Monika Plocová
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Plocová
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz
- Počet článků 111
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1457x
Monika Plocová
Život je dar! Sebevražda?
Pracuji 24 let v oblasti závislostí s lidskou psychikou. Se svými kolegy pomáhám lidem dostat se z krizových situací a z těžkých životních tragédií a vrátit se zpět do života. Pomáhám jim ŽÍT.
Monika Plocová
Prožijme svůj den
Každý den jako šance... „Je krásné se ráno probudit..Otevřít oči a uvědomit si, že další den máme šanci žít.....“ Umím prožít každý svůj den? Ano?
Monika Plocová
Životní krize nás sunou vpřed
Život je mozaika. Skládá se z množství malých i velkých souvislostí. Každá z nich má své místo, smysl i čas.
Monika Plocová
Na smrtelné posteli
A jaký vztah jste měla s maminkou? Anežka povzdechla: „No..nic moc, zvláštní...“ „A co to je zvláštní?“ ptám se. „Maminka už umřela. Měla jsem jí ráda, to určitě, ale v tom vztahu se nedalo žít..“
Monika Plocová
Otázka na tělo
Žijeme svůj život. Jsou dary života, které k nám samovolně přicházejí. Některé si musíme tvrdě vybojovat. Jak ho žijeme? Má náš život smysl?
Monika Plocová
Dveře otvírejte tahem od sebe!
Turistický webový portál Velkého Meziříčí označuje zmíněné město jako město židovské s židovskými památkami. Fotografie z jeho centra nesporně lákají na výlet z různých míst světa a slibují historickou podívanou. Na webu stojí, že 20. listopadu 1990 bylo historické jádro města prohlášeno památkovou zónou. Ideální typ na poznávací výlet, ale.......
Monika Plocová
Dám vám požehnání
Chodili okolo...Denně, pravidelně, ve stejnou hodinu. Šourali se spolu, věrně a neochvějně - stařík a jeho pes.Jejich souznění bylo cítit na dálku. Jsou to dva poustevníci, kteří spolu putují životem.
Monika Plocová
Bude opravdu konec světa?
21.12.2012 - to je datum, které mnohým lidem způsobuje mrazení v zádech nebo jiné nepříjemné pocity. Podle mayského kalendáře skončí cyklus současné lidské civilizace právě dne 21. prosince 2012. Bude opravdu konec světa?
Monika Plocová
V Praze 6.března 2011
Milý ...Vy, jenž v duši jste pln citu.. Blankytné psaní zastihlo mne v podvečer té soboty. Našlo si volné místo v koutě mé terapeutické pracovny a ležíc jen tak volně na malé komodě, trpělivě vyčkávalo. Ano...trpělivě.
Monika Plocová
Prohibice?
"Tatínek je ve vážném stavu..," vyhrkla ze sebe. "Pije vodku, ale teď je ta prohibice a on..." Z telefonního sluchátka byl slyšet usedavý pláč. "Kolik toho pije? ptám se. "Já nevím. Bylím na druhém koci republiky. Teď jsem u něj. Má plný byt vypitých lahví. Chce po mě rum. Co mám dělat? Nikde ho neseženu. Představte si, že tu má i vypitou ALPU!"
Monika Plocová
Krotitelé vášní?
„No jo, zase ty vaše vášně! Ženská vy si nedáte pokoj!" říkal mi. Je to pár let. Byl to charismatický muž. Mezi mnou a jím to jiskřilo. Létaly ohnivé třesky mezi mužem a ženou. Proudilo mezi námi cosi...Proudila mezi námi vášeň...
Monika Plocová
Tma a zase tma...
Byl v dětství taková malá kulička. V době, kdy chodil do třetí třídy cílevědomě, avšak marně usiloval o pozornost malé okaté blondýnky. Jednoho dne po ní hodil kamínek, chtěl jí dát najevo svou dětskou lásku. Dostala to do čela. Už si ho nevšimla. Rodiče ocenili jeho hrdinský čin páskem.
Monika Plocová
Nikdy jsem tě nepřestal milovat..
