Jan Berwid-Buquoy
- Počet článků 349
- Celková karma 18,66
- Průměrná čtenost 2408x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Jan Berwid-Buquoy
Ticho sice léčí, ale může také zabíjet...
Denně jsme konfrontovány s různými polopravdami a mystifikacemi. Člověk lehce ztratí přehled co je fakt a co je pouze fikce. Naši předkové hlásali polopravdu: "Všude dobře, doma nejlíp!" Když jsem v roce 1968 emigroval do Rakouska, podrobil jsem výrok aktuální kritice a vyšlo mi: "Všude blbě, doma nejhůř!" Dnešní formu onoho sloganu bych vyjádřil asi takto: "Doma blbě, jinde ještě hůř!" Časy se prostě mění... Existují i jiné polopravdy, které se na první pohled zdají být reálnými fakty. Ve Švýcarsku jsem kdysi často četl heslo: " Ruhe heilt!" (Ticho léčí!). Jak je ale možné, že např. v Kanadě "ticho" již zabilo desítky nešťastníků?
Jan Berwid-Buquoy
Hrůza z nahoty aneb Gymnofobie
Ženy se oblékají tak, aby se nám mužům líbily. Ony patrně netuší, že nejkrásnější jsou, když jsou nahé. Ať je žena sebekrásněji oblečená, my dbáme pouze o to, aby to, co má na sobě, pokud možno nejrychlejším tempem přestalo zakrývat její - pro nás - pohádkovou tělesnou schránku. Neznám muže, který by si koupil ženský módní časopis a náruživě v něm začal listovat. Učinil by tak pouze v případě, kdyby tam tušil nějakou ženu v rouše "Evině". Jinak ženská móda pro nás nemá nejmenší význam, pakliže zakrývá místo, aby odhalovala. Znázornění ženy (i umělecké) v šatech je polotovar. Ženská nahota a to i v umění měla pro muže vždy prvořadý význam. Stát se však tradičně nahoty vždycky bál - trpěl extrémní gymnofobií...
Jan Berwid-Buquoy
Praskání močového měchýře Tycha Brahe, aneb Historický nesmysl...
Ve skutečnosti se onen věhlasný dánský astrolog a šarlatán "Tycho Brahe" vůbec nejmenoval. Rovněž se nejmenoval "Tycho de Brahe". To vše patří do říše legend, podobně jako jeho dost neprůhledný život mystifikátora. Jeho pravé jméno bylo Tyge Otessen Brahe (1546 - 1601). Daleko většími legendami je však opředena jeho náhlá smrt. Jak a na co vlastně dánský astrolog zemřel?
Jan Berwid-Buquoy
Nestěžujte si na blbost naších úředníků! Jinde je to ještě horší...
To, že blbost vládne světem, není nic nového. Neprávem si však stěžujeme na stupiditu českých úředníků. Věřte mi - v zahraničí je to podstatně horší. Mám své vlastní zkušenosti. Když jsem byl 1980 ještě dopisovatelem německého bulvárního deníku "Bild" v Brémách, dostala se nám do rukou následující událost: Německá policie odtáhla špatně zaparkovaný automobil před hřbitovem v Brémách. Poté, co se majitel po vozu sháněl a konečně ho našel, sdělila mu německá policie ohromující zprávu: "Zaparkovaný osobní vůz před hřbitovem jsme odtáhli, neboť stál u hřbitova v zákazu parkování a měli jsme dojem, že řidič patrně zemřel..." Myslím si, že takového idiotství by v Česku ani žádný úředník nebyl schopen. Nebo snad ano?
