle mluví a pije vejce, ale jinak je normální. Každopádně jsem doufala, že můj budoucí manžel bude ještě normálnější, a přízrak  permanentně  zavejcované ledničky se mi v životě vyhne.

Když jsem zjistila, že můj první partner fanaticky miluje topinky se sázeným vejcem (ale žloutek musel být tekutý!) a posypané strouhaným sýrem, přišlo mi to roztomilé a s radostí jsem mu je asi tak obden připravovala. Když si druhý partner vařil na každý víkendový výlet plato vajec natvrdo, už jsem trochu znejistěla. A když jsem vypozorovala, že můj manžel snídá nejraději ze všeho tři vejce na špeku, šla jsem do kolen...

Časem jsem pochopila, že to je jistá patologie, mužům vlastní, stejně jako nutkavé  habituální vzpomínání na vojnu, pokukování po ženách v mini nebo řvaní při fotbale, a co já vím, co ještě, a smířila se s tím. Prostě- muž a vejce patří k sobě!

Před chvílí dorazil můj syn z rande. Bylo očividně vyčerpávající, protože i přes solidní večeři stále jevil příznaky nenasyceného člověka: opakovaně otevíral dvířka lednice, prohlížel chlebník včetně jeho zásuvky na sladkosti, bloumal kuchyní a něco si pro sebe bručel... „Něco bych si ještě dal,“ přiznal nakonec. „Něco ňam-ňam,“ dodal infantilně, čímž mě odzbrojil. „A co by to jako mělo být?“ otázala jsem se vlídně, načež se mi dostalo zdrcující odpovědi: „Udělala bys mi míchaný vajička?“