Ďábelská pochoutka zvaná "tabák"

Kouření rostliny s indiánským názvem "tubbaq" k nám do Evropy příšlo z Ameriky. Mořeplavci, objevujíc tento nový kontinent, se s kouřením tabáku seznámili u Indiánů střední a jižní části amerického kontinentu. Domorodci bafali dlouhé dřevěné a peřím zdobené dýmky. Kouření u nich bylo spojeno s náboženským rituálem. A co Evropané? Anglický baron Sir James Bariie (1860 - 1937) o tom říká: "Vím to a pociťuji to na každém kroku. Zavedení tabáku probudilo Anglii z dlouhého spánku. Ono probuzení je významnou společenskou událostí. Muži, zabývající se banálními záležitostmi si zasunuli do úst dýmky a stali se z nich filosofové."

Následkem kouření umírá denně tisíce lidí...

O masové rozšíření používání dýmky nejen v Anglii, nýbrž na celé západní polokouli se zasloužil Alfred H. Dunhill (1872-1959) svým osobitým bestsellerem "The Gentle Art of Smoking" (Vznešené umění kouřit) vydaném v Londně 1954. Angličané původně nevyráběli dýmky ze dřeva, nýbrž z pálené hlíny. Jednalo se tedy o dýmky keramické. Indiáni používali v Americe dýmky dřevěné, tzv. "chanunpa wakan", které u nich objevili španělští a portugalští mořeplavci. Jak se však "tubbaq" dostal na evropský kontinent?

V roce 1492 nabídli Krištofu Kolumbovi indiánské kmeny sídlící na Kubě několik kilo tabákových listů. Jednalo se o kult přátelství. Kolumbus a jeho posádka pozorovali Indiány jak tyto listy rolují do jakýchsi primitivních doutníků a potom je kouří. Zástupce kapitána kolumbova plavidla, Rodrigo de Jerez, odvezel tabakové listy do Španělska. Po vzoru kubánských Indiánů z nich rolováním zhotovoval doutníky a kouřil. Byl prokazatelně prvním Evropanem, který začal kouřit tabák. Ne však příliš dlouho. Byl obviněn inkvizicí kvůli "vychutnávání ďábelské pochoutky, zvané tabák" a musel za mříže. Podobně se vedlo i mnichovi Romano Panemu. Zůčastnil se 1493 druhé kolumbovy plavby na americký kontinent. Přivezl si sebou zpátky do Španělska notnou zásobu tabáku a tajně ho kouřil. Byl však v klášteře přistižen, udán, uvězněn a dokonce mu hrozila exkomunikace z církve. Dalším postiženým z užívání "ďábelské pochoutky" byl španělský kronikář Fernandez de Oviedo. Protože ho, jako bohatého šlechtice, nebylo snadné obratem ruky poslat za mříže, rozhodl se král, provinilce delegovat do Západní Indie. Fernadez de Oviedo se tam stal dopisovatelem španělského královského dvora.

Do Francie přivezl tabákové listy, ze své služební cesty v Portugalsku, francouzský diplomat Jean Nicot (1530-1600). On sám tabák sice nekouřil, ale začal ho ve Francii na rozlehlých plantážích pěstovat - za vydatné podpory královniny matky Kateřiny Medicijské. Ta trpěla rozsáhlou řadou neduhů a nechala si od Nicota namluvit, že tabák má zázračné léčivé účinky. Šikovný podnikatel využil královské podpory a nazval rostlinu po sobě "nicotiana". Onomu "zázračnému lékařskému prostředku" jenž tabákové listy obsahovaly (alkaloid), dal rovněž své jméno - "nicotin". Brzy si však uvědomil nepopřetelnou realitu. Bez indiánského názvu "tabák", který se mezitím zahnízdil v celé španělské a portugalské říši se určitě neobejde, pakliže má v úmyslu touto "zázračnou lékařskou rostlinou" zavalit celý evropský kontinent. Francouzský diplomat přišel na šalamounské řešení - rostlina se bude jmenovat "Nicotiana tabacum". Název se ujal až do dnešní doby, ačkoli Jean Nicot vytvořil pouze podvod ("zázračná lékařská rostlina") a ten chtěl obchodním názvem "Nicotiana tabacum" náležitě zpeněžit. Názvem "Nicotiana tabacum" (Nicotův tabák) si objekt vlastně neprávem přivlastnil a vydával ho za svůj. Původní podvrh se stal mezitím vědeckým označením a funguje tak prakticky dodnes.