Jan Berwid-Buquoy
Komunistické sexuální orgie - Noční bar ÚV KSČ "Ušakov"
Vládní bar "Boccaccio" byl po roce 1948 přejmenován na noční bar ÚV KSČ "Ušakov". Grand Hotel Steiner byl znárodněn a na přání Klementa Gottwalda dostal název "Hotel Praha". Ubytovací kapacity a vládní bar "Boccaccio" stáli v letech 1927 - 1938 pod kontrolou Francouzské vojenské mise v Praze a Milovicích. V letech 1939 - 1945 kontrolovali objekt němečtí nacisté. Příslušníci Canarisova Abwehru a Heydrichovy SD si tam doslova podávali kliku. Po válce patřil objekt do sféry vlivu USA a stál 1945 - 1947 pod kontrolou americké zpravodajské služby OSS (později CIG a CIA). O chodu podniku rozhodoval vrchní velitel Americké vojenské mise, plk. PhDr. Charles Katek. Jednalo se snad o jedinou civilní budovu v ČSR kam bez povolení amerických ozbrojených sil nesměli sověti vkročit. Noční bar "Boccaccio" byl tehdá teoreticky přístupný "široké veřejnosti", prakticky se však jednalo o místo pravidelných setkání západních a východních vojenských zpravodajských služeb... Podle tvrzení syna původního majitelé, Josefa Steinera mladšího (ročník 1942), počitaly USA s tím, že v ČSR k žádnému komunistickému převratu 1948 nedojde a již v květnu 1945, kategoricky vyžadovaly na majiteli hotelu, aby jim objekt prodal!
Jan Berwid-Buquoy
Vládní bar "Boccaccio" 1945-48, aneb USA měly pro ČSR tři varianty
Oficální teze nám neříkají pravdu. Podle nich se prý rozhodlo při konferencích na Jaltě 1944 a Postupimi 1945, že Československo bude přiděleno do sféry vlivu SSSR. To neodpovídá historickým faktům. Přečtěte si veškeré protokoly zmíněných konferencí (angličtina, ruština). Není tam o tom ani zmínka. Celá záležitost je daleko složitější a o cestě k socialismu sovětského typu ve skutečnosti rozhodly Benešovy iracionální prosovětské aktivity 1945-48 . Tzn. překotné znárodňování všech hospodářských odvětví společnosti a současná eliminace vzniku kapitalismu s lidskou tváří podle vzoru USA nebo Velké Británie. Za Benešovy dekrety se bohužel postavily všechny politické strany tehdejší ČSR bez rozdílu. Nastalo masové provolávání slávy sovětskému bolševizmu a jeho vůdci J.V. Stalinovi. Američanům tím nebyl dán v ČSR žádný prostor pro vznik jejich "The American Way of Life". Za velkého jásotu strčil národ hlavu do Stalinovy oprátky a vydal se na "šťastnou" cestu budování komunistické totality...
Jan Berwid-Buquoy
Bar "Boccaccio" - České milenky nacistických pohlavárů 1938-45
V době německé okupace sloužil pražský Grand Hotel Steiner k ubytování nacistických veličin a k provozování zpravodajské činnosti Canarisova Abwehru (kontrarozvědka + špionáž), tak jako k intrikám Heydrichovy SD (státní bezpečnost III. Říše). Do nočního baru "Boccaccio" si vodili nacističtí pohlaváři své manželky a milenky. Zde byli rovněž přemlouváni přední čeští politici, umělci a herci ke kolaboraci s hitlerovským Německem. Nechyběli mezi nimi ani Vlasta Burian, Oldřich Nový, Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová a objevila se zde i nadaná i když poměrně neznámá právnička jménem JUDr. Milada Horáková v doprovodu s tehdejším ministrem nacistické osvěty Emanuelem Moravcem...
Jan Berwid-Buquoy
Vládní bar "Boccaccio", aneb Pražský Dekameron
Dne 25.02. 1927 byl zprovozněn Grand Hotel Steiner (dnes Grand Hotel Bohemia). Majitelem se stal jistý Josef Steiner (1893 - 1959), blízký spolupracovník Francouzské vojenské mise v Praze. Získal hodnost "poručíka" zpravodajské služby (Deuxiéme Bureau Milovice). Zdali tato šarže byla skutečná a nebo se jednalo pouze o tzv. "krycí hodnost", nelze z dostupné archivní dokumentace zjistit. Hotel sloužil k ubytování vládního a diplomatického personálu. Normální smrtelník se tam nedostal. V suterénu hotelu se nacházel nejluxusnější vládní bar na světě, zvaný "Boccaccio". Zde se za pomocí pohlavních styků na nejvyšší úrovni, utvářela evropská a světová politika. Lze tedy v dané souvislosti hovořit o "Pražském Dekameronu". Francouzi opatřili budovu odposlouchávacím zařízením. Věděli přesně, kdo, kde, kdy a s kým souloží. Neušel jim ani jediný milostný vzdech...
