Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

"Všechny bělošky jsou děvky, stačí je povalit na matraci"

Než jsem za sebou stačila zavřít dveře do koupelny, už tam byl. Tlačil mě směrem k záchodové míse, zapíral se do mě oběma rukama, jako bych byla nepojízdné auto nebo, co já vím, betonová skruž. Neříkal u toho nic, jen temně mručel.

Moment překvapení způsobil, že jsem dvě tři vteřiny skutečně ustupovala, až jsem se zadní částí dotkla umyvadla. V tom okamžiku mě pustil, pečlivě zamkl – a zase se mi začal věnovat.

Jsem zvyklá přebývat ve sdílených bytech, dělit se o kuchyň a koupelnu s lidmi, které znám jen napůl, a docela mi to vyhovuje. Jsem zvyklá na to, že lidé po sobě nespláchnou, že nechají v kuchyni binec, že mi v lednici vypijí všechno mléko a ještě mi odcizí kolíčky na prádlo. Ovšem že mě jeden ze spolubydlících – hoch z Lagosu, kterého jsem do té doby viděla jen dvakrát a pokaždé asi tak na pět vteřin – začne ve čtvrt na osm ráno znásilňovat v koupelně, toho bych se nenadála. Ostatně myslela jsem, že mlčenlivé, ač ufuněné souboje o každý čtvereční centimetr odhalené kůže, bitvy o přístup k háčkům na podprsence či přestřelky na frontové linii dívčího výstřihu už nikdy nezažiju. Tyhle věci jsem si vždycky spojovala s mentalitou, životní zralostí a společenskou vytříbeností žáků střední školy. Nic podobného jsem už hodně dlouho nezažila a nijak mi to nechybí.

Soused mě začal svlékat podstatně zručněji než před třiceti lety středoškoláci blahé paměti, ale pořád u toho nic neříkal. Jen vydával ten znepokojivý, tajuplný zvuk říjného medvěda. Ne že by mi nezalichotilo, že se o mě pokouší hezký, urostlý chlapík zhruba o polovinu mladší než já, ale jsem přece zamilovaná do K. Začalo se mi to nelíbit.

Násilník naštěstí nebyl násilnický, o strachu nemohlo být ani řeči. Prostě jsem se mu vysmekla ze sevření, odemkla dveře a utekla. Po dvou metrech mi došlo, že na záchod skutečně, skutečně musím, a zase jsem se vrátila. Vystrkala jsem hocha ven podobnou metodou, jakou mě on vestrkal dovnitř. Neříkala jsem nic – nějak mě nic vhodného nenapadlo. Jestli jsem u toho mručela, to nevím.

Druhý den jsem se před vstupem do koupelny pořádně rozhlédla, vklouzla dovnitř a zamkla za sebou. S pocitem, že jsem násilníka převezla, jsem vykonala ranní hygienu. Ovšem netušila jsem, že na mě bude čekat za dveřmi, a jakmile vyjdu, pokusí se mě dostrkat pro změnu do svého pokoje, který se k mé malé radosti nacházel hned vedle.

Pokoušela jsem se mu mateřsky domlouvat a přitom si uvědomila, že pořád nevím, ani jak se jmenuje.

Když se situace opakovala ještě třetí a čtvrtý den – směry strkání se měnily, temné mručení zůstalo stejné – vážně jsem zauvažovala nad tím, jestli bude lepší o tom informovat, nebo neinformovat K. K. je úžasně tolerantní člověk, ale je žárlivý. Navíc je přísnější na černochy než na bělochy a podobné jednání ze strany jeho krajana by mohlo vyvolat rvačku. Na druhou stranu – když mu o tom neřeknu, on se to nejspíš stejně časem doví. V tom (mírně) zrenovovaném viktoriánském domě, do kterého jsme se nastěhovali, je šest pokojů a v každém někdo bydlí. Někdo si toho zaručeně všimne a práskne to na mě K. Tomu pak bude vrtat hlavou, proč jsem mu nic neřekla... K. odchází do práce kolem šesté, ještě si bude myslet, bůhvíco za jeho zády provádím.

Koupila jsem si kyblíček, aby mě zachránil od ranních výprav do koupelny. Zuby jsem si čistila v kuchyni, zatímco jsem si vařila kafe. Bohužel opět nastal problém, jakmile jsem se šla vykoupat.

