Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi opicí
"Jé, hele, vopice!" zahlaholí jeden.
"No jó, vopice, černá vopice!" všimne si druhý.
"Vopice! Vopice, pocém! No pocém, vopice!" zavolá na K. třetí. Klepe si přitom na stehno, aby mu ukázal, kam má přijít.
Těžko říct, proč si za zdroj své zábavy vybrali zrovna K. Vždyť na předměstí Londýna museli vidět spoustu černochů.
K. popošel tři kroky k nim.
"Jé, hele, von sem de! Von sem fakt de!" zaradoval se třetí. "No pocém, vopice. Pocém! Já mám banána. Mám vélikýho banána. Dáš si?" Zasmál se vlastnímu vtipu a ostatní se poslušně zasmáli s ním.
K. ušel další tři kroky, mile se na hochy usmál a řekl svou nejlepší češtinou: "Já slyším!"
Vzniklou paniku v řadách rozjívených objevitelů džungle jménem Londýn snad ani nemusím popisovat. Hoši se pokoušeli zároveň utéct, ptát se K., kde se naučil česky, a vysvětlovat mu, že v českých zemích oslovení "Vopice" znamená něco jako "Brácho". K. je dvěma slovíčky uzemnil úplně stejně jako já před časem jeho krajana, kterého jsem načapala na Staromáku, jak se zabývá nekalou činností. Prostě nemohli uvěřit, že někdo, kdo vypadá tak cize a neznámě, by mohl naopak něco vědět o nich, dokonce rozumět jejich jazyku.
Rozhovor netrval dlouho. "Jó, to dobrý, já česky rád," řekl K. "Vítejte v Londýn."
A šel si za svým.
K. už je prostě takový. Potom mi říkal, že by byl nejradši dodal: "Tak ahoj, bílý vopice!" – a když by se kluci rozčilili, proč že jim nadává, klidně by řekl: "Vždyť přece vopice, to je něco jako brácha!" Ale neudělal to. Je příliš zdvořilý.
Nevím, jestli tohle nečekané setkání z českých kluků vyrobilo nerasisty. To fakt nemůžu říct. Ale jsem si stoprocentně jistá, že už nikdy, v žádné zemi a na žádném kontinentě, nebudou na neznámé osoby jiných barev a národností pokřikovat "Vopice". Tedy aspoň pokud nebudou po zuby ozbrojeni a připravení se prát.
Čeština pro ně ztratila tu sladkou příchuť bezpečného, "tajného" jazyka, kterým můžete nadávat kdykoli komukoli a on vám nebude rozumět. Budou na tom úplně stejně jako lidé, jejichž mateřštinou je angličtina: ti, ať odjedou kamkoli, nikdy nevědí, kdo jejich řečí mluví a rozumí každému slovu. Což je obvykle přinutí dávat si aspoň trochu pozor na jazyk.
Čeština své postavení "tajného" jazyka ztrácí, o tom se přesvědčil nejeden turista, který zavítal do exotických zemí nebo někoho exoticky vyhlížejícího oslovil "Vopice".
Fakt ovšem je, že v posledních pěti nebo deseti letech jsou to Východoevropané (nebo, přesněji řečeno, lidé z nejčerstvějších členských zemí Evropské unie), kdo vnáší do Británie rasismus.
Rasismus, aby se tak řeklo, primární, primitivistický – rasismus toho druhu, který necítí potřebu sám sebe omlouvat a vysvětlovat se: Rasismus, který nepochází ze žádného traumatického zážitku nebo zkušenosti – většina lidí z těchhle zemí se v životě setkala jen s několika černochy a nemluvila ani s jediným. Je to zkrátka cosi, co muselo (abych parafrázovala slova básníka) vzklíčit přímo v nich a pohnojeno xenofobní atmosférou v jejich vlastech, zaléváno totalitním myšlením, vzrostlo do rozměrů jinde ve světě nevídaných. Potom to vykvetlo, přineslo plody – a ty teď, zaneseny vlídným vánkem nových pracovních příležitostí v rámci Evropské unie, přistály v západnějších zemích. V zemích, které si tyhle infantilní fáze mezirasového soužití odbyly nejméně před padesáti lety.
Jasně, já vím, že i v Británii (jako ostatně v úplně každé zemi, co jich na světě je) se najde pěkná řádka rasistů jak vystřižených z učebnice. Fakt ovšem je, že ti angličtí svůj nesmlouvavý přístup k jiným kulturám pokaždé uvedou nějakou frází. Třeba "Nejsem rasista, ale...", "Tahle země bývala křesťanská, a jako křesťanovi mi vadí...", "Práce je málo i pro lidi, kteří se v téhle zemi narodili, a pak přijde pologramotný emigrant z..." A tak dále. Tihle lidé cítí potřebu ohánět se statistikami (kolikrát zcela pochybnými), vykládat "skutečné" příběhy (často asi tak z šedesáté ruky). Cítí potřebu nějak vysvětlit, proč si myslí to, co si myslí. Tuhle potřebu cítí i Angličané a Irové opilí namol. Věřte mi, vím to: několik let jsem je vozila v taxíku z hospody domů a poslouchala jsem ty řeči. Šlapali si na jazyk, ale pořád to byli gentlemani.
Češi, Slováci, Poláci (a předpokládám, že i Maďaři, Bulhaři, Rumuni či lidé z baltských zemí) tuhle potřebu necítí. Jsou schopní přistoupit ke svému krajanovi či jakémukoli bělochovi, který aspoň trochu rozumí jejich řeči, a říct: "Já černý nemám rád." Jako by to snad někoho zajímalo.
No nic. K. už dávno ví, jak se řekne "monkey" česky a slovensky. Vyhledali jsme si to v polštině (malpa s přeškrtnutým l, čteno – příbližně – maupa), v maďarštině (majom), v rumunštině (maimuta s ocáskem u t a mističkou nad a, čteno majmucá) a bulharštině (majmuna).Ještě k tomu musíme přidat litevštinu, lotyštinu a estonštinu. Taky jsme si vyhledali, jak se v příslušných jazycích řekne "Já slyším". Když se K. v práci nudí, může na půl ucha poslouchat, o čem se baví hloučky turistů či jiných imigrantů do Anglie, zejména pokud si na něj ukazují. Už načapal pár Poláků, ale promluvil na ně česky, tak nevím, jestli to zafungovalo.
Každopádně: kdybyste náhodou šli po Londýně, potkali černocha a ten vás oslovil "Čau, bílá vopice!", nelekejte se. Vždyť to znamená "Vítej, evropský bratře."
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Z uprchlíka agentem. Šapošnikov sehrál při výbuchu ve Vrběticích klíčovou roli
Premium Jakou roli hrál ve výbuchu muničního skladu ve Vrběticích bývalý ruský voják Nikolaj Šapošnikov? O...
Rusko bombarduje civilní cíle a chlubí se tím. Nechutné, říkají Ukrajinci
Premium Záporoží (od zpravodajů iDNES.cz) Areál stavební firmy v Záporoží nacházející se jen dva kilometry od centra města zasáhla raketa...
Severní Makedonie zvolila novou prezidentku. Předchůdce uznal porážku
Severomakedonský prezident Stevo Pendarovski uznal porážku ve středečním druhém kole prezidentských...
Izrael otevřel přechod Kerem Šalom, pomoc se k civilistům přesto nedostává
Do Pásma Gazy ve středu přes klíčové hraniční přechody na jihu oblasti nepřicházela žádná...
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x