Jan Berwid-Buquoy
Tajuplný Grand Hotel Steiner a Francouzský protektorát ČSR
ČSR se stala v letech 1918-1938 latentním francouzským protektorátem (cordon sanitaire). Skutečnými vládci v naší zemi byli Francouzská vojenská mise v Praze a její tzv. "druhé oddělení" v Milovicích, tak jako 13 vysokých důstojníků podřízených přímo Ministerstvu obrany v Paříži. Tito lidé byli jakousi nadstavbou tehdejšího státu. Žádným zákonem za svá jednání nemohli být postiženy a prakticky měli neomezený přístup ke všemu. Francouzská vojenská mise v Praze ani zdaleka nesledovala pouze vojenské cíle. Vliv Paříže byl v první republice doslova všudypřítomný. Působil jak v oblasti politické, tak i ekonomické, společenského života, kultury a umění. Mnozí "generálové" a "vysocí důstojníci" snad ani vojáci ve skutečnosti nebyli...
Jan Berwid-Buquoy
Prvními ve vesmíru? Američané Shepard a Grissom...
Pakliže Jurij Gagarin na oběžné dráze kolem země nikdy nebyl (a nejnovější badatelské rešerše to bezpochyby dokazují), byl 05.05. 1961 prvním mužem ve vesmíru americký astronaut Alan Shepard (vesmírná loď Mercury Redstone 3 - Freedom 7). Druhým byl poté 21.07. 1961 americký astronaut Virgil Grissom (vesmírná loď Mercury Redstone 4 - Liberty Bell 7) a teprve třetí v řadě 06.08. 1961 nastupuje sovětský kosmonaut German Titov (Vostok 2)...
Jan Berwid-Buquoy
Sociologie facky aneb Tajemství pohlavku
Facka nezná žádné třídní, rasové ani náboženské rozdíly. Každý člověk na světě, někdy, někde, od někoho dostal pohlavek. Jde o nejrozšířenější fenomen naší planety Země. Neexistuje sice žádná statistika, ale odhadoval bych, že z hlediska globálního, denně padne okolo desítek milionů facek. Chcete-li se ovšem zabývat tímto aspektem z hlediska sociologického, nikde nenajdete patřičnou literaturu. Žádná prostě napsána nebyla. Jsem tedy prvním sociologem (ve skutečnosti politologem), jenž se rozhodl podrobit facku sociálně vědecké analýze.
Jan Berwid-Buquoy
Německo opět zradilo své západní spojence
Německo je již tradičně krajně nespolehlivým partnerem. Teď nemám na mysli pouze II. světovou válku, kdy docházelo ze strany německých vládních kruhů k porušování jedné smlouvy za druhou. I v době "studené války" a po ní, se tato země v okamžiku zvýšeného mezinárodního napětí ukázala jako extrémě nevypočitatelná. Je to způsobeno tím, že Němci mají nedostatečnou politickou představivost a řídí se pouze různými nařízeními, vycházejícími z tradice a zkušeností. Jakmile vznikne něco, co je mimo dosavadní zkušenost (rozuměj, mimo vyzkoušené "nařízení"), nevědí, co mají dělat. Schází jim svědomí a představivost. V tomto okamžiku mohou být silně nevypočitatelným a dokonce brutálním subjektem.
Jan Berwid-Buquoy
Za policejní blbost musí v SRN zaplatit občan a to pořádně...
V Německu existuje katalog nadávek s přesně určenými pokutami. Vynadat úředníkovi nebo policistovi na ulici, vás může dokonce finančně zruinovat. Speciální německý juristický blog: "Máš pravdu - buď svým vlastním obhájcem" (Recht gehabt - Sei Dein eigener Anwalt) zveřejnil kompletní listinu nadávek a přiložil i ceník. Když urazíte úředníka nebo policistu, víte přesně kolik vás to bude stát. Kolik by měli platit oni, když urazí vás, to už se v dokumentu nedočtete. Německá úřednická demokratura chrání pouze sama sebe.
