Monika Plocová
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Plocová
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1389x
Monika Plocová
Delirium tremens
Raději to nebudu datumovat, protože přiznávám, že mi ty dny trochu splývaly (pozn.autora).Co se týče mého psychického stavu, tak právě dnes mi začíná „bzučet“ v hlavě. Neumím to popsat jinak, než jakoby nade mnou létalo hejno much. Dokonce mám takový divný pocit, že si mi sedají do vlasů a různě mě štípou a lechtají po těle.
Monika Plocová
Jsou přece věci, o kterých se nemluví!
Elišce je patnáct. Právě vyšla základní školu. Ve společnosti pokuřuje trávu a občas si střelí dávku pervitinu. Maminka je na ní sama. Tatínka nezná. Eliška touží od dětství po lásce, takové té "mezi ženou a mužem". Na svůj věk je až příliš vyspělá.
Monika Plocová
Maminko a tatínku..
Zítra už bude nový rok. Něco bych Vám chtěla říct, ale radši Vám to napíšu. Dopis Vám dám o půlnoci, než půjdete spát.
Monika Plocová
Ohlédnutí za rokem 2011
To je pro Vás, moji čtenáři...Tak ať se nám všem v novém roce daří...Děkuji Vám za Vaši přízeň, moc si jí vážím....Monika
Monika Plocová
Ty po mě kamenem, já po tobě....?
Včera mi přišlo trefné přáníčko - Krásné a Veselé i přes ty všechny sračky!!! A tak mě ty lidské sračky běžely hlavou. Každá má svého majitele a ten je jejím úspěšným nositelem. Není nad takovou dobře mířenou lidskou sračku...
Monika Plocová
Zázraky se dějí....?
Daniel tráví štědrovečerní odpoledne doma. Vlastně právě uvažuje, zda to místo, kde bydlí, opravdu považuje za svůj domov. Svůj pokoj nenazve jinak než poustevnou. Narodil se tu před čtyřiceti lety. "„Jo, ségra, ta si to uměla v životě zařídit. Devět let je šťastně vdaná!" zasteskl si. Představa Štědrého večera ho děsí. Avšak zázraky se dějí. Většinou ve chvílích, kdy je nejméně čekáme.
Monika Plocová
Holé větve ve větru
"Je to začarovaný kruh, v němž se člověk zmítá. Každý den si dává nové a nové předsevzetí, že už se to nikdy nesmí stát, že už to nikdy nepřipustí. Opak je pravdou. Následné ráno s hrůzou v očích zjišťuje, že už je to tady znovu, zase ta slova: "Už se toho ani nedotknu!"
Monika Plocová
Kdybyste věděli, jak vás mám ráda..
V pokoji byla zima, šero a hrobové ticho. Ta nevyřčená otázka se rozprostírala do všech koutů jejího dětského pokoje. Seděla na posteli s hlavou v dlaních. Z očí jí kanuly slzy. Přemýšlí jen nad tou jedinou otázkou: "Proč?".
Monika Plocová
Stejně zase uteču
„Nemáš oheň, kámo?“ ozve se z hloučku lidí, kteří scházejí po Václaváku směrem dolů. Mladý muž, asi třicátník, vzhlédne k osobě, která ho oslovila. Zdá se, že nevěří vlastním očím. Stojí před ním mladý výrostek, navlečený v kožených svršcích. Na první pohled je jen těžko rozeznatelné, jestli jde o kluka nebo holku. Všiml si koženého obojku okolo krku, který byl pravidelně zdoben ostrými jehlany. Na přezce okolo pasu byl nečitelný nápis.
Monika Plocová
Co se to děje? Aneb sobotní rozjímání..
Co se to děje? Od malička jsem byl slušnej kluk. Slušně vychovanej. Maminka mi kladla na srdce:"Chovej se slušně, neprovokuj. Vem si tu vyžehlenou košili, ať lidi neřeknou, že tě neumíme ani pořádně oblíct!"Do ničeho se nezamíchej, ať nám neuděláš ostudu. Dávej pozor, ať se ti nic nestane. Snažil se o to.
Monika Plocová
Anetčina první láska
"Kolik ti je, Anetko?" ptá se jí. "Patnáct," odpovídá dívka. Netroufla si přiznat svůj skutečný věk. Co když by o ni pak ztratil zájem? Že by konečně potkala lásku? Ve svých necelých čtrnácti letech se cítí tak sama. Nemilovaná. Tak moc touží poznat lásku. Zamilovat se..
Monika Plocová
O jedné pavlači, předpisech a záchraně člověka
"Ježiši Kriste ona nedejchá!" křičela nějaká paní. Byl to takový ten pavlačový typ. Vybavil se mi živý obraz, jak je opřená o zábradlí s cigárkem a vděčně sleduje každý pohyb ulice. "Je mrtvá! Podívejte! Lidi dělejte něco!" Lidé spěchají. Výkřiky je nechávají v klidu. Je pracovní den. Obcházejí místo obloukem. "Paní, co s ní mám dělat?" obrací se na mě. Taky jdu okolo.
Monika Plocová
Ztratil jsem vše! Hledáme tě...
Olina automaticky nakoukla do dětského pokoje. „Stejně tam nikdo není,“ proběhla jí hlavou myšlenka. Děti jsou u táty. Zas nastal víkend a ona je čerstvě po rozvodu sama. Bez dětí je to doma nesnesitelné. Přesunula se zpět do obýváku. Otevřela počítač.
