Proč Německo v případě České republiky porušuje Schengen?

Mentality Čechů a Němců jsou neslučitelné. Politický režim se kterým je člověk v SRN konfrontován, lze nazvat ÚŘEDNICKÁ DEMOKRATURA. O nějaké "demokracii" ve smyslu českých, britských nebo francouzských představ, nemůže být vůbec řeči. Mentalitu občana SRN, deklaruje následná německá anekdota: "Německý národ se dělí na dvě společenské třídy. Ta jedna sedí za přepážkou. Ta druhá stojí ve frontě před přepážkou a sní o tom sedět za přepážkou." Ano. Němec, na rozdíl od Čecha, Angličana nebo Francouze, nebojuje za svobodu, nýbrž za to, stát se úředníkem. Úředníci jsou v Německu nejlépe placenou společenskou třídou. Aby si udrželi svá postavení v úřednické byrokratuře, dusí jakoukoli jiskru svobody a demokracie. To Čech nechápe a ani chápat nechce...

Smysl "Schengenu" je Evropa bez hranic. Německé kontroly českých občanů jsou šikanou, jejíž příčinou je strach a nejistota SRN.

Teprve, když se Němcovi nepodaří získat místo úředníka, začne se zajímat o jinou existenci. I takoví kapitáni německého průmyslu jako byli Krupp, Siemens, Borsig a další, se pokoušeli začít svou životní dráhu jako úředníci. Jakmile zjistili, že se úmysl nedaří, stali se ze zoufalství multimilionáři. Tradiční obdiv německého národa patří úředníkům, policistům, vojákům a celníkům. Milionáři, multimilionáři a miliardáři nemají pro průměrného Němce žádný význam. Na rozdíl od Američanů a Britů je neobdivuje. Na rozdíl od Čechů a Francouzů jim nezávidí. Nemají výkonnou moc úředníka a proto jsou pro občana SRN prakticky bezvýznamní. Nevydávají zákony, nařízení, zákazy - dokonce nemohou ani vyhrožovat! Je tedy možné je "beztrestně" a naprosto v pohodě ignorovat.

Německá tzv. "Výmarská republika" (1918 - 1933) byla na papíře "parlamentní demokracií". Ve skutečnosti tomu tak nebylo. "Výmarská republika" byla demokracií bez demokratů. Jednalo se o jeden veliký nekontrolovatelný úřednický chaos. Tehdá vznikla německá říkanka: "Von der Wiege bis zur Bahre, Formullare, Formullare!" (Od kolébky, až do hrobních svíček záře, stíhají nás formuláře, formuláře!).

Německý nacismus byl úřednickou totalitou v uniformě vedenou SA a SS. Tyto složky, včetně armády a policie, byly podřízeny nejvyššímu úředníkovi, řečenému "vůdce". Monarchie má krále nebo císaře. Republika má presidenta. Úřednická totalita má vůdce. V době III. německé říše (1933-45), zdomácněl pojem "Schreibtischtäter" (zločinci u psacích stolů). Vůdce úředníků, Adolf Hitler, vedl válku s glóbusem v ruce. Jeho zločinecké armády úřednictva vyhlazovali u psacích stolů celé národy. Zákony se ignorovaly. Nejvyšším údělem bylo úřední nařízení a bible zločinu zvaná "Mein Kampf". Hitler v ní dává za všechno vinu "Židům". Můžete tuto bibli bestiálního zločinu číst od začátku do konce a od konce do začátku. Nikde nenajdete ani jeden jediný důkaz, že by se Židé něčeho vážného dopustili. Kdyby autor nahradil pojem "Židé", pojmy "listonoši", "pěstitelé papoušků" nebo "domovnice", vyšlo by to na stejno a německý národ by to určitě také akceptoval.

V roce1945 byla do Německa importována demokracie na lafetách amerických tanků a perutích britských letadel, pilotovaných i Čechoslováky. Němcům byla demokracie vnucene násilím, proti jejich vůli. Německý národ k ní nedozrál přirozenou cestou vývoje. 1949 vznikla Spolková republika Německo. Nositeli nové německé demokracie byli Konrad Adenauer, Ludwig Erhard a Willy Brandt. Šlo o osobnosti německým nacistickým úřednictvem pronásledované (Brandt a Adenauer) a nebo znevýhodňované (Erhard).