Potom naštěstí přišla sobota. K. nešel do práce, doma byli snad všichni čerství nájemníci. K. se usadil na zahrádce a dal se s násilníkem do řeči. Poslouchala jsem je z okna – vždyť říkám že se v tomhle baráku nic neutají. Vyšlo najevo, že násilník se jmenuje Bayo, je v Anglii sotva dva měsíce a hodlá tu dostudovat medicínu, se kterou už začal v Lagosu. Je ještě mladší, než jsem myslela – ročník 1989. Probírali s K. situaci v Nigérii, vojenskou vládu a všechno to, co si z toho Bayo pamatuje. Přiťukávali si pivem a volně přecházeli ze spisovné angličtiny do nigerijské lámané a taky do jorubštiny a jazyka benin. Ukázalo se, že vyrostli sotva dvě stě kilometrů od sebe. Stačilo šest minut a byli nejlepší kamarádi.

Bayo na mě čučel jako na zjevení, když jsem vyšla na zahrádku a posadila se vedle K. Zrudl tak, jak to umějí jen hodně temní Afričani. Teď, když nemručel a nikam mě nestrkal, naopak si s námi mile povídal a chodil do lednice pro pivo, mi připadal snad ještě hezčí. Ale jeho lačný, sexuchtivý pohled byl tentam. Není vyloučené, že se na mě poprvé pořádně podíval a viděl vrásky, kruhy pod očima, začínající šediny... ale je možné, že nic z toho neviděl. Černoši mají problém rozpoznat známky stárnutí v bělošských tvářích, právě tak jako mají běloši problém je rozpoznat ve tvářích černochů nebo Asiatů. Až bude Bayo v Londýně pár let a trochu se rozkouká, uvědomí si, že se pokoušel zmermomocnit osobu, která by mohla být jeho matka a ani by nemusela zvlášť brzo začínat. Teď se ovšem zoufale styděl za to, že obtěžoval manželku svého krajana.

Jakmile jsem zas zalezla do domu, převedli ti dva řeč na – no přece na ženské.

"Kde jsi sehnal bělošku?" chtěl vědět Bayo. "Jsou... jsou... dá se s nima mluvit?"

K. světaznale zamlaskal a pravil, že jediný rozdíl mezi Evropankama a Afričankama je barva kůže. A taky barva... Nedořekl. Hoši se spiklenecky zasmáli.

"A myslíš... myslíš, že si můžu prostě najít přítelkyni?" řekl Bayo. "Bílou?"

"No proč ne? Tady je holek... Prostě nějakou sbal."

"Víš, já jsem slyšel..." zajíkl se Bayo, "všichni kámoši říkali, že s běloškama je to snadný... že po černochách jedou. Co myslíš?"

"Jo, já to taky slyšel," řekl K. Tvářil se tajuplně. (Jasně, neviděla jsem na něj, ale poznám mu to na hlase.)

"Já slyšel, že jsou všechny hrozně na sex. Neobřezaný. Všichni říkali, že bělošku stačí popadnout..."

Ježíši, ten je naivka! pomyslela jsem si. Zmocnily se mě mateřské city vůči chlapovi, kterého jsem se ještě včera trochu bála. Vytáhla jsem z lednice další pivo a šla si sednout k nim. Problém byl zažehnán, nová přátelství navázána. Říkala jsem si, že se mi v tomhle baráku, kde jsem jediný člověk světlé pleti, určitě bude líbit.

Druhý den přišel Bayovi dopis. Tím pádem vím, jak se jmenuje celým jménem. Jeho jméno zní – věřte tomu nebo ne –

Adebayo Oyebajo.

 

 

 

Autor: Iva Pekárková | pondělí 2.8.2010 8:30 | karma článku: 39,71 | přečteno: 24480x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,32 | Přečteno: 6103x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5182x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4756x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2023x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2848x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu

31. října 2024

Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...

Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám

30. října 2024  18:03

Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Německá vláda v krizi. Ministr financí navrhl předčasné volby, Scholz ho vyhodil

6. listopadu 2024  21:18

Německý kancléř Olaf Scholz po koaličních jednáních odvolal z funkce ministra financí Christiana...

Harrisová gratulovala Trumpovi, mluvili o klidném předání moci. Volal i Biden

6. listopadu 2024  19:16,  aktualizováno  21:15

Demokratka Kamala Harrisová ve středu zavolala republikánovi Donaldu Trumpovi a uznala svou porážku...

Bartoš kritizoval vládu, že chce oddálit spuštění digitalizace o tři roky

6. listopadu 2024  17:03,  aktualizováno  20:36

Exministr pro místní rozvoj za Piráty Ivan Bartoš, politik vyhozený z vlády kvůli digitalizaci...

Jen aby se moc nedivili. Izrael slaví Trumpovo vítězství jako i svou výhru

6. listopadu 2024  20:29

Výsledek amerických prezidentských voleb bude mít zásadní vliv na dění na Blízkém východě, který se...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7514x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com