Co by bylo kdyby...?

Na první pohled se zdálo, že Miki tvrdě spí a ulevuje si tak od tíhy bolesti, strachu a svědomí. Partička ho nechala být. Přítomní se rozmístili tak, aby mohli sledovat dění v okolí. Musí včas zareagovat, kdyby šli náhodou okolo policajti. Mohli by si ležícího Mikiho všimnout a kdo ví, co by s ním pak udělali. Přece jen je to kámoš.

Zdání klame. Miki zcela neusnul. Dostal se do stavu polospánku. Vnímal okolní hlasy, ale nerozeznával, co říkají. Pod hlasy má možnost sledovat příběh. Otvírá se před ním život, tak jak ho dosud prožil. Vybavují se mu jeho důležité momenty. Rekapituluje svůj život. Proč? To zatím nikdo neví.

Hraje si na písku před domem s bráchou. Jsou mu asi čtyři roky a bráchovi o rok víc.

„Kluci, za chvíli je tady taťka. Budeme jíst...“ volala maminka. Za plotem zastavilo auto. Na zvonek u branky zazvonili policajti. Maminka jim šla otevřít a pak už jenom plakala. Za pár minut přiběhl strejda Luboš. Přivinul maminku k sobě. Miki teď spatřil svůj vytřeštěný pohled. Tehdy tušil, že se něco stalo.

„Kluci, tatínek nám umřel,“ řekla po chvíli maminka s pláčem.

Miki se vidí, jak se třese a hlasitě vzlyká. Umřel táta! Brácha ho přitisknul k sobě a plakali spolu. Tátovi prý nebylo pomoci. Měl infarkt.

Až v deseti letech se dozvěděl to tajemství. Táta se zabil v autě! Pracoval v jedné stavební firmě. Jeli s kolegou ze služební cesty. Narazil čelně přímo do stromu. Táta byl na místě mrtvý. Spolujezdec přežil. Je na vozíku, vzali mu obě nohy.

Strejda Luboš, který maminku uklidňoval, se stal náhradním tátou obou kluků.  Pak prasklo, že máma chodila s Lubošem už před smrtí táty. Pro kluky to byl šok. Začali svou matku nenávidět. Kdyby bylo doma všechno v pořádku, třeba by se to tátovi nestalo!

„Kluci, koupil jsem vám dárek!“ vykřikoval pravidelně Luboš u dveří, když přišel domů. Bylo to průhledný, jak si nás kupoval, proběhlo Mikimu hlavou.

„Ty smrade, ke mně,“ řval nevlastní otec na bráchu. „A ty jsi taky pěknej hajzl,“ otočil se na Mikiho. Pak už viděl, jak ho náhradní otec bije.

Brácha byl vždycky jeho vzor. Jednou někde sehnal trávu a po bitce s otcem mu dal zakouřit. Přivedl ho do party starších kluků. Začali tak společně hulit.

A další obraz. Jde do učení. Bydlí na intru s bráchou. Jsou nerozlučná dvojka. Když to doma neklapalo, naučili se držet spolu. Matka rozhodla, že se budou učit na kuchaře. To, že kluky zajímají auta, nechtěla slyšet ona, ani strejda Luboš. Jediný pozitivní bod byl internát. Konečně vypadnou z domova. A tady to začalo. Přišlo péčko, háčko, šňupání, stříkačky. A jelo to.

Brácha byl živel. Vyváděl na drogách víc než on. V osmnácti se oženil. Na chvíli přestal brát.

Teď spatřil své osmnáctiny, velkou oslavu. On, brácha a jeho žena. Dva dny na to měl brácha havárku pod vlivem drog. Narazil čelně do stromu. Nepřežil. Pár dní na to se dozvídá, že mu manželka zahýbala. Za měsíc měla doma dalšího frajera. Životní scénář se opakuje?