Monika Plocová
Čtyři stěny a já
Kdo to nezažil, těžko jen pochopí...Napsala mi z místa, které je zahaleno hanbou a pohrdáním. Přesto našla odvahu a psala....
Monika Plocová
V náruči milenců
V jednom z pražských barů tráví večer muž a žena. Právě dojídají místní specialitu. Žena vloží do úst poslední sousto jídla a lahodně mlaskne. Vzhlédne k muži, který sedí proti ní. Po tvářích se jí rozlije svůdný úsměv. Muž ji pohladí po ruce. Jemně přejede ukazovákem po dlouhých ženských prstech. Prsteníček má žena obtočený drobným zlatým kroužkem. Je to spojení lásky, lásky v dobrém i zlém. „Jsi krásná,“ říká muž ženě a dlouze se jí podívá do očí.
Monika Plocová
Půjčovna minulosti
Teda já vám řeknu: "No tohle já bych nikdy..... Nechápu, jak tohle může někdo....."!!!
Monika Plocová
Bude to naše tajemství..
V pražské porodnici u Apolináře je slyšet pláč čerstvě narozeného miminka. Je to upřímný křik, který vychází z duše malého človíčka. Rozléhá se porodním sálem. Narodila se holka. Stal se zázrak. Je to právě ona, která dostala šanci být na světě. Před pár minutami opustila místo, kde se cítila v bezpečí. Křičí, co jí síly stačí. Má strach z neznáma. Bojuje. Když člověk bojuje, má chuť žít.
Monika Plocová
Něžná je noc
Všimla jsem si před Albertem podivného hloučku. Vlastně na tom hloučku zas tak moc podivného nebylo, prostě diskuzní kroužek bezdomovců. Dnes běžná věc. Ono také ocitnout se bez domova, to se stane, než se člověk naděje.
Monika Plocová
Na křižovatce...
Tak...Je to prostě život! Říkám si to i já, v téhle chvíli. Jsem cílevědomý býk s velkým srdcem. Dostala jsem před lety naději a šanci uzdravit se, proto se snažím teď předávat tuto šanci dál, dalším lidem. Ocitla jsem se na životní křižovatce... Znáte to...Určitě jste tam také několikrát stáli.
Monika Plocová
Nikdo nic neví...
Eliška pila denně. Pravidelně se vešla do množství půl litru vodky za den. Každý třetí den však navýšila své množství vypitého alkoholu o další decku vodky. "Chutná vám vodka Eliško?" ptala jsem se. Zavrtěla hlavou: "Ne...piju ji, protože mi rychle nastoupí ten účinek toho uvolnění.."
Monika Plocová
Hlavně ať si tě táta bere pravidelně...
Bloumá pražskými uličkami. Nechce se jí domů. Taky co tam... Veronice je třináct. Má drobnou postavu, blond vlasy, které jí ve třídě závidí. Pouliční sloup s hodinami poukázal na sedmou hodinu večerní.. Tento týden je u mámy na sídlišti. To je pohoda. Zabočila do známé ulice. Na jejím rohu na ní čeká kámoška. Pokecají spolu o životě. Zahulí si spolu nějaký ten jointík trávy. Svět je v tu chvíli růžovější. Návrat domů se dá potom docela slušně přežít..
Monika Plocová
Dopis tátovi
Tak dnes si naši klienti v naší léčebně sáhli zase hlouběji do svých duší. Závislost na čemkoli je důsledek onemocnění lidské duše, nevhodný způsob řešení bolestí a traumat, které jsme prožili nebo prožíváme. Dnešní téma psychoterapeutické skupiny bylo: "Dopis tátovi.." Napsala jsem si dopis s nima...Tady je...
Monika Plocová
Závislost nebo láska?
Prkno na žehlení má Jana rozložené uprostřed obývacího pokoje tak, aby mohla při práci sledovat televizi. Nyní položila žehličku a poodešla k oknu. „Zase přijde z práce až večer,“ zamumlala si pro sebe. Tyto chvíle znala moc dobře. Čekání na manžela a pocit, že jí chybí. Ta samota!
Monika Plocová
Uvězněné já
Byla zkouška i dar...Výzva v té nejtvrdší podobě. Ano, zažila jsem závislost na alkoholu a lécích. Prožila jsem pobytovou léčbu závislostí jako pacient. Po té jsem si doplňovala vzdělání a deset let jsem pracovala na oddělení závislostí v PL Bohnice jako terapeutka. Dar života vnímám ve své dvanáctileté abstinenci. Dar života vnímám i v tom, že jsem nyní schopná nahlížet na problematiku závislostí nejen jako odborník, ale i jako bývalý klient. Snad je to opravdu mé poslání, které tehdy tím zlomovým okamžikem v léčbě nastalo..Změna směru v životě, práce, obnovení a hlavně objevení vlastních pocitů..Zvláštní...Ano, ale jak pravdivé v životech závislých lidí..A nejen u nich..
Monika Plocová
Léčili se... Abstinují..
Mají jedno společné..Léčili se ze závislosti na návykové látce. Přišel mi od nich pozdrav. S jejich dovolením se můžu o příběhy, které žijí, podělit s vámi. Jedno je jisté.. Léčit se ze závislosti má smysl!
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
