Sociologie facky aneb Tajemství pohlavku

Facka nezná žádné třídní, rasové ani náboženské rozdíly. Každý člověk na světě, někdy, někde, od někoho dostal pohlavek. Jde o nejrozšířenější fenomen naší planety Země. Neexistuje sice žádná statistika, ale odhadoval bych, že z hlediska globálního, denně padne okolo desítek milionů facek. Chcete-li se ovšem zabývat tímto aspektem z hlediska sociologického, nikde nenajdete patřičnou literaturu. Žádná prostě napsána nebyla. Jsem tedy prvním sociologem (ve skutečnosti politologem), jenž se rozhodl podrobit facku sociálně vědecké analýze.

Denně padne okolo desítek milionů facek...

O vzniku pojmu "facka" v češtině nic nevíme. Němci používají výroku "Ohrfeige", což odpovídá českému "pohlavek". Jejich historicko-sociologický průzkum je na rozdíl od českého propracovanější. Pojem "pohlavek" vznikl v Německu již ve 13. století, když jakýsi bavorský rychtář Berwitt dával "přes držku" svému kočímu. Použil však pro facku staroněmecký výraz "oorveeg" a nikoli Ohrfeige. Onen doposud používaný výraz v německy mluvících oblastech naší planety "Ohrfeige" vznikl až v 16. století. Ovšem, za jakých okolností byl použit zůstává i nadále tajemstvím.

Pojem "přes držku" je v německém originálu deskriptivně zachycen jako "auf's Maul hauen" přičemž nelze doložit zda-li rychtář (Schultheiß) Berwitt byl mým vzdáleným příbuzným, či nikoli. Pakliže ano, nejsem pouze prapotomkem husitského vojevůdce (Ondřej Prokop, zvaný Holý) a vítěze bitvy na Bílé hoře (Karel Bovantura hrabě Buquoy), nýbrž i německého vynálezce "facky", bavorského rychtáře Berwitta. Již se vidím jak se na svých přednáškách po Evropě vytahuji: "Dámy a pánové mám být na co hrdý! Můj prapředek, bavorský rychtář, je zakladatelem fackování v Německu".

Rovněž Spojené království Velká Británie a Severní Irsko je ve výzkumu pohlavkování podstatně dále než naše sociální vědy. Pojem "facka" (slap) tam vznikl v Tower of London (Londýnský hrad) v roce 1632 jako tzv. "soft punishment" (způsob lehkého mučení). Přičemž nebyl pojem "slap" používán samostatně nýbrž ve složeninách - "slap fight" (razantní facka), "slapshot" (vlepená facka), "slapstick" (uštědřená facka) a "slap-happy" (proplácnutí). Nepodceňoval bych ani výrok obhájce práv britského parlamentu, sira Johna Eliota (1592 - 1632): "Run to the slap!" (Naběhnout si na facku!). Přičemž se ve vztahu na dnešní pojetí v anglicky mluvícím prostředí dělají další podstatné rozdíly. Např. "Slaps in the dirty face" (Nafackovat přes držku) a nebo "Slaps in the dirty back" (Naplácat přes prdel).  Jak čtenář zcela jasně vidí, Angličané mají svůj sociologický model pohlavkování detailně pod kontrolou.

Pozoruhodné je, že takové národy jako Francouzi, Italové, Rusové, Španělé a další se sociologií fackování vůbec nezabývají. Jako by tam pohlavek pouze visel ve vzduchu a nebyl umístěn na patřičné místo tělesné schránky. To je samozřejmě pokrytectví. Neexistuje národ bez facek a státní útvary bez fackování. Není tedy co skrývat. Desítky Francouzek žádá o rozvod s oteklými tvářemi. Jak by k nim dospěli, kdyby ve Francii neexistovaly pohlavky?

Myslím si, že v této oblasti lidského bádání se skrývá ještě mnoho práce. Teď však už nemám čas se dále oním fonoménem sociologiky zabývat. Moje manželka na mě volá, abych sekačkou na zahradě okamžitě posekal trávu, jinak prý mi nafackuje...