Jan Berwid-Buquoy
Zemřela legenda Hollywoodu - Jane Russellová
Jednalo se o zvláštní osobnost americké filmové tvorby, která byla v bývalém Východním bloku takřka zcela neznámá. Proč komunisté její filmy diskriminovali prakticky od Moskvy až po Východní Berlín, zůstane patrně navždy nezodpovězenou záhadou. Filmové role Jane Russellové byly vesměs absolutně apolitické, takže by teoreticky žádnou formu marxismu-leninismu neměli ohrožovat. Její velká sokyně Marilyn Monroevá byla na tom mnohém "lépe". Hlavní ženská role ve filmu "Some Like It Hot" (Někdo to rád horké) z roku 1959, proslavila onu hollywoodskou blondýnu v celé Východní Evropě doslova během několika týdnů.
Jan Berwid-Buquoy
Zemřela Věra Berwidová-Buquoyová, prapotomek husitského vojevůdce
Legendární husitský vojevůdce Ondřej Prokop, zvaný "Holý" se stával často obětí historických mystifikací (František Palacký) a jeho skutečné působení je zatemněno mezinárodními bájemi, vycházejícími především z dobových omylů. V německých kronikách a análech je veden jako Andreas Prokopus, genannt der "Kahle". Tato skutečnost patrně vedla i Palackého k tomu (viz "Co je to, když se řekne: Kecáš jako Palacký!", Reflex.cz, 29.01. 2011), vydávat Ondřeje Prokopa za "Němce". Palacký vycházel při sepisování "Dějin národu českého" z kronik nalézajících se v knihovnách vysoké šlechty na území Čech a Rakouska. Kroniky jsou ovšem prameny velice subjektivní a tím nadmíru nespolehlivé.
Jan Berwid-Buquoy
Ďábelská pochoutka zvaná "tabák"
Kouření rostliny s indiánským názvem "tubbaq" k nám do Evropy příšlo z Ameriky. Mořeplavci, objevujíc tento nový kontinent, se s kouřením tabáku seznámili u Indiánů střední a jižní části amerického kontinentu. Domorodci bafali dlouhé dřevěné a peřím zdobené dýmky. Kouření u nich bylo spojeno s náboženským rituálem. A co Evropané? Anglický baron Sir James Bariie (1860 - 1937) o tom říká: "Vím to a pociťuji to na každém kroku. Zavedení tabáku probudilo Anglii z dlouhého spánku. Ono probuzení je významnou společenskou událostí. Muži, zabývající se banálními záležitostmi si zasunuli do úst dýmky a stali se z nich filosofové."
Jan Berwid-Buquoy
Německá úřednická demokratura aneb Konec demokracie v SRN
Politické procesy známe hlavně z dob stalinismu v SSSR a ostatních státech tzv. Východního bloku po druhé světové válce. Obžalovaným byli předkládány smyšlené skutkové podstaty. K dlouholetým trestům vězení nebo dokonce i k popravám byli odsuzováni nejen nevinní lidé, nýbrž dokonce loajalní sympatizanti režimu. Málokdo však dnes ví, že i v USA a ostatních státech Západní Evropy docházelo rovněž k politickým procesům. Tato doba se nazývala "McCarthysmus" (1947 - 1956), podle amerického senátora Josepha McCarthyho. Tento psychopat a alkoholik zahájil v USA "hon na čarodějnice" ve kterém podezíral stovky vynikajících amerických osobností ze sympatií ke komunismu a k SSSR. Byl to absurdní nesmyl! I když procesy v USA zřídka kdy končily odnětím svobody (americké soudy McCarthyho žaloby, trpící stihomamem, takřka vůbec neprojednávaly a odkládaly je hned ad acta), přesto tisíce loajálních Američanů, na základě inscenovaných "obvinění", ztratili svá pracovní místa. Šílenství zastavil až v roce 1955 president Dwight D. Eisehhower poté, co byla v prosinci 1954 politickému psychopatovi udělena senátní důtka. Joseph McCarthy se 1957 upil k smrti.