Když jí není nejlépe, chodí na hřbitov. Snad tam cítí otevřenou náruč svého táty, který je tam už téměř dvacet let pochovaný. Je jí pětatřicet..Jak ráda by se někdy do té jeho tatínkovské náruče schovala..
Monika Plocová
Malinkaté dětské bačkůrky
Znám ji několik let. Neměla jednoduché dětství. Hádky rodičů byly na denním pořádku. Ponižování otce vůči ní nabíralo s jejím narůstajícím věkem na obrátkách.
Monika Plocová
Naděje pro nový den
Život je mozaika. Skládá se z množství malých i velkých souvislostí. Každá z nich má své místo, smysl i čas. Jejich trpělivé sbírání nám může připadat na první dojem nesmyslné. Avšak jenom do té doby, než se dostaví první výsledek, který nám zpětně souvislosti objasní.
Monika Plocová
Stálo mi to za to?
Bylo po Silvestru. Zazvonil mi telefon. "Potřebuju s někým mluvit, prosím.." Měl moc příjemný hlas. Bylo z něj slyšet zoufalství. Přišel za mnou ve smluvený čas. Byl to celkem nenápadný muž. Byl mírně ovíněn. Měl smutek ve tváři a samotu v očích.
Monika Plocová
Ztráty a nálezy
Neviděla jsem jí do obličeje. Na hlavě měla zimní kuklu. Snad to tak i chtěla, aby její oči, ústa, tváře zůstaly co nejvíce skryty. Kulatým otvorem jsem se snažila zahlédnout alespoň něco málo. Marně..Seděla tam tak skromě, odevzdaně.
Monika Plocová
Rande aneb vymyslel sám život..
Počátek všeho byl v návštěvě jedné z bank. Seděl za přepážkou. Byl ochotný a milý. Do banky chodím vyřizovat finanční záležitosti, tak mé oči směřovaly spíše na papíry, které mi předkládal. Občas pronesl něco vtipného. Taky ráda žiju. Tak jsme se smáli spolu.
Monika Plocová
Drahý příteli...
Život je tak křehký...Ta zpráva zastihla mne v pravé poledne. Zemřel velikán, zemřel člověk. Vím, byl nemocný..Léta o život bojoval. Přesto..Zatajil se mi dech. Jediné, co se mi dařilo - mlčet.
Monika Plocová
Vánoce, vánoce přicházejí...
V tomto předvánočním čase jsem pracovně zavítala do jednoho z nábytkových velikánů. Před vchodem do něj byl obrovský shluk lidí. Dveře, točící se ve svém bludném kruhu, ze sebe vydávaly výkon nejvyšších obrátek. "Táto, musíme to vystát! Mají tady tu skříň, co chce Ivana k Ježíšku." Nedalo se ta slova neslyšet.
Monika Plocová
Pod pokrývkou...
Chodila k němu deset let. Když vešla do dveří, pravidelně zahlédla ten záblesk radosti v jeho očích. Před lety, když ho viděla poprvé,jí připadal jak opičák. Lidské krásy moc nepobral, zato opičí roztomilost mu zůstala. "Vy jste nádherná," říkal jí postupem času čím dál častěji.
Monika Plocová
Táto, děkuju...
Dopis tátovi jsem psala při psychoterapeutické skupině se svými klienty. Zapojila jsem se tehdy do psaní z důvodu sounáležitosti terapeuta s klienty. Říkala jsem si, že mi neuškodí srovnat si znovu myšlenky. Od skupiny uběhlo několik dní. Dopis jsem uveřejnila i tady na svém blogu v pondělí na počátku října. Dnes v noci se mi stala zvláštní věc, zdál se mi zvláštní sen...
Monika Plocová
Potkala jsem slepce...
To ráno bylo jako každé jiné. Před sebou měla celý den v práci. Ano, práce ji baví. Myšlenky se jí však vracejí k rozvodu před několika lety. Je stále sama. Jsou chvíle, kdy ji někdo opravdu chybí. Její podpatky klapají o asfaltový chodník. Je ponořená do sebe. Najednou jí cosi vnitřně osloví: „Otoč se!“ Poslechla ten impulz. Otočila se.
