V náruči milenců

V jednom z pražských barů tráví večer muž a žena. Právě dojídají místní specialitu. Žena vloží do úst poslední sousto jídla a lahodně mlaskne. Vzhlédne k muži, který sedí proti ní. Po tvářích se jí rozlije svůdný  úsměv. Muž ji pohladí po ruce. Jemně přejede ukazovákem po dlouhých ženských prstech. Prsteníček má žena obtočený drobným zlatým kroužkem. Je to spojení lásky, lásky v dobrém i zlém. „Jsi krásná,“ říká muž ženě a dlouze se jí podívá do očí.

Je tomu deset let, co ho poznala na kongresu lékařů. Sešla se tu většina lékařských kapacit A ona je toužila poznat. Chytré, mladé a hezké psycholožky by si přece mohl někdo všimnout! Toužila započít svou kariéru stylově s rychlým odrazem a nepromarnit přitom ani minutu.

Byla vdaná za úspěšného podnikatele, který vlastnil několika hotelů, restaurací a heren. Tento muž ji obklopoval svou náklonností a dary. Byl pohledný a měl vybudované pevné místo v životě. To jí kdysi imponovalo.

Na kongresu lékařů se pak usmívala svým širokým a bezchybným úsměvem na zúčastněné lékaře. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Přisedl si k ní muž. Když se pochlubila svým jménem, řekl jí: „Máte hezké jméno- Květa. Je plné květin". "Miroslav a Květa", napadlo ji už tehdy. Bylo to před deseti lety na konci léta. Květě bylo pětadvacet, Miroslavovi o dalších pětadvacet let více.

„Dnes můžeme zůstat spolu. Vždyť víš, Jana..,“ řekl Miroslav a větu nedokončil.

Květa kývla. Tentokrát položila svou dlaň ona na jeho volně položenou ruku a pevně ji stiskla. Bude moci být s Miroslavem celou noc. Často spolu noci netráví. Téměř denně se v pozdních hodinách rozcházejí do svých domovů ke svým zákonem zpečetěným partnerům.

Vyndala z kabelky  mobilní telefon a vytočila číslo. Manželovi stroze sdělila, že bude spát u své nejbližší kamarádky. Miroslav má zase většinou služby navíc. Jeho manželka sice naléhá, aby byl více doma, ale on se brání tím, že musí na provoz jejich baráku vydělávat.

Muž objednal sedmičku bílého vína. Teď měl chuť oslavit příležitost být s ženou, kterou miluje.

„Ty víš, že jsem jako malá bydlela jenom s maminkou. Táta od nás odešel, když mi bylo dvanáct.“ Květa se tiše rozpovídala.

„Nikdy si o svém tátovi nemluvila…,“ řekl Miroslav překvapeně.

„ Teď ti o tom chci říct. Ty věčné hádky! Táta chodil do hospody a vracel se v noci. Vzbudil mámu a dožadoval se večeře a sexu. Sice si nedovedu představit, jak to po těch patnácti pivech zvládnul, ale zvládnul. Dodnes nechápu, proč s ním byla. Máma se pak sesypala s nervama. Začala fungovat na prášcích. Pak začal ještě ke všemu hrát automaty. Jednou nám stáli u bytu exekutoři. Přišli jsme o všechno. Rok jsme pak bydleli s mámou v azyláku. Vypadla jsem na kolej. Chtěla jsem začít svůj život sama. Slíbila jsem si, že se o sebe postarám tak, abych už dál v životě nestrádala. Proto jsem si taky vzala manžela.“

„Peníze nejsou všechno…,“ namítl Miroslav.

„To už vím taky. Chyběl mi táta a taky láska. V době dospívání jsem byla nešťastná. Opravdu jsem si myslela, že je to tím, že nemáme peníze.

Znovu pohlédla Miroslavovi do očí. Dva hnědé body proti ní měly čokoládovou jiskru pochopení, porozumění a lásky.

„Proč jsi mi o tom neřekla dříve? Známe se deset let,“ řekl Miroslav a znovu ji pohladil po ruce.

„Styděla jsem se, za svůj život, mámu i tátu,“ odpověděla.