Jan Berwid-Buquoy
Život plný omylů aneb Názvy, které lžou...
Žijeme ve světě omylů a polopravd. Možná, že o tom nemáme mnohdy ani tušení, ale je to tak. Američané říkají "Nobody is perfect" (nikdo není dokonalý), ale rovněž by se dalo říci "Nothing is perfect" (nic není dokonalého). Naši předkové tvrdili "Všude dobře, doma nejlíp!" Poté, co jsem v roce 1968 emigroval do Rakouska, musel jsem výrok revidovat: "Všude blbě, doma nejhůř!" Ve škole nás učili "Jánošík bohatým bral a chudým dával". Když jsem se problematikou později, coby politolog a historik, hlouběji zabýval, dospěl jsem k jinému závěru: "Jánošík bohatým bral a chudé zabíjel." V životě se rovněž na každém kroku setkáváme s názvy, které jsou prostě klamným přeludem. Podívejme se na některé z nich. Po staletí se vžily a nikoho ani nenapadne, že jde o klamání veřejnosti.
Jan Berwid-Buquoy
Důvěrné pohledy do konečníku aneb Jak se bránit proti šikanám?
Pestrost šikan ze strany německých výkonných orgánů vůči českým občanům je obdivuhodná. Zdá se, že nechybí vůbec nic. Nedávno zazvonila u dveří našeho zámku v Táboře-Měšicích asi 40. letá učitelka. Před časem navštívila svoji německou kamarádku v Kielu (přístav ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko, severní Německo). Na silnici mezi Kielem a Laboe bylo její auto zastaveno třemi policisty v civilu, z toho jedna byla žena. Manýry této skupinky nebyly zrovna výběrové. Podezíraly prý učitelku, že na dané trase provádí prostituci. Musela si vyhrnout sukni, sundat kalhotky a opřít se rukami o přední kapotu. Policistka si oblékla gumové rukavice a ukazováček jí zavedla do konečníku. Z blízkosti několika centimetrů jí pátrala zrakem v zadku. Ostatní dva policisté byli přítomni a museli se pouze na příkaz jejich kolegyně otočit. Policistka prý prohlíží konečník učitelky proto, aby se přesvědčila zdali tam "nepřechovává drogy".
Jan Berwid-Buquoy
Proč Německo v případě České republiky porušuje Schengen?
Mentality Čechů a Němců jsou neslučitelné. Politický režim se kterým je člověk v SRN konfrontován, lze nazvat ÚŘEDNICKÁ DEMOKRATURA. O nějaké "demokracii" ve smyslu českých, britských nebo francouzských představ, nemůže být vůbec řeči. Mentalitu občana SRN, deklaruje následná německá anekdota: "Německý národ se dělí na dvě společenské třídy. Ta jedna sedí za přepážkou. Ta druhá stojí ve frontě před přepážkou a sní o tom sedět za přepážkou." Ano. Němec, na rozdíl od Čecha, Angličana nebo Francouze, nebojuje za svobodu, nýbrž za to, stát se úředníkem. Úředníci jsou v Německu nejlépe placenou společenskou třídou. Aby si udrželi svá postavení v úřednické byrokratuře, dusí jakoukoli jiskru svobody a demokracie. To Čech nechápe a ani chápat nechce...
Jan Berwid-Buquoy
Otevřený dopis pro paní Petru Paroubkovou
Dnes si může u nás každý říkat a psát co chce, ať chce nebo nechce. Máme svobodu projevu a tisku. Publicisté píší a karikaturisté karikují. Objektem se stávají nejčastějí prominentní osobnosti -ale též jejich rodinný příslušníci. Tak je tomu všude ve sféře vlivu euroamerické civilizace, jíž jsme nedělitelnou součástí. Karikaturista Štěpán Mareš (Reflex) si "dovolil" naprosto neškodnou, ale o to zábavnější karikaturu manželů Paroubkových. To silně znepříjemnilo život paní Petře Paroubkové. Cítí se dotčena. Zažalovala týdeník "Reflex" a soudní proces prohrála. Nyní míří k mezinárodnímu soudu do Štrasburku. To, co se stalo kolegovi Marešovi, může postihnout každého z nás i v ostatních masmédiích. Jsme všichni pouze autoři a tím jenom lidé, dodávající společnosti aktuální informace. Nebraňte nám v tom!