"Otec německého hospodářského zázraku", Ludwig Erhard navíc zajistil Německo prosperujícím hospodářstvím. Ve svém stěžejním díle "Wohlstand für Alle" (Blahobyt pro všechny) varuje před znovuzavedením německého úřednického státu. Před znovuvytvořením německé úřednické byrokratury měli obavy i Konrad Adenauer a Willy Brandt. Co nikdo z těchto tří politických velikánů nechtěl, stalo se skutkem. Po jejich smrti a nejpozději po odchodu spojeneckých sil USA, Velké Británie a Francie z Německa (1990 - 1994) začala tušit německá úřednická demokratura opět svojí jedinečnou šanci.

Znovusjednocení Německa se stalo základním pilířem nové úřednické byrokratury. Desetitisíce komunistických úředníků  bývalé NDR začalo proudit do SRN a Západního Berlína. Místo, aby západ ovlivňoval myšlení a mentalitu východu, nastal pravý opak. Západoněmecká demokracie neměla žádný faktický národní masový základ. Po odchodu Adenauera, Erharda a Brandta začala dostávat povážlivé trhliny. Ztažením spojeneckých vojsk USA, Anglie a Francie se po roce 1990 zhroutila úplně.

Nosnými sloupy ÚŘEDNICKÉ DEMOKRATURY jsou:

1) Omezování a nebo dokonce eliminace osobních svobod zaručených ústavou (Grundgesetz).

2) Masová a nikým neřešená nezaměstnanost.

3) Permanentní policejní šikány na všech společenských úrovních.

4) Izolace Německa od sousedních států (v první řadě Česká republika, Holandsko a Belgie), které by

mohli vést k zeslabování úřednické demokratury nebo dokonce k jejímu rozkladu.

Stovky kontrol českých občanů v hraničních oblastech Německa, ale i ve vnitrozemí, nemají z tzv. "bezpečností", tak jak jí rozumíme v ČR nic společného. Kdyby se skutečně o bezpečnost jednalo, museli by být součástí takovýchto kontrolních komand také české policejní složky - jak je tomu např. v Chorvatsku, které jak se zdá, se české demokracie - na rozdíl od SRN - nebojí.

Ano, SRN jde o "bezpečnost". Ovšem jedná se pouze o zabezpečení dalšího chodu německé úřednické demokratury. Tento společenský systém se cítí již samotnou existencí české demokracie ohrožen ve svých základech. Kam bychom to dotáhli, kdyby Němci začali náhle vyžadovat ty samá práva jaké mají Češi? Úřednická demokratura by se zhroutila. To nelze připustit!

Nejenže výklad schengenského paktu na české i německé straně je naprosto rozdílný. Jakékoliv vyjednávání mezi českou a německou diplomacií je neúčinné a nelze ani nic jiného očekávat. Německo se svého společenského systému úřednické byrokratury vzdát nemůže. Česká demokracie byla pro Německo již od roku 1918 neaxeptovatelná. Vrcholem byl rok 1938 (Adolf Hitler: "Mezi mnou a Benešem musí být rozhodnuto!" Nešlo vůbec o Beneše. Šlo o poslední demokratický stát ve středí Evropě. Ten zbytek byl buďto fašistický nebo komunistický). Ani dnes tomu nemůže být jinak. Fašismus a komunismus může nahradit úřednická demokratura.

Vezmeme-li Němcům možnost kontrolovat, šikanovat a ponižovat naše občany na území SRN, ohrozí to samu existenci státního zřízení úřednické demokratury SRN. Naše heslo "Socialismus s lidskou tváří!" vedlo k zániku světového komunismu. Nic nepomohly ruské tanky 21.08. 1968, ani atomové rakety. Nástup Gorbačova znamenal konec světového bolševismu.

Pakliže vyhlásíme heslo "Důstojnost pro každého Němce! Ať žije demokratické Německo! Dejte Němcům ty samé svobody, jaké mají Češi!", mohlo by se stát, že v této zemi vypukne občanská válka. A co potom? Myslím si, že kontroly, šikány a ponižování, i když jsou v protikladu k Schengenu, jsou pořád lepší alternativou než sociální revoluce. Smyslem opatření ze strany SRN je logicky, aby Češi nenavštěvovali SRN a tím se úřednická demokratura necítila v ohrožení.