I přes movitý statut a postavení Květě manžel to, co nejvíce postrádala neposkytl. Snad to bylo nenaplněné pouto k otci, které způsobilo, že Květa pocítila potřebu vyhledávat muže starší a zkušené. O pětadvacet let starší Miroslav jí plnil roli partnera i otce ochránce.

„Proto si šla studovat psychologii?“ zeptal se.

„Nevím…Jako malá jsem nic, co se dělo okolo mě nechápala. Začala mě zajímat duše člověka.“

„Jsi krásná. Víš to?“ Miroslav znovu zopakoval svůj momentální vjem.

„Co je na mě krásné?“ přišla rozverná odpověď.

„Všechno…", řekl a sklopil zrak. Najednou se cítil v rozpacích. Květa je ta, které se jako jediné vede jeho duši rozveselit a rozněžnit.

„Miluju tvou inteligenci a humor, tvůj přehled a sebevědomí. Jsi nádherná,“ dodal.

Dlouze se zadíval na svůj mladý protějšek. Ty dlouhé zrzavé vlasy..Asi je má obarvené. Je zajímavé, že ho nikdy za celých deset let nenapadlo zeptat se na takovou maličkost, jestli má obarvené vlasy. A nosí úžasně sladěné spodní prádlo. Miroslav si uvědomil, že se vždy těší na ty dva poslední kousky, které bude před jejich milováním, z Květy svlékat. Kde se to v něm bere ve svých šedesáti letech?

Najednou Miroslav zvážněl. „Já to fakt nechápu.. Má se jak v bavlnce a ona se cpe práškama. Včera, když, jsem ji našel, byla úplně bezvládná. Má velkej barák, má v něm všechno a ona dělá tohle.  A to ještě chce chodit do práce. Pochopíš to? Vždyť by tam udělala jenom ostudu. A jak je nesamostatná! Na všechno se mě ptá, nic si nevyřeší sama. Ptá se mě co má koupit, co má udělat v baráku, abych byl já spokojený. Pořád se ptá, co chci já. Jenom co já..já... a já se dusím."

„Já nevím, je těžké ti pomoct. Můžu tě poslouchat a můžeme spolu o tom mluvit,“ řekla Květa zkušeně.

"Jsi krásná, víš to?"odpověděl otázkou už po třetí. Po chvilce pokračoval: "Dnes se to ve své podstatě jedno. Děti jsou dospělé, nic nás u sebe nedrží. Možná by bylo dobré se rozejít." Květa polkla naprázdno. Na toto čeká celých deset let, co je vdaná. Vždycky si potajmu přála mít tohoto muže pouze pro sebe.

Milenci na sebe znovu pohlédli. Ruce obou směřovaly doprostřed stolu aby se spojily.

„Mám tě ráda,“ špitla žena. Bylo jí sotva slyšet.

„Já tebe moc…,“ řekl muž.

„Půjdeme?“ navrhl.

Kývla.

Za pár minut již tento pár vchází do vestibulu pražského metra. Jezdícími schody se nechávají se unášet do podzemí mlčky, decentně zavěšeni jeden do druhého.

„Chci tě,“ zašeptá muž ženě asi v polovině nekonečné cesty do hlubin metra.

Žena se opět usměje. Její úsměv je pro muže po jejím boku neodolatelný. A ona to ví. Vzal ji okolo pasu. Vláčně se o něj opřela a nechala se přes výstupní práh jezdícího monstra přenést. Byl to vzrušující moment, kdy pocítila ochranu a bezpečí. Zrovna přijížděl do stanice vlak.

„Stihnem ho?“ zeptala se Květa.

Šedesátiletý muž ji vzal za ruku a společně se rozeběhli k přijíždějící vlakové soupravě.

Uvnitř vlaku, který je přibližoval k jejich hnízdečku lásky, milování, něžné i zvířecí vášně, mlčeli. Po chvíli už stáli za zavřenými dveřmi malého sídlištního bytu. Květa netrpělivě odhodila kabelku do prostoru a obtočila své ruce svému vyvolenému okolo krku. Pod silou touhy a s netrpělivostí Miroslav nohou pootevřel dveře malé ložnice.

Za několik okamžiků již milenci vklouzli do náruče své blízkosti pod pokrývku vzájemné lásky.....

.