Jan Berwid-Buquoy
Jak jsem se stal věřícím křesťanem
Jak je to možné, že zrovna Vy jste se dal do KDU-ČSL? Ptají se mě často návštěvníci našeho zámku v Táboře-Měšicích. Dotazy pokračují: Jste věřícím křesťanem? Pakliže ano, proč se zabýváte publicisticky takovými tématy jako byli milenci paní Hany Benešové? Proč píšete do Reflexu.cz o homosexualitě Jana Žižky z Trocnova? Jana Husa jste nazval erotomanem a doložil jste, že měl 118 milenek. Co to má co dělat s křesťanstvím? Dovolte mi protiotázku: Už jste někdy uvažovali o tom proč nám dal Bůh lásku, vášeň a rozkoš? Ano, dal nám to celé pro radost, požitek a štěstí. Toho všeho se dá ale zneužít. Ano, sex se stal motorem dějin a to ve všech epochách lidstva. Ve školních učebnicích o tom nic nenajdete. Avšak nepsat o tom, by bylo pokrytectví. Proto o tom píši.
Jan Berwid-Buquoy
Ať mu ta koza chcípne!
Komplex závisti a egoismu je motorem všech válek a revolucí. Tím i lidských neštěstí. Každý národ tohoto světa jimi vyniká více či méně. Nejedná se tím pádem pouze o český fenomen jak se nám snaží namlouvat TV-pořady "Ta naše povaha česká". Otec německého hospodářského zázraku a druhý kancléř SRN, kdysi o Němcích prohlásil: "Komplex závisti, kterým jsme my Němci dost postiženi, hraje významnou roli. Výhody, které někdo z nás získal, připravují našeho souseda o klidný spánek." Některé země trpící tímto fenoménem jsou na tom ještě daleko hůře než Německo.
Jan Berwid-Buquoy
Strategická pozice KDU-ČSL je silnější než si mnozí myslí
Alespoň tak to vidí ředitel pobočky Nadace Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung) v Praze Dr. Hubert Gehring. Ředitel Nadace poskytl zajímavý interwiev měsíčníku "Nový Hlas" (čís. 2/2010), kde se rozhovořil o postavení KDU-ČSL v České republice. Dr. Gehring hned na začátku prohlásil: "Naše pražská kencelář, která zahájila činnost v r. 1991, se věnuje rozvoji občanské společnosti, otevření diskuze nad otázkou korupce a podpoře konceptu sociálně tržního hospodářství." Tento koncept je jako vystřižený z volebního programu KDU-ČSL. Tato politická strana je také v České republice jediná, která v oblasti ekomomie prosazuje principy sociálního tržního hospodářství.
Jan Berwid-Buquoy
Nejsem gorilou a proto mě blog .iDNES.cz nemůže podpořit...
Člověk by se musel nejdřív stát ohroženým druhem, aby mu lidé pomáhali. Totiž pod mojím blogem se objevil nepřehlédnutelný obrázek opice s dojemným nápisem "Pomáháme gorilám". Ostatní autoři by mohli říci: "Ano, tentýž obrázek je i na mém blogu!" U mne se má, ale problematika poněkud jinak, neboť moje podobizna (foto) na blogu je s podobiznou oné gorily takřka totožná. Snad je to nějaká moje příbuzná z doby pravěku. Podle Charlese Darwina pocházíme všichni z opice a tak ani já nejsem vyjímkou. Navíc to ještě potvrzuje ona podoba mezi mnou a ohroženou opicí i když na základě různých anonymních vyhrůžek i já bych se (když blog iDNES.cz dovolí) rád počítal k ohroženým druhům.
| předchozí | ... 8 9 10 11 12 13 14 | další |
