Monika Plocová
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz
- Počet článků 105
- Celková karma 21,88
- Průměrná čtenost 1524x
Monika Plocová
Ztratil jsem vše! Hledáme tě...
Olina automaticky nakoukla do dětského pokoje. „Stejně tam nikdo není,“ proběhla jí hlavou myšlenka. Děti jsou u táty. Zas nastal víkend a ona je čerstvě po rozvodu sama. Bez dětí je to doma nesnesitelné. Přesunula se zpět do obýváku. Otevřela počítač.
Monika Plocová
Čtyři stěny a já
Kdo to nezažil, těžko jen pochopí...Napsala mi z místa, které je zahaleno hanbou a pohrdáním. Přesto našla odvahu a psala....
Monika Plocová
V náruči milenců
V jednom z pražských barů tráví večer muž a žena. Právě dojídají místní specialitu. Žena vloží do úst poslední sousto jídla a lahodně mlaskne. Vzhlédne k muži, který sedí proti ní. Po tvářích se jí rozlije svůdný úsměv. Muž ji pohladí po ruce. Jemně přejede ukazovákem po dlouhých ženských prstech. Prsteníček má žena obtočený drobným zlatým kroužkem. Je to spojení lásky, lásky v dobrém i zlém. „Jsi krásná,“ říká muž ženě a dlouze se jí podívá do očí.
Monika Plocová
Půjčovna minulosti
Teda já vám řeknu: "No tohle já bych nikdy..... Nechápu, jak tohle může někdo....."!!!
Monika Plocová
Bude to naše tajemství..
V pražské porodnici u Apolináře je slyšet pláč čerstvě narozeného miminka. Je to upřímný křik, který vychází z duše malého človíčka. Rozléhá se porodním sálem. Narodila se holka. Stal se zázrak. Je to právě ona, která dostala šanci být na světě. Před pár minutami opustila místo, kde se cítila v bezpečí. Křičí, co jí síly stačí. Má strach z neznáma. Bojuje. Když člověk bojuje, má chuť žít.
Monika Plocová
Něžná je noc
Všimla jsem si před Albertem podivného hloučku. Vlastně na tom hloučku zas tak moc podivného nebylo, prostě diskuzní kroužek bezdomovců. Dnes běžná věc. Ono také ocitnout se bez domova, to se stane, než se člověk naděje.
Monika Plocová
Na křižovatce...
Tak...Je to prostě život! Říkám si to i já, v téhle chvíli. Jsem cílevědomý býk s velkým srdcem. Dostala jsem před lety naději a šanci uzdravit se, proto se snažím teď předávat tuto šanci dál, dalším lidem. Ocitla jsem se na životní křižovatce... Znáte to...Určitě jste tam také několikrát stáli.
Monika Plocová
Nikdo nic neví...
Eliška pila denně. Pravidelně se vešla do množství půl litru vodky za den. Každý třetí den však navýšila své množství vypitého alkoholu o další decku vodky. "Chutná vám vodka Eliško?" ptala jsem se. Zavrtěla hlavou: "Ne...piju ji, protože mi rychle nastoupí ten účinek toho uvolnění.."
Monika Plocová
Hlavně ať si tě táta bere pravidelně...
Bloumá pražskými uličkami. Nechce se jí domů. Taky co tam... Veronice je třináct. Má drobnou postavu, blond vlasy, které jí ve třídě závidí. Pouliční sloup s hodinami poukázal na sedmou hodinu večerní.. Tento týden je u mámy na sídlišti. To je pohoda. Zabočila do známé ulice. Na jejím rohu na ní čeká kámoška. Pokecají spolu o životě. Zahulí si spolu nějaký ten jointík trávy. Svět je v tu chvíli růžovější. Návrat domů se dá potom docela slušně přežít..
Monika Plocová
Dopis tátovi
Tak dnes si naši klienti v naší léčebně sáhli zase hlouběji do svých duší. Závislost na čemkoli je důsledek onemocnění lidské duše, nevhodný způsob řešení bolestí a traumat, které jsme prožili nebo prožíváme. Dnešní téma psychoterapeutické skupiny bylo: "Dopis tátovi.." Napsala jsem si dopis s nima...Tady je...
Monika Plocová
Závislost nebo láska?
Prkno na žehlení má Jana rozložené uprostřed obývacího pokoje tak, aby mohla při práci sledovat televizi. Nyní položila žehličku a poodešla k oknu. „Zase přijde z práce až večer,“ zamumlala si pro sebe. Tyto chvíle znala moc dobře. Čekání na manžela a pocit, že jí chybí. Ta samota!
Monika Plocová
Uvězněné já
Byla zkouška i dar...Výzva v té nejtvrdší podobě. Ano, zažila jsem závislost na alkoholu a lécích. Prožila jsem pobytovou léčbu závislostí jako pacient. Po té jsem si doplňovala vzdělání a deset let jsem pracovala na oddělení závislostí v PL Bohnice jako terapeutka. Dar života vnímám ve své dvanáctileté abstinenci. Dar života vnímám i v tom, že jsem nyní schopná nahlížet na problematiku závislostí nejen jako odborník, ale i jako bývalý klient. Snad je to opravdu mé poslání, které tehdy tím zlomovým okamžikem v léčbě nastalo..Změna směru v životě, práce, obnovení a hlavně objevení vlastních pocitů..Zvláštní...Ano, ale jak pravdivé v životech závislých lidí..A nejen u nich..
Monika Plocová
Léčili se... Abstinují..
Mají jedno společné..Léčili se ze závislosti na návykové látce. Přišel mi od nich pozdrav. S jejich dovolením se můžu o příběhy, které žijí, podělit s vámi. Jedno je jisté.. Léčit se ze závislosti má smysl!
