Komunistické sexuální orgie - Noční bar ÚV KSČ "Ušakov"

Vládní bar "Boccaccio" byl po roce 1948 přejmenován na noční bar ÚV KSČ "Ušakov". Grand Hotel Steiner byl znárodněn a na přání Klementa Gottwalda dostal název "Hotel Praha". Ubytovací kapacity a vládní bar "Boccaccio" stáli v letech 1927 - 1938 pod kontrolou Francouzské vojenské mise v Praze a Milovicích. V letech 1939 - 1945 kontrolovali objekt němečtí nacisté. Příslušníci Canarisova Abwehru a Heydrichovy SD si tam doslova podávali kliku. Po válce patřil objekt do sféry vlivu USA a stál 1945 - 1947 pod kontrolou americké zpravodajské služby OSS (později CIG a CIA). O chodu podniku rozhodoval vrchní velitel Americké vojenské mise, plk. PhDr. Charles Katek. Jednalo se snad o jedinou civilní budovu v ČSR kam bez povolení amerických ozbrojených sil nesměli sověti vkročit. Noční bar "Boccaccio" byl tehdá teoreticky přístupný "široké veřejnosti", prakticky se však jednalo o místo pravidelných setkání západních a východních vojenských zpravodajských služeb...  Podle tvrzení syna původního majitelé, Josefa Steinera mladšího (ročník 1942), počitaly USA s tím, že v ČSR k žádnému komunistickému převratu 1948 nedojde a již v květnu 1945, kategoricky vyžadovaly na majiteli hotelu, aby jim objekt prodal! 

Autorem krycího názvu "bar Ušakov" byl patrně sovětský generál Dmitrij Leljušenko (1901 - 1987)

Nejpozději od března 1948 obsadila hotel, včetně nočního baru "Boccaccio", sovětská GRU a po ní současně i KGB. Je pozoruhodné, že komunistická Národní správa sice hotel znárodnila, ale na příkaz sovětské GRU (generál Dmitrij Leljušenko), bývalý majitel objektu Josef Steiner (1893 - 1959) zůstává ve funkci ředitele až do roku 1953. Poté zpravodajské služby SSSR ubytovací prostory opouští a podnik si přivlastňuje ÚV KSČ. Po Steinerovi se stává ředitelem nyní již "Hotelu Praha" komunista Jindřich Filip.

Kdo dal nočnímu baru "Boccaccio" krycí jméno bar "Ušakov" již nelze zjistit. Každopádně Fjodor Fjodorovič Ušakov (1744 - 1817) byl ruským admirálem a je považován do dnešní doby za nejatraktivnějšího muže Ruska. Populární sovětský haškolog, Alexander Dunajevskij, mě o něm v Praze 1981 vyprávěl: "Legendární Casanova byl proti němu úplným začátečníkem. Rukama Ušakova prošly stovky milenek. Měl dokonce poměr i s carevnou Kateřinou II. S ní ho seznámil generál Grigorij hrabě Potěmkin..."

 Autorem původního názvu "Boccaccio" byl major francouzské zpravodajské služby (Francouská vojenská mise v Praze 1919 - 1938) pocházející z významného šlechtického rodu - Eduard Forestier  de Quillien. Prokazatelně, ještě než opustila sovětská GRU a KGB v roce 1953 hotel "Praha" (alias Grand Hotel Steiner), krycí označení nočního podniku "bar Ušakov" již existovalo.  Není tedy vyloučeno, že autorem názvu "bar Ušakov" byl sám generál Dmitrij Leljušenko. 

Komunistický režim nebyl ani zdaleka tak puritánský jak by se na první pohled zdálo a za jakého se vydával. Ředitel Filip zajistil hotel "Praha" výhradně pro členy ÚV KSČ a v baru "Ušakov" organizoval večírky pro stranické funkcionáře. Zde se mohli intimně a nerušeně setkávat s filmovými i divadelními herečkami. V separéch baru "Ušakov" se ozývaly i vzdechy nejen zpěvaček populární, ale i klasické a vážné hudby. Ještě v době, kdy president Beneš žil, se zde bývalá první dáma republiky objevovala s ministrem informací Václavem Kopeckým. Ten si nárokoval původní separé Jana Masaryka v době vládního baru "Boccaccio". Podle tvrzení pplk. JUDr. Zdenka Nečackého (MV ČSSR a 1. konzul Československé vojenské mise v Západním Berlíně), byl jejím posledním milencem ministr školství František Kahuda. Tehdá bylo vdově již 68 let a podle fotografií pořízených StB, se nacházela ještě ve velmi pohledném stavu...