Ve chvíli neštěstí vykřičel na matku své pocity: „Nenávidím tě!“ Stejně křičel i na bráchovu manželku. Ano, osud se opakoval. Od té doby nikoho z nich neviděl. Je to pět let.  

Chybí mu brácha i táta. Nemá pro co žít. Ztratil smysl života. Šlo to s ním s kopce. Podnájem...ulice...skvot...ulice…skvot. Teď leží bezvládně na lavičce v parku.

Nemocniční pokoj je prosvícený sluncem. Před několika dny přivezli z jednotky intenzivní péče jedné pražské nemocnice mladého muže. Selhal mu celý organismus. Předávkoval se drogami. Upadl do bezvědomí. Na jipce ho vytáhli hrobníkovi z lopaty. Jakmile to šlo, byl mladý muž převezen na detox, do léčebny závislostí.

Několik dní se zmítal v psychóze. Nevěděl o sobě. Měl abstinenční příznaky. Zmítal se ve svých halucinacích. Byl připoután na lůžko. Často mluvil s mrtvým tátou a bráchou. Viděl je živé, ostatní okolo něj neviděli nic. Slyšel jejich hlasy. Viděl stádo ovcí a rozmlouval s nimi, aby mu daly vlnu. Chtěl plést svetr. Jeho tělo potřebovalo notnou dávku léčebných tekutin a prášků, aby se znovu rozhodlo žít. V nestřeženou chvíli si vytáhl hadičku s infuzí, kterou měl napíchnutou v ruce. Skulil se z lůžka a chytal na zemi cvrčky. Psychóza je těžký stav. Poškozuje mozek. Nikdy není jasné, co člověka v tomto stavu napadne. Často má sklony si ublížit. Člověk nikdy neví, jaké důsledky jeho psychotický stav zanechá. 

Po pár dnech psychóza odezněla. Dozvěděl se, že má žloutenku typu C. Co bude dál? Miki si nedovedl představit zítřek, natož co bude dál.

V jednom okamžiku vstal a přesunul se do vedlejší místnosti k jídelnímu stolu. Nalil si čaj z konývky do plastového hrnečku. Byly tam pouze dva, žlutý a červený. Stály tam vedle sebe. Vybral si ten žlutý.

Jak dlouho jsem nepil čaj? Dlouho... Naposledy doma, když ještě žil táta. A ty plastové hrnečky, kde jen jsem je viděl? Žlutej a červenej.Ve školce jsme měli stejné hrnečky s bráchou. Já žlutej a on červenej. Mezitím hrneček postavil zpět vedle toho druhého. Najednou cítil bráchu, jako by byl s ním. Hrneček mu ho připomněl. Vzpomněl si na okamžik, kdy zemřel táta.

Musíte jít dál, slyšel před chvílí od toho doktora. Byl nekompromisní. Pak uviděl ty hrnečky. 

„Jasný, musím jít dál. Za bráchu a za tátu...,“ řekl polohlasně sám pro sebe.

Za týden už Michal seděl v jídelně v pobytové léčbě závislostí. Halucinace zcela ustaly. Už nemusí chodit v pyžamu. Je v civilu, sportovně oblečený.  Je oddělený od běžného života, protože si nesmí vzít žádnou drogu. Začíná se učit znovu žít ve svých osmadvaceti letech.  

Musím jít dál. Za sebe, bráchu a za tátu! 

Už je tomu 6 let. V současné době Michal bydlí na Moravě a má holčičku. Přestal brát drogy. Relativně se dostal i ze žlotenky typu C.“

Nutno dodat, že z partičky pěti lidí, se kterými Michal fetoval, dva lidi zemřeli v důsledku užívání drog. 

.

Slovníček:

tráva = marihuana;

péčko = pervitin;

háčko = heroin;

žloutenka typu C = vzniká půjčováním injekčních stříkaček, popř.přenosem krví;

skvot = rozbořené domy, opuštěné domy, staveniště, kde přežívají lidé pod drogami;