Následkem podvodu o "zázračných lékařských účincích" Nicotiany, začali angličtí námořní dobrodruzi Francis Drake a John Wawkins importovat tabák z Francie na britské ostrovy. Dělo se tak v době, kdy Španělsko a Portugalsko o "zázračných účincích" Nicotiany tabacum vehemeně pochybovali a na svých územích zaznamenávali stoupající počet smrtelných plícních onemocnění. Na Pyrenejském polostrově byla konzumace tabáku i nadále zakázána a považována za "ďábelskou pochoutku". Za pašování a užívání této "ďáblovy pochoutky" mohl být použit i trest smrti oběšením nebo dokonce napíchnutím na kůl.

Alfred A. Dunhill píše ve svém bestselleru "The Gentle Art of Smoking", že v letech mezi 1565 - 1590 konzumování tabáku na Britských ostrovech dosáhlo masových rozměrů. Britové používali ke kouření především keramické dýmky. Kuřákům se začalo říkat "tabákonisté" (Tabacconists). Jakýmsi patronem "tabákonistů" se stal Sir Walter Raleigh, spisovatel, básník a důstojník zpravodajské služby Spojeného království. Tento bodrý muž věřící v "zázračné účinky" francouzského "nikotova tabáku" dělal vše pro, aby se kouření rozšířilo i do těch nejchudších příbytků. Sir Raleigh píše: "Tabák se v mé době vyvažuje stříbrem. Slyšel jsem vyprávět, že na tržiště Malmesbury a Chippenham dojíždějí tabakonisté a prodejci na nich vyžadují aby kladli na váhy ty největší stříbrné šilinkové mince, které jsou poté vyvažovány tabákem..."

Nyní šlo patronovi kuřáků o to, jak to učinit, aby se za takových okolností dostal tabák i do té poslední anglické vísky. To bylo možné dosáhnout pouze masovým importem "nikotova tabáku" a tím prudkým sníženým ceny. Ona taktika se totiž již povedla s gigantickým dovozem čaje a koření... Brzy se úmysl podařil a v době londýnské morové epidemie museli dokonce školní děti ve svých třídách kouřit tabákové dýmky několikrát denně. Věřilo se totiž tomu, že tabák v sobě obsahuje silné protimorové účinky.

Netrvalo však ani příliš moc dlouho a nastalo vystřízlivění. Britští lékaři zjišťovali u tabákonistů vzrůst neléčitelných chorob, hlavně u chudších vrstev obyvatelstva: plicní onemocnění, neplodnost, srdeční onemocnění, špatná pohyblivost končetin atd. V roce 1604 začal bít král Jakub I. na poplach. Nejdříve použil výroku španělského krále "ďábelská pochoutka" a potom spustil: "Je to horší než jed na krysy. Smrdutý kouř udusí každého. Minulý týden na to zemřely čtyři osoby v jednom jediném domě.  Včera v noci k tomu přibily další dvě z královského dvora. Nakonec zahubí tabák všechny kuřáky na světě..." V roce 1638 bylo na britských ostrovech vydáno nařízení, stít hlavu každému, kdo bude obchodovat s tabákem!

Mnozí z nás se určitě domnívali, že tabáková prohibice vznikla v Evropě v minulém desetiletí 2001 - 2011. Není to pravda. Již počátkem 17. století byly s kouřením ty samé potíže a nebo snad ještě větší problémy než máme dnes. Ano, jedná se o "ďábelskou pochoutku" a nesmírně zákeřnou smrtelnou zbraň.