Čtyři stěny a já

Kdo to nezažil, těžko jen pochopí...Napsala mi z místa, které je zahaleno hanbou a pohrdáním. Přesto našla odvahu a psala....

Tělo mám zpocené a mokré. Mám hlad a žízeň. Jsem tu jen já, spocená a mokrá. Nemám ani pyžamo. Kovová postel a já. Vlastně ne, vedle mě je lavor, kdybych se, víte co...Dala se do mě zimnice.

Vzpomínám si, že v noci tu byla sestřička. Přinesla mi sklenici vody. Bylo to jak andělské zjevení tady, mezi těmi čtyřmi holými stěnami. Teď je někde, Bůh ví kde.. Stejně mě nepochopí. Ani já to nevím, proč jsem tady. Ukládal mě nějaký chlap v bílým plášti, to si taky matně pamatuju. Asi doktor to byl. Snažila jsem se mu vymknout. Nepovedlo se. Jsem pod zámkem.

Snažím se nic nevyžadovat. Čím více bych něco vyžadovala, nebo se něčemu bránila, tak tím bych na tom byla jistě hůře.

Teď zase přišla ta hodná sestřička. Řekla jsem jí, že už to nevydržím, že mám hlad. Ona mi řekla, že má zmrzlý rohlík, že mi ho ohřeje v mikrovlnce. Prosila jsem jí o prášek na uklidnění. Nedá mi ho. Může mi ho dát jen doktor. Musím vydržet. Nejsem prý ještě střízlivá. Poděkovala jsem jí za rohlík. Je moc hodná a šla jsem dál ležet do mokré postele. Říkala, že je půl páté ráno. Nekonečně se to táhne.

Mám pocit, že se v té kopce zblázním a opravdu by to tak bylo, kdybych se tolik nemodlila:,,Bože, prosím, dej mi sílu to vydržet, dej mi sílu to přežít, lituji toho všeho!"
Bylo to peklo. Věřte mi, že kdo to nezažil, nikdy nepochopí tu bezmoc. Vlastně by se člověk i rád zabil, ale nemá jak a čím. To dávám, jako příklad, že je to mučení za živa. Nemít nic u sebe, potit se, mít zimnici a halucinace, to je trochu moc. Já vím, je to závislost a abstinenční stavy. V té chvíli tam mi nepomohlo nic. Jen moje víra.

Ráno jsem sebrala odvahu, že jdu, nikdo mi nebránil. Doktor beze jména mi říkal, že příště mě pošle rovnou do blázince.

Moc jsem si nepomohla. Přišla jsem domů. Zase jsem byla sama mezi čtyřmi stěnami. Když jsem vycházela z děcáku, měli jsme s Pavlem spoustu plánů. Má to všechno cenu? Pavel se pak rozchlastal a začal hrát. Vždyť víte, jak jsem ho nechápala a odsuzovala. S alkoholikem se nedalo žít. Je pryč a kdo jem teď já?

Nikdy bych si nemyslela, že mě to potká. Řekněte, má to smysl jít dál? Irena

Jsou tomu tři roky, kdy strávila Irena noc na záchytce. Pak své problémy začala řešit. Dnes má nového partnera a půlroční zdravou holčičku Adélku. Vždycky má smysl jít dál.