Praskání močového měchýře Tycha Brahe, aneb Historický nesmysl...

Ve skutečnosti se onen věhlasný dánský astrolog a šarlatán "Tycho Brahe" vůbec nejmenoval. Rovněž se nejmenoval "Tycho de Brahe". To vše patří do říše legend, podobně jako jeho dost neprůhledný život mystifikátora. Jeho pravé jméno bylo  Tyge Otessen Brahe (1546 - 1601). Daleko většími legendami je však opředena jeho náhlá smrt. Jak a na co vlastně dánský astrolog zemřel? 

Tyge Otessen BRAHE (Tycho Brahe) na dánské poštovní známce k 400 letému výročí (1545 -1946)astrologova narození.

K jeho úmrtí se vážou celkem tři pověsti spojené s "protržením močového měchýře": Za prvé, při pozorování zatmění slunce zadržoval moč tak intenzivně, že močový měchýř praskl. Za druhé, při společenské hostině s císařem Rudolfem II, od které prý nemohl vstát dříve než panovník. Následek? Prasknutí močového mněchýře! Za třetí, při divoké pitce na hradě Petra Voka z Rožmberka se mu udělalo špatně a náhle na protržení měchýře zemřel...

Výše uvedené historické legendy je nutné zpochybnit. Brahe přijel z Kodaně do Prahy již nemocný a trpěl tzv. urémii (onemocnění ledvin), vodnatelností, otoky a močovými potížemi. Příznaky nemocí se postupem času ještě zhoršovali. Nemáme ani jediný důkaz o tom, že by se zúčastnil nějaké hostiny s panovníkem Rudolfem II. Dokonce se patrně vůbec osobně neznali. Mimo jiné, Brahova úcta k mocným tohoto světa byla příslovečně miniaturní. Kdyby se mu chtělo močit, odebral by se na toaletu. Císař by mu byl v takové chvíli naprosto lhostejný.

 Žádné zatmění slunce se 1601 nad Prahou nekonalo, takže nebylo logicky ani co pozorovat. "Divoká pitka na hradě Petra Voka z Rožmberka" je bájným nesmyslem. Petr Vok (1539 -1611) držel 1601 celý rok hluboký smutek po své zemřelé manželce. Ona žena již 1600 těžce onemocněla a podle rozkazu musel na hradě vládnout naprostý klid. Vok prý dokonce vyhlásil zákaz, aby se v jeho přítomnosti nebo přítomnosti jeho nemocné ženy někdo smál. Dovolil bych si dokonce vyslovit doměnku, podobně jako v případě Rudolfa II, že Petr Vok a Brahe se osobně nikdy nesetkali.  

Nehledě na výše uvedené historické skutečnosti, je zadržování moče až k prasknutí močového měchýře fyziologicky vyloučeno. Tuto skutečnost vám potvrdí každý student medicíny. Z tohoto důvodu mi je naprosto nejasné jak se ona bájná legenda o "praskání močového měchýře" mohla po staletí pilně oprašovat a dodnes udržovat při životě.

V roce 1901 byly ostatky Braheho exhumovány a znovu prozkoumány. V jeho vlasech a vousech se nalézaly vysoké koncentrace rtuti. To by znamenalo, že astrolog byl otráven. Otrava rtutí vedla k selhání ledvin, což byla příčina nebožtíkovi smrti. Profesor Jan Pallon ze švédské University v Lundu a jeho kolega  Profesor Bent Kempe z Kodaňské university v Dánsku jsou si zajedeno, že smrtelná dávka rtuti byla dodána do Brahova těla asi 13 hodin před smrtí.

 Kdo byl vrahem dánského podivína? Postupem času se podezření zúžilo na dvě osoby: Christian IV., dánský korunní princ byl údajně nemanželským dítětem. Jeho otcem nebyl nikdo jiný než slavný dánský astronom, jenž měl pohlavní poměr s matkou Christiana IV, Žofií Meklenburskou. Druhou osobou byl stálý Brahův rival a tajný nepřítel německý astrolog a matematik, Johannes Kepler. První verze se mi zdá nepravděpodobná. Proč by následník dánského trůnu Christian IV. nechával zavraždit "svého otce"? Jaký by měl k tomu důvod? Druhá verze se mi zdá příliš divoká: oba muži sice na sebe žárlili, ale v praktických věcech výzkumu si vůbec nekonkurovali. Qui bono? Co by Kepler docílil odstraněním dánského šarlatána? Nic. Absolutně vůbec nic.

Moje vlastní verze zní: Tyge Otessen Brahe spáchal v roce 1601 sebevraždu. Jeho zdravotní problémy se rapidně stupňovaly. Nemohl dlouhé noci spát. Bolesti se stávaly nesnesitelné a stále se zhoršovaly. Již nemohl ani pracovat a dosavadní výsledky svého výzkumu nabízel Keplerovi, aby je "dokončil". Myslel patrně na dobrovolný odchod z tohoto světa a chtěl, aby jeho závěry (i když v mnoha případech velice sporné) byly zajištěny tehdejší uznávanou kapacitou. Brahe měl neomezený přístup ke rtuti a mohl si smrtelnou dávku naměřit kdykoliv. Z největší pravděpodobností - navzdor vžitým legendám o "praskajícím močovém měchýři" - ukončil svůj život na dvoře Rudolfa II v Praze dobrovolnou sebevraždou.