Žijeme ve světě omylů a polopravd. Možná, že o tom nemáme mnohdy ani tušení, ale je to tak. Američané říkají "Nobody is perfect" (nikdo není dokonalý), ale rovněž by se dalo říci "Nothing is perfect" (nic není dokonalého). Naši předkové tvrdili "Všude dobře, doma nejlíp!" Poté, co jsem v roce 1968 emigroval do Rakouska, musel jsem výrok revidovat: "Všude blbě, doma nejhůř!" Ve škole nás učili "Jánošík bohatým bral a chudým dával". Když jsem se problematikou později, coby politolog a historik, hlouběji zabýval, dospěl jsem k jinému závěru: "Jánošík bohatým bral a chudé zabíjel." V životě se rovněž na každém kroku setkáváme s názvy, které jsou prostě klamným přeludem. Podívejme se na některé z nich. Po staletí se vžily a nikoho ani nenapadne, že jde o klamání veřejnosti.
"I am nobody. Nobody is perfect. Therefore I am perfect..." That's all...
Nejlépe je to vidět v gastronomii. Pochutnáváte-li si v útulné restauraci na "španělském ptáčku" ani si neuvědomujete, že onen pokrm o Španělsko nikdy ani nezavadil. Jeho vynálezcem byl kuchař rakouského císaře Rudolfa II. České pokrmy jako "ruské vejce" a "ruský salát" v Rusku nikdo nezná. V buffetu "Koruna", na Václavském náměstí v Praze, je počátkem 50. let totiž vyrobil český gastronom Josef Hliňák. To, co v Česku servírujeme pod názvem "anglický biftek" by Angličan nikdy nepoznal. Existuje dokonce anekdota: "Pane vrchní, ten anglický biftek chutná jako podrážka z rozšmajdaných bot." Odpověď číšníka: "To je neuvěřitelné pane, co Vy už jste všechno nejedl!"
Ovšem rovněž zahraničí vůči nám nešetří fixními názvy. "Pzeňské pivo" (Pilsner) dostanete v německy mluvících zemích a ve Skandinávii. Někdy se jedná dokonce o nemožný patok, jenž ani s "Plzní" ani s "plzeňským pivem" nemá vůbec nic společného. V USA si můžete koupit "Budějovické pivo" (Budweiser), ale jde o nápoj pro Čecha takřka nepoužitelný. Budějovický "Budvar" vedl proti tomuto podřadnému moku dlouhodobé soudní spory, ale většinou bez úspěchu. "Pražskou šunku" (Prague Ham), která ve skutečnosti o Prahu ani nezakopla, dostanete ve všech anglicky mluvících částech světa. To, co ovšem vyrábějí pod tímto názvem v kanadském Ontáriu, na tom si nepochutnáte. Já miluji "pražskou šunku", ale pokrm označený "Prague Ham" přinesený mě v jedné restauraci v Torontu mě zklamal. Nemělo to z "pražskou šunkou" pranic společného. Zato jsem si v Holandsku pochutnal na "Znojemských okurkách" avšak vyrobených firmou "Felix" ve Švédsku. Vynikající nakládané švédské "znojemské okurky" byly servírovány na talířích z "originál" českého broušeného skla zhotoveného v Bavorsku ve městě Nový Jablonec (Neugablonz). V rakouském Salcburku jsem si zase koupil skvěle chutnající "pardubický perník" (Pardubizer Lebkuchen) upečený v Belgii...
Nejedná se ovšem zdaleka pouze o gastronomii. V Čechách se americkým džínům říká "rifle", což je nesmysl. Npsal jsem o tom celý článek v Reflex.cz "Proč se říká džínům džíny? A co vlastně znamená slovo rifle?" (04.10. 2010). Vynikající český reportér, Karel Kyncl v londýnském vysílání BBC si naopak stěžuje, že v Anglii nemají "manšestr". Dokonce zpracoval problematiku pod názvem "V Manchestru nemají manšestr" a příspěvek odvysílalo BBC dne 04.03. 1995. Poté mu jakýsi prodavač oděvů z Manchestru vysvětlil, že látka, kterou má na mysli se jmenuje "cord" a výraz "manšestr" je v Anglii naprosto neznámým pojmem a tím nesmyslem...
Zdá se, že sice svět býti klamán nechce, ale z nějakých záhadných důvodů neustále klamům podléhá. Proč? To patrně zůstane nevysvětlitelnou záhadou.
