Závislost nebo láska?

Prkno na žehlení má Jana rozložené uprostřed obývacího pokoje tak, aby mohla při práci sledovat televizi. Nyní položila žehličku a poodešla k oknu. „Zase přijde z práce až večer,“ zamumlala si pro sebe. Tyto chvíle znala moc dobře. Čekání na manžela a pocit, že jí chybí. Ta samota!

Vlastně si není vůbec jistá, jestli jí teď v bytě chybí nebo je naopak ráda, že tu není. Ta jeho dokonalost je k nevydržení! Stejně, když vstoupí do dveří, atmosféra samoty zhoustne o pohyb dokonalosti jeho osoby.

Jana je ženou v domácnosti a snaží se vytvářet rodinné štěstí. Kdysi, když byla mladá a děti byly malé, chodila do práce. To bylo ještě v době, kdy měl manžel čerstvý diplom lékaře a hledal pevné místo a směr v medicínské praxi chirurga. Ona byla tím tahounem rodiny.

Ona byla ženou pochopení a porozumění, která ho konejšila v době prvních pracovních neúspěchů, pramenících z jeho nedostatku zkušeností. Poskytovala svému manželovi prostor pro práci na sobě a zasazovala tím kořeny pro spokojenost celé rodiny.

Bylo až neuvěřitelné, co všechno zvládla, když děti byly malé. To bylo v průběhu prvních deseti let společného téměř třicetiletého manželství. Netušila ještě, že z jejího manžela se v budoucnu stane vážený a velice uznávaný lékař chirurg. Kdysi začínali bydlet v malém bytě 2+1. Dnes obývají veliký  luxusní vilový prostor.

Jednou, asi před třemi lety se nemohla donutit k úklidu domu. Je veliký a manžel odmítá platit pracovní sílu. Napadlo ji tehdy dát si něco na povzbuzení. V lednici bylo bílé víno, tak si namíchala vinný střik. Po napití prvních pár doušků se dostavila chuť do práce a během popíjení půllitru promíchané vinné tekutiny bylo za chvíli hotovo. Vše zvládla dobře a rychle.

Od té doby se Jana postupně naučila motivovat se k práci skleničkou alkoholu. Během následující doby přibyl ještě jeden mechanismus. Za vykonanou práci se začala odměňovat. Sklenička vína či jiného alkoholu jí pomůže pocítit tu energii z dobře vykonané práce, kterou si už sama neumí vytvořit. 

Děti, kterým se Jana celý život věnovala, jsou dospělé a mají své rodiny. Nepotřebují její péči, i když by jim ji moc ráda dala. Pro manžela je vše, co doma dělá samozřejmost.

Dopila zbytek vína ve sklenici  Zadívala se na jablkovou buchtu, kterou pro manžela upekla a vyžehlenou hromadu prádla. Sáhla do jedné ze skříněk kuchyňské linky. Tam je její skrýš. Vytáhla  načatou krabici červeného vína a hmatem se ujistila, že má v rezervě ještě jednu nenačatou. Uklidnilo jí to. Nalila si další skleničku. Možná se znovu odměnila za čerstvě upečenou buchtu, možná se povzbudila k žehlení. Hranice mezi odměnou a povzbuzením se smazala a ona potřebovala další skleničku vína na přežití.

Po půl roce od této události Jana leží na nemocničním lůžku a pláče. Z interny jí přeložili do pobytové léčby závislostí. Pokusila se o sebevraždu. Vzpomněla si na nedělní večer. Manžel byl zase v práci. Když přišel, dala mu jídlo, jako obvykle. Uvařila lečo. Vzala si ponaučení z předešlého dne, kdy jí přihřívané jídlo vyčítal. U své práce pila. Stejně, jako minulý den. Stejně jako minulý den si šla odpoledne lehnout, aby se z opojení vyspala. Když dal pak večer manžel do úst prvních pár soust, začal zase vyčítat a poučovat. Jídlo se mu zdálo neslané a moc ostré.

Pak už se jí vybavi jen matná vzpomínka na krabici vína...Nalila ji do půllitru, který měla u postele. Vyloupala dvě platíčka diazepamů. Vzala je do hrsti a všechny najednou vložila do úst. Zapila je připraveným půllitrem vína. Tehdy poprvé nahlédla na svůj alkoholismus přímo. Uvědomila si, jak velký má problém. Připadal jí neřešitelný stejně jako život s manželem. Nechtěla žít.

Během léčby dostala dopis od manžela. Miluje jinou ženu, mladší, čeká s ní miminko. Koupí prý Janě byt a umožní jí zařídit si nový život. 

Tak se stalo. Po půl roce se Jana odstěhovala do zcela nového bytu. Rok se snažila překonávat samotu a vzpomínky na manželství, kterému obětovala vše. Velmi těžce nacházela v pětapadesáti letech nový - svůj vlastní smysl proč žít. Nechtěla nebo to neuměla. Nevím...I přes veškerou snahu obou dětí jejich matka čím dál častěji propadala do alkoholických debaklů. Utíkala z reality, nechtěla se smířit s novým životem, vlastním životem. Odmítala dát prostor novým zážitkům. Po necelých dvou letech Jana zemřela. Upadla opilá hlavou na topení a už se neprobrala.

Milovala tolik svého manžela? Nebo na něm byla jen závislá? Závislost na vztazích je bohužel stejně nebezpečná jako závislost na alkoholu nebo drogách. Mnohdy mívá stejné důsledky.