V džungli pocitů
Maminka sedí vedle v obýváku každý den, když přijde z práce. Pozdní odpoledne a večery jsou stejné jak přes kopírák. Je slyšet vzdychání. Občas povídání po telefonu s kamarádkou o tom, jak je život těžký. Maminka si stěžuje, že zůstala sama s šestnáctiletou dcerou. Nic jiného jí v životě nezbylo. Chlapi jsou mizerové a zneužívají ji. Pláče. A pláč se postupně mění v bouřlivý vzlykot.
„Terinko, nech ty dveře otevřené, ať vím, že je někdo se mnou. Ty jsi jediné, co mám,“ říkala maminka čím dál častěji. Tereza nechce, aby byla máma smutná. Maminka nechce být sama. Tak Terezka prostě dveře nezavírá.
„Pojď se podívat, Teri..“ řekla maminka.
Vstala od psacího stolu. Žaludek měla stále stažený. Cítila ho až v krku. Neochotně překročila práh svého pokoje. Ještě stihla nasadit spokojený úsměv.
„Co si chtěla?“ S těmito slovy pohlédla na svou matku. Byla uplakaná, jak jinak…Seděla u stolu. Na stole jsou rozložené fotografie. Vedle nich stojí vypitá sedmička vína.
„Terezko, ty už mě nemáš ráda?“ Padla další otázka, která byla ukončena silným maminčiným vzlykem.
„Ale, mami.. Jasný, že tě mám ráda, ale nejsem mimino. Já si sednu vedle tebe, jo?“
„Jenom chvilku buď u mě, prosím....“ Matka si nedala říct. Přitulila se k dívčí hrudi a naplno se rozplakala. Tereza držela. I její oči se začaly plnit slzami.
Bylo půl šesté, když Tereza dorazila k lesíku pod smrk. Když chodila do základky, sedávala pod smrkem s kamarádkou denně. Vždycky po škole zašly zakouřit. I dnes tu mají holky schovávačku, takovou tu skrýš před světem dospělých. Je tu bezpečný prostor pro řešení holčičích problémů, které se nedají řešit v partě. K tomu patří ventil. Dnes už tu nepijí jenom pivko a vínko, ale natvrdo si střílí piko (pervitin). Během čtyř let postoupily do světa tvrdých drog. Pro zlepšení nálady používají prvotřídní zboží.
Mezi Terezčinými rodiči probíhaly leta bitky. Otec toho v životě moc nenapracoval. Byl doma a maloval obrazy. Sem tam se mu nějaký povedl prodat. Matka je zdravotní sestra. Po večerech uklízela na základce. Pořád říkala, jak nemá peníze. Pak otci zahnula s takovým samolibým frajerem o deset let mladším. Otec jí na to přišel. Nedalo se to doma vydržet.
Takové ty věty: „Terezko, kdo má pravdu? No tak řekni, že mám pravdu já,“ dožadovala se matka. Terezka vždycky kývla. Proč? Protože je mamka slabá a každý problém jí zasazuje další šrám do duše a ona se pak trápí. A to zas nezvládá vidět Terezka. Rozsuzování rodičů stálo Terezu hodně sil. Pocit bezmocnosti začalo doprovázet právě to chvění žaludku, které postupně přecházelo k jeho úplnému stažení a pocitům na zvracení.
Tereza nechtěla být příčinou rozhodnutí svých rodičů, nechtěla být soudcem. Utíkala z domova, aby našla pochopení. Byla to kámoška, která jí řekla: „Vyser se na to.“ Pokouřily, popily a bylo po problémech. Ještě horší to bylo, když se táta odstěhoval. Ten úžasnej frajer od matky taky odešel. Zůstala sama a začala žít vzpomínkami. Veškerou pozornost soustředila na Terezku. Vlastně je to dodnes. Doma se nedá dýchat.
Po jednom z výletů pod smrk našla doma maminku bezvládnou. Na stole dopitá láhev od vína a vyloupaná platíčka prášků. "Mami.., mami..prober se!" Trvalo to dlouho. Probrala se, až přijela sanitka.
Jakmile to šlo, utekla zase pod smrk. Plakala. Mezi vzlyky zaznívalo: "Ona by mě tu snad ta máma nechala! Vůbec na mě nemyslí, chtěla se zabít!" Tehdy se poprvé našlehla tak, že měla druhý den halucinace. To se jí pak stalo ještě třikrát. Naučila se je zvládat.
Po roce od této události skončila Tereza v komunitě pro mladistvé se závislostí na drogách. Dosud se léčí.
Maminka se léčí na deprese. Bohužel alkoholické excesy se rozvinuly a ambulatní terapie nestačí. Maminka se chystá nastoupit pobytovou léčbu závislostí.
Monika Plocová
Na útěku
Měl modré oči. Byl ne příliš vysoký, trochu při těle a velmi smutný. Přesto se zasmál, když mi podával ruku na pozdrav. Byl to křečovitý smích, moc dobře jsem si toho všimla.
Monika Plocová
Vždy to má smysl
Poznala jsem ji , když jsem ještě pracovala ve státní léčbě závislostí. Byla moc milá. Bylo jí okolo šedesáti let. Měla krátké šedivé kudrnaté vlasy a brýle. Nevím proč zrovna teď, ale vzpomněla jsem si n ni.
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
- Počet článků 107
- Celková karma 17,04
- Průměrná čtenost 1496x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz