K. má syna
V téhle sestavě jsme jednou vpodvečer zašli do místní hospůdky. Jistě, já vím, děti do hospody nepatří, ale tohle byl lokál pod širým nebem, takže Jára neseděl v zakouřeném prostředí, pokud tedy nepočítáte kouř z táboráku na zahradě. A pokud jde o alkohol... ehm, Jára vyrostl v rodině, kde je pití na denním pořádku, tak mu snad pohled na pět nebo šest ovíněných štamgastů nenarušil duši.
Jak už to v hospůdkách na malých českých či moravských vesnicích bývá, po K. začali pokukovat místní chlapíci a polohlasem komentovali jeho osobu.
"Teda, ten je fakt černej jak bota!" řekl jeden.
"Jak silnice, vole!" opravil ho druhý.
"Teda! To sem fakt eště neviděl!" zamumlal třetí.
"Já bysem si na něj šáhnul. Vy ne?" poznamenal čtvrtý.
"Tak si šáhni, vole!" zachechtali se ostatní.
Byl to úplně obyčejný hospodský rozhovor, na jaké jsme dávno byli zvyklí.
Po chvíli se jeden z chlapíků osmělil, mužně, aby si nezadal, se připotácel k našemu stolu a podnapile vykoktal směrem ke mně: "Helé, můžu si na něj šáhnout? Jó?"
Tak začalo další z K-ových krátkodobých, jednostranných, ale o to intenzivnějších hospodských přátelství.
Jakmile chlapík zjistil, že se s K. domluví česky, přestal si mě všímat a začal se plně věnovat K. Nalil do něj půldruhého piva, oznámil mu, že naše český pivo je nejlepčí na světě, a vypracoval plán, jak ho budou společně dovážet do Afriky a děsně na tom vydělaj. K. podobné situace snáší podstatně líp než já, tak jsem ho nechala cvičit se v češtině a hrála s Járou piškvorky.
Uplynulo půl hodiny. V tom okamžiku se chasník zarazil. Zmlkl a přísně zúženýma očima si začal měřit K., pak mě, pak Jarouška, pak K. a znovu mě. Pak se rozhlédl, jestli ho nikdo neposlouchá, chytil K. kolem krku a chraplavým šepotem mu svěřil: "Kámo, nerad ti to říkám, ale ta k***a ti lhala. To není tvůj syn!"
Uplynulo sedm nebo osm let. Bydlíme v Londýně a K. se skamarádil s chlapečkem odvedle. Zrovna mu bylo sedm a bydlí s maminkou v jednom z těch londýnských útulků pro týrané ženy, které vypadají jako docela obyčejné rodinné domky. Felixova maminka je ráda, že se občas zbaví svého dítěte a K. je v sedmém nebi. Chodí s Felixem na procházky, krmí ho zdravou stravou, vychovává ho a směje se jeho skopičinám. Felix je do K. zamilovaný. A jeho drobná bílá ručička v K.-ově široké černé vypadá jak vystřižená z reklamy na United Colors of Benetton...
Nedávno jsme byli všichni tři na houpačkách – v části parku oddělené plotem, kam smějí dospělí jen v doprovodu dětí. Felix pobíhal okolo, šplhal po prolézačkách, vozil se na kolotoči, vyráběl si nové přátele.
Maminka jeho nejnovější lásky, čtyřleté jamajské holčičky, se ho zeptala, s kým na hřišti je.
"S tátou!" vydechl Felix blaženě.
Paní se rozhlédla. A když neviděla žádného muže, ke kterému by si ho dovedla přiřadit, zeptala se, kde ten táta je.
"Támhle!" namířil prstík směrem ke K.
"To je tvůj táta?" řekla. "Skvělý!"
Maminky a tatínkové sedící okolo vážně pokývali hlavou.
Kdybychom náhodou zapomněli, že žijeme v Londýně, zase bychom si to připomněli. V Londýně můžete mít partnery, příbuzné i děti jakékoli barvy, jaká se vám jen zamane, a nikdo se nad tím nepozastaví. Nejen K. je z toho v sedmém nebi.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády
Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...
Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů
Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...
U Benešova srazil vlak člověka, ten na místě zemřel. Provoz na trati stojí
Provoz vlaků na trati Praha–Benešov v úseku mezi Čerčany a Benešovem stojí kvůli srážce vlaku a...
Kanibalové vždy přežijí. Jaká je služba v Putinově sebevražedném oddíle
Premium Není tajemstvím, že Rusko pouští do války na Ukrajině plejádu trestanců. Ve speciální vězeňské...
U Litvínova hořela skládka s pneu a pražci, požár je lokalizovaný. Hasil i vrtulník
Na skládce Celio u Litvínova, kde v sobotu odpoledne začaly hořet pneumatiky a drť pražců, stále...
„Nikdo vás na to nepřipraví.“ Sonda do duší otců na rodičovské dovolené
„Ráno jsme vstali, nasnídali se a pustili pohádky. Chodili jsme ven, nebo si hráli. A když syn...
Administrativní pracovník/pracovnice v Oddělení validace a administrativní podpory
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7514x