Monika Plocová
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Plocová
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1390x
Monika Plocová
Poselství z léčby...
Ze své závislosti na alkoholu jsem se dlouho pokoušela léčit ambulantně. Nějaké týdny to klapalo, ale prostě jsem to nedala.
Monika Plocová
Láska?
„Přiděláš mi konečně ten lustr? Čekám na to už měsíc!“ řekla ona. „Musím být v práci až do večera. Přijedu pozdě!“ řekl on.
Monika Plocová
Jsem závislý. Chci se jít léčit!
Jsem matka syna, kterému je 24 let. Poprvé vyzkoušel marihuanu ve 14 letech prý ze zvědavosti. Nebral to však pravidelně. Alkohol popíjel jako každý mladý člověk. V 18 letech začal studium na vysoké škole mimo domov.
Monika Plocová
Ona a on
Seděli nedaleko sebe... "Nevím, jestli mě má ještě rád", říká mi Ona. On seděl pevně. Hleděl na ni. Nevyslal k ní jedinou stopu rozladění. Jen já jsem cítila to jeho vnitřní napětí..
Monika Plocová
Příběhy dětí
S třináctiletou Josefinkou jsem se seznámil ve chvíli, kdy byla ještě umístěna v psychiatrické léčebně pro pokus o sebevraždu.
Monika Plocová
Muži a alkohol
Není to tak dávno, kdy byl alkoholismus čistě “mužskou záležitostí”. Postižení muži byli umísťováni do psychiatrických zařízení, zatímco ženy putovaly na převýchovu.
Monika Plocová
Desatero pomoci závislému člověku
"Můj muž má problém s alkoholem už několik let. Nechápu to. Je to vysokoškolsky vzdělaný člověk. Pracuje ve vysoké funkci. Chodí domů unavený a pozdě.
Monika Plocová
Žalářníci vlastního života
Byla to zkouška i dar... Výzva v té nejtvrdší podobě. Ano, zažila jsem závislost na alkoholu a lécích. Prožila jsem pobytovou léčbu závislostí jako pacient.
Monika Plocová
My, terapeuti, lidé…
Žijeme život, okolnosti se dějí....Stačí je jen vnímat a pak jít... Standa mi byl představen v čase barevného podzimu. Byla jsem pozvána, vlastně přemluvena, abych se s zúčastnila jednoho společného setkání.
Monika Plocová
Kdy se vlastně žena stane alkoholičkou?
"Dobrý den,manželka užívá dlouhodobě alkohol. Tvrdí, že může kdykoli přestat. Naše manželstvi je v troskách. Nejhůř jsou na tom naše tři děti. Několikrát jsem musel odejit s práce a zůstat doma. Jsem zoufalý.." K.
Monika Plocová
Tak dlouho už se dusím!
Vyjeli jsme před osmou ranní. Sedím schoulená na sedadle pro spolujezdce. Dívám se, jak mě míjí svět. Nebo je to naopak?
Monika Plocová
Dovolená - mezičas běžného života
"Je mi 36 let. Trpím úzkostí. Nedokážu se radovat z ničeho. Ráno, když se proberu, tak je mi strašně zle. Třesu se. To ten alkohol. Hrozně se za to stydím. Celá se třesu. Zase po něm sáhnu.
Monika Plocová
Spoluzávislost
Alkoholismus je chronické recidivující onemocnění, které negativně postihuje osobnost samotného jedince, ale i celý rodinný systém, ve kterém žije. Málokdo ví, že členové rodiny, kteří s alkohlolikem žijí, jsou také ohrožení. Jak? Spoluzávislostí.
Monika Plocová
Štěstí nového začátku
„Miláčku, koupila jsem si lodičky. A taky jsem vybrala tu dovolenou“, usmála se a vykulila své krásné dětské oči směrem ke svému muži Petrovi. Jana je třicetitiletá plavovláska, štíhlá, krásná. Petr si nad její informací tiše povzdychl. Sevřel se mu žaludek a svíravý tlak uprostřed hrudi se začínal ozývat.
Monika Plocová
Nalij si mě..