Monika Plocová
Ty máš ženskou!
Dvě duše se v životě setkávají, aby si vzájemně předaly to, co si mají předat. Když je pak jejich setkání naplněno a předají si to, co potřebují, rozchází se. Ale život jde dál. Duše pak putují vstříc dalším duším a naproti novým smysluplným setkáním. Některé duše zůstávají samy. Možná je to zkouška. Duše se učí žít samostatně. Snad tak dostává čas, aby více vyzrála a mohla se tak setkat s duší vyspělejší. Až nastane čas, dvě duše se setkají a vzájemně si začnou předávat to, co si mají předat...
Monika Plocová
Lahodný jed
"Nalij si mě, dej si mě. Slibuji ti úlevu a lehkost. Nebudeš vnímat tu tvrdou realitu okolo sebe, nebudeš vnímat zlo. Zlo se pod mým oparem rozplyne. Nalij si mě, dej si mě. Pocítíš nádherný pocit lehkosti a uvolnění. Svět bude na chvíli krásný..."
Monika Plocová
Adriano...sbohem!
Byla mladá a krásná... když byla střízlivá. Její tvář vždy rozkvetla do neobyčejné krásy. Její exotický nádech ji v těchto chvílích ještě více prozářil. Chodila za mnou skoro rok.
Monika Plocová
Předsudky versus nová šance
Ano, tematika závislosti na alkoholu je velmi ožehavé téma. Mnoho lidí má před tímto strašákem zavřené oči, popřípadě negují vše, co s ním souvisí.Takový člověk se většinou tematu bojí, protože se ho nějakým způsobem týká (závislost v rodině, sám má problém atd.) Závislost na alkoholu a jiných návykových látkách tu ale je a to sakra ve velké míře.
Monika Plocová
Jak pomoci člověku, který nadměrně pije, užívá jiné návykové látky?
Volal mi. Měl příjemný hlas. Prosil o pomoc. Chce se léčit v naší 33 denní pobytové léčbě. Dnes ještě nic nepil, udržel se. Má problém s alkoholem. Vím, jak je v léčbě závislostí důležité využít chvíli, kdy se člověk pro léčbu rozhodne. Jde o hodiny, někdy o minuty. Snažím se mít vždy jedno dvě místa v záloze pro taková rychlá rozhodnutí. Přijede prý za pár hodin. Je mu 32 a má malé děti. Kéž dostojí svého rozhodnutí!
Monika Plocová
Máš všechno!
Všichni jsou šťastní. Já nemám nic. Šla pěšky do centra města. Jsem hnusná, napadlo ji. Prošla okolo výlohy butiku s prádlem a zhrozila se nad obrazem svého těla ve výloze. „Jsem tlustá,“ uslyšela svůj vnitřní hlas. Dobře ho zná. Slýchá ho pravidelně.
Monika Plocová
Co by bylo kdyby...?
Na první pohled se zdálo, že Miki tvrdě spí a ulevuje si tak od tíhy bolesti, strachu a svědomí. Partička ho nechala být. Přítomní se rozmístili tak, aby mohli sledovat dění v okolí. Musí včas zareagovat, kdyby šli náhodou okolo policajti. Mohli by si ležícího Mikiho všimnout a kdo ví, co by s ním pak udělali. Přece jen je to kámoš.
Monika Plocová
V džungli pocitů
„Terezko, pojď se podívat!“ „Vydržíš chvíli,mami?“ozvalo se z dětského pokoje. „Spěchej, ano?“ dostala odpověď. Tereza kývla. Dobře postřehla tu rozladěnost a netrpělivost v maminčině hlasu. „Už zase...,“ zamumlala si sama pro sebe. Okolo žaludku začala cítit ten známý svíravý tlak. Dostala strach.
Monika Plocová
Do kouta s tebou miláčku!
Romana klečí v koutě kuchyně čelem ke zdi, obličej ponořený do dlaní a pláče. Nesmí se otočit, bylo jí to zakázáno. „Zdeněčku, prosím tě, vždyť jsem nic neudělala,“ otočila se na svého manžela. „Že ne? Řek jsem, že máš čumět do zdi,“ pronesl arogantně a praštil ji dlaní přes hlavu. Rozplakala se nahlas.
Monika Plocová
„Kristova léta…A co dál?“
Bylo jí 33 let, když se ocitla v léčebně závislostí na oddělení závislostí žen s kombinovanou diagnózou „závislost na alkoholu, obsedantně kompulzivní porucha a deprese“. Pila litr a půl vína denně. Proč? Zužovaly jí úzkosti. Měla strach - velký strach, že něco udělá špatně, něco se stane, něco zaviní. Kontrolovala všechno - plyn, kohoutky u vody, elektrické spotřebiče.
Monika Plocová
Zahrada pozemských rozkoší
Když se řekne "zahrada pozemských rozkoší", nabízí se představa slastí a pokušení, ve kterých si libujeme. Každý má tu svou rozkoš, kterou má rád. Pozemské rozkoše nám poskytuje sám život. Od něj dostáváme šance hledat je, nacházet a prožívat. Cestu k nim si vybíráme sami. Na každém z nás také je určit si tu zdravou hladinu jejich zakoušení. Není snadné si své rozkoše užívat a současně nepodlehnout síle jejich pokušení.
Monika Plocová
Chtěla bych mít vlastní velký dům..
S Radkou a jejími pocity jsem se setkala v průběhu své terapeutické praxe. Dvacetiletá Radka působí vyrovnaných dojmem. Dnes by už asi nikdo nehádal, že tato dívka začala brát drogy ve dvanácti letech a pokračovala až do sedmnácti, kdy skončila v léčebně a poté v terapeutické komunitě. Její problémy však začaly mnohem dřív, než vůbec nějakou drogu okusila.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
