Německo opět zradilo své západní spojence

Německo je již tradičně krajně nespolehlivým partnerem. Teď nemám na mysli pouze II. světovou válku, kdy docházelo ze strany německých vládních kruhů k porušování jedné smlouvy za druhou. I v době "studené války" a po ní, se tato země v okamžiku zvýšeného mezinárodního napětí ukázala jako extrémě nevypočitatelná. Je to způsobeno tím, že Němci mají nedostatečnou politickou představivost a řídí se pouze různými nařízeními, vycházejícími z tradice a zkušeností. Jakmile vznikne něco, co je mimo dosavadní zkušenost (rozuměj, mimo vyzkoušené "nařízení"), nevědí, co mají dělat. Schází jim svědomí a představivost. V tomto okamžiku mohou být silně nevypočitatelným a dokonce brutálním subjektem.

SRN se ve věci Libye zdržela v Radě bezpečnosti OSN hlasování...

V době tzv. "Kubánské raketové krize" 1962, kdy americký prezident John F. Kennedy zoufale sháněl spojence v případě ozbrojeného konfliktu se Sovětským Ruskem, pospíšil si prý tehdejší minister zahraničních věcí SRN, Gerhard Schröder, s prohlášením, že Německo do žádné války nepůjde. Ono náhlé stanovisko bylo velmi zdrcující, neboť Kennedy vládní kruhy SRN ke vstupu do války proti SSSR vůbec nežádal. Šlo tedy o jednostranou iniciativu Německa nechat USA prostě na holičkách.

Po přepadení ČSSR sovětskou armádou a potlačení "Pražského jara" 21. srpna 1968, si nechal německý kancléř Kurt-Georg Kiesinger k sobě zavolat velvyslance USA Cabota Lodge a nabádal ho, aby se Washington do konfliktu vůbec nepletl, že prý s německou podporou v této věci počítat nemůže. Podle jakéhosi tajného dokumentu (ZA 5-57, A/68, Geheim) dokonce nabádal amerického spojence se k případu ani nevyjadřovat a ponechat Československo svému osudu.

Tak jako spolkový kancléř v Bonnu o nějakém "osvobozování Československa" nechtěl ani slyšet, jeho berlínský protějšek z NDR, Walter Ulbricht, urgentně vyzýval od března 1968 moskevské vedení k vojenskému zásahu proti Praze a nabízel za tímto účel svoje ozbrojené síly. Kreml stále váhal. Německý vůdce, podle svého vousu, též zvaný "kozí bradka", ve Východním Berlíně začal bušit na poplach a svým ruským spojencům vyhrožoval: "Pakliže nedojde k okamžitému zásahu proti ČSSR nemohu za NDR ručit, že se zde vyskytnou pokusy, připojit NDR k Západnímu Německu!" Bolševický vůdce německého národa, začal své komunistické spojence v Moskvě prostě vydírat!

Dne 06.02. 2003 referoval německý deník Frankfurter Allgemeine (FAZ.NET) o stížnosti ministra zahraničí USA Donalda Rumsfelda vůči vládě SRN, která prý se odmítá zůčastnit preventivního útoku proti Iráku. FAZ píše: "Rumsfeld staví Německo, Libyi a Kubu na stejnou úroveň..." Velvyslanec USA v Berlíně Daniel Coats k tomu dodal: "Německo se postavilo prakticky na stranu Saddama Husseina." Samozřejmě, každý stát této Zeměkoule sleduje své vlastní zájmy, ale všeho s mírou. Nelze v době, kdy je třeba postupovat naprosto solidárně, svému spojenci vpadnout do zad a začít se stavět na stranu nepřítele. Samozřejmě, že se Spojené státy v dosavadních ozbrojených konfliktech bez podpory Německa vždy obešly, ale přesto, zde jde o princip politické slušnosti, společenské etiky a morálních závazků. Němec nezná pocit viny! Pouze to, co vyhovuje jemu, považuje za jedinou spravedlnost. Cizí oběti ho nezajímají. Neumí je litovat.

Rada bezpečnosti OSN se 18.03. rozhodla k vojenskému zákroku proti Libyi, lépe řečeno, proti řádění Gadaffiho soldatesky. K velkému překvapení světové veřejnosti, se zástupci SRN vyslovili proti svým zápdním spojencům USA, Velké Británii a Francii tím, že se zdrželi hlasování a postavili se na stranu Ruska, Číny, Indie a Brazílie, tedy nedali souhlas pro vojenský zásah ve prospěch protivníků Gadaffiho diktatury. Navíc kancléřka Angela Merkelová rozhodnutí SRN zdržet se hlasování ve prospěch Gadaffiho a tím se připojit k postupu Ruska, Číny, Indie a Brazílie, ničím nezdůvodnila.

Rovněž postoje ministra zahraničí SRN, Guida Westerwelleho, jsou průhledně nekompetentní. Německý magazín Fokus ho označil za diletanta: "Westerwelle není žádným vojenským expertem a jeho stanoviska působí směšně. Udělal by lepší, kdyby se do ničeho nepletl...". Spiegel-Online se pod nadpisem "Gadaffi vychvaluje Německo" vyloženě stydí: "Je to velice trapné pro spolkovou vládu, když libyiský despota pěje chválu na adresu Berlína..." V televizním vysílači RTL, Muammar Gadaffi nešetřil vůči vládě SRN nadšením a doslova prohlásil: "Němci k nám zaujali velice chválihodný postoj. Měli by být stálým členem rady bezpečnosti OSN a vytlačit Francii...President Nicolas Sarkozy je psychopat."

Novinář Florian Güßen píše v magazínu Stern.de pod nadpisem "Německo zradilo povstalce" velice kritické připomínky: "V případě nouze se na Německo nikdo nemůže spolehnout. To, co provedla vláda v radě bezpečnosti OSN, podkopává autoritu a důvěryhodnost naší země v záležitostech mezinárodní humanity...Vojenský útok proti Libyi je opatřením solidarity s reformátory a revolucionáři nejen Libyie, nýbrž celého arabského světa včetně Jemenu a Bahrajnu. Německo vůči arabským demokratům selhalo...Rozpory mezi tím, co Německo hlásá a  co ve skutečnosti dělá, není možné nepřehlédnout...Povstalci v Libyi nepovažují Německo za svého spojence."

Německý televizní vysílač n-tv se 21.03. 2011 nechává slyšet: "Německo se mezinárodně izolovalo a učinilo obrovskou chybu. Samo sebe odsunulo na vedlejší kolej." Televizní vysílač ZDF se 22.03. 2011 připojuje: "Libyiské hotely odmítají ubytovávat německé občany. Egypt nepustil na své území německé novináře a nechal je stát na hranicích s Libyí celé dlouhé hodiny. Nechtějí nám prodávat ani potraviny ani pitnou vodu..." Připomíná to hesla pražanů dne 21.08. 1968: "Ani kůrku chleba, ani kapku vody sovětským okupantům!" Nyní by se v Libyi dalo říci: "Ani kurku chleba, ani kapku vody německým zrádcům!" Dějiny se opakují!