Komunisté si Hanu Benešovou velice hýčkali. Byla důslednou odpůrkyní Americké vojenské mise v Praze. Snad také proto, že její velitel plukovník PhDr. Charles Katek (na rozdíl od Kopeckého a Kahudy) o manželku presidenta Beneše nejevil nejmenší zájem, i když se mu v baru "Boccaccio", podle očitých svědků (vrchní číšník Josef Tater), vehementně vnucovala. Nejen u Beneše a Kopeckého, nýbrž dokonce i u Gottwalda na US Army plukovníka Kateka intenzivně donášela. Klement Gottwald a KSČ jí to nezapoměli...

 Po odchodu Americké vojenské mise z ČSR na Loretánském náměstí 2, dostala Hana Benešová od ÚV KSČ obrovský byt v bývalých prostorách americké vojenské mise. Jde o špinavý cynismus!

 Poté jí Gottwald udělil vdovský důchod ve výši "komunistického ministra" bez portfeje (tehdá asi pětinásobek průměrného platu podnikového ředitele). Dále dostala k dispozici nejluxusnější automobil ČSR zvaný "Tatraplán" s osobním řidičem. Vše bezplatně. Za byt po Americké vojenské misi rovněž nemusela platit činži a Václav Kopecký s Františkem Kahudou se navíc postarali o to, aby náklady na opravy, energii a bydlení v Benešově vile v Sezimově  Ústí šly všechny na útraty státu. Líp už to nejde! Paní Hana si v době komunistické totality žila podstatně lépe než kdykoli předtím...

Je nutné zdůraznit: Neexistují žádné důkazy o návštěvnosti nočního baru "Ušakov" od nejvyšších kapacit ÚV KSČ jako byly např. Klement Gottwald, Antonín Zápotocký a nebo Antonín Novotný. Ty se patrně pohlavních orgií vůbec nezůčastňovaly. Častými návštěvníky byli ministr vnitra Rudolf Barák, Kopecký, Kahuda, ministrině Ludmila Jankovcová (potrpěla si na začínající herce a zpěváky), Jiří Hendrych, hlavní ideolog ÚV KSČ a další. Nad celým podnikem držel do roku 1961 patronát ministr vnitra Rudolf Barák.

Tento komunistický předák byl atraktivním mužem a zjevem připomínal francouzského zpěváka Yves Montanda. Jeho gigantické úspěchy u žen mu záviděl neatraktivní, obrýlený a poloplešaty ideolog Hendrych. Brzy se mu dostal na "kobylku" a donašel na něho přímo prezidentovi Antonínu Novotnému. Barák trpěl totiž neukojitelnou vášní. Podle tvrzení policejního generála Ludvíka Hlavačky vyžadoval mladé pionýrky maximálně do 12. let a to nejen jednotlivě, nýbrž často ve skupinkách po třech. Tehdejší předseda vlády Viliam Široký ho varoval, jednou nebo dvakrát prý je možné nad tím "zamhouřit obě oči", ale nikoli pravidelně. Pedofil na to nedbal a tak se mnohé pionýrky vracely z hotelu "Praha" ke svým rodičům nejen s tučnými "honoráři" ze státní kasy, nýbrž i se značně rozšířeným konečníkem...

Presidentovi Novotnému došla trpělivost. Nechal svého ministra vnitra zatknout. Teď šlo pouze o to, jak zdůvodnit žalobu vůči veřejnosti.  Po několika poradách Novotného s prokurátorem nejvyššího soudu Eduardem Švachem, ideologem ÚV KSČ Hendrychem a předsedou vlády Širokým, byl Rudolf Barák v lednu 1962 odsouzen k 15. letům vězení za "trestné činy sabotáže a rozkrádání socialistického majetku". V roce 1968 byl rozsudek zrušen tvrzením, že Barák byl odsouzen vojenským soudem ačkoli se jednalo o delikty "občansko právní ". Delikvent po 6. letech opustil vězeňskou kobku a do politiky se již nikdy nevrátil.