Návykové látky dnešní doby? Stále rozvíjejícími se fenomény dnešní doby jsou alkohol, návykové léky, závislost na práci, závislost na sociálních sítích...Co s tím?
Monika Plocová
Nemám rád...
Byl to prošedivělý muž. Vstoupil do dveří se svou manželkou. Podal mi ruku. Přitom se mi zadíval do očí. Zasáhla mě bolest..Bolest, kterou má tento muž ukrytou v hloubce svých očí. "Manžel pije..Upíjí se mi..", ozval se ženský hlas. Muž se unaveně svalil do nejbližšího křesla. Odevzdaně se zadíval kamsi ven z okna. Je jisté, že detaily nevnímal. Byl zabraný do sebe.
Monika Plocová
Děti ji potřebují..
Pila alkohol zase celý den. Probudila se uprostřed noci z divokých snů. Polkla. V ústech pocítila známý zápach. Chtělo se jí zvracet. Hlavou jí projela tupá bolest. Sáhla na místo, odkud ji cítila nejsilněji. "Au.." I polštář byl celý od krve. Vzpomněla si na včerejší ranní kávu. Pak už nic..Celý den zmizel, jako by nebylo nic.
Monika Plocová
Tatínku, prosím Tě, nepij..
Milý tatínku.. Večer jsem na tebe čekala. Maminka říkala, že mi přijdeš přečíst pohádku. Dlouho jsi nešel a já jsem usnula.
Monika Plocová
Sabina
Vzpomínala na matku. Viděla ji naposledy před deseti lety. Otce nepoznala vůbec. Vlastně ano, vybavila si matně siluetu temné postavy v době, kdy chodila do školky. "Byl to cizinec, nic o něm nevím. Jednou mi přinesl mončičáka. Takovou starou hračku. Snad po něm. Byla jsem hodně malá," říká. Oknem proniká do místnosti slunce. Venku je nádherně. Zadívala se do slunečního světla a ještě více zvážněla.
Monika Plocová
Dusím se!
Vyjeli jsme před osmou ranní. Sedím schoulená na sedadle pro spolujezdce. Dívám se, jak mě míjí svět. Nebo je to naopak? "Budou tam úplně normální lidi, jako jseš ty", snaží se mě uklidnit. V duchu se ptám sama sebe: "A jsem já vůbec normální?" Podívám se na něj. Má na čele vrásku. Říká, že je pořád stejný jako před sedmi lety, když jsme se poznali. Nic o mě vlastně neví...
Monika Plocová
Byl jsem tu s vámi...
Vzpomínám si, když jsem ho viděla poprvé... Byl to drobný muž, ze kterého sálala jakási zvláštní energie. Ve svých bledě modrých očích měl záblesk smutku. I tak byly jeho oči krásné. Světlé dlouhé vlasy měl svázané do malého culíčku. Nikdy bych mu nehádala třiašedesát let.
Monika Plocová
Hyperaktivní a nezvladatelný dítě
"Máš nějakého sourozence, Editko?"zeptala jsem se jí po úvodním chvilkovém mlčení. Říkala jsem si, že vlastně vůbec nevím, v jaké rodině Edita vyrůstala. Její velká modřina pod okem dostávala svůj typický žlutočervený nádech.
Monika Plocová
Ventil
Závislost...Slovo, které vzbuzuje u mnohých lidí velké rozpaky. A co teprve, když za něj dosadíme další tři slova – na návykových látkách. Ony rozpaky jsou někdy nechutí dozvědět se o problému víc, protože „máme pocit, že by se nás něco takového nemohlo nikdy týkat“. Někdy je to prostý strach: „ Co když uvidím sám sebe jako v zrcadle? Nebo třeba někoho blízkého?“
Monika Plocová
Skřípe to!
Adrianě zbývají dva měsíce do 18-ti let. Od svých 12-ti let je závislá na drogách. Začínala LSD, nyní užívá téměř rok denně pervitin nitrožilně.
Monika Plocová
Budu já někdy na konci?
Budu někdy na konci? Dnes mě v našem léčebném domě zaujalo téma skupiny - NA CESTĚ.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
