Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7510x
Iva Pekárková
O kozačkách, krátkých sukních a solidaritě
Bylo krátce po sedmé, když jsem dorazila na vlakovou stanici v jižním Londýně. Hodina na mě nezvykle brzká, a tak jsem si nebyla jistá, jestli mě neklame zrak, když se v mé blízkosti objevil ne jeden, ale hned dva podivuhodné zjevy: dvě ženy jistě už hodně přes padesát, se stříbrem prokvetlými vlasy a oblečené do rudých kozaček po kolena, proužkovaných legin a džínových sukní do půli stehen. Nesly se ranní ulicí, udivených pohledů si nevšímaly, ale když se potkaly u turniketů, spiklenecky se na sebe zašklebily.
Iva Pekárková
Křesťanský masakr v Josu
V týdnu, který jsme strávili s K. v Josu, jsem trpěla chronickým nedostatkem spánku. Každé ráno, přesně v 5 hodin a 17 minut, se K-ův strýc Bienose, čerstvě penzionovaný důstojník nigérijské armády, přišoural k naší posteli, popadl každého z nás jednou rukou za kotník a nekompromisně zacloumal. „Je Boží ráno," oznámil nám chraplavě, „vstávat a modlit se!"
Iva Pekárková
Angličtí zdravotníci pronásledují bezdomovce z Česka
„To jsem blázen," řekla první sestra. „Před chviličkou tady ještě byl." -- „Třeba si šel ven zakouřit," napadlo druhou.
Iva Pekárková
Jak moje rodina „střílela negra"
O Vánocích telefon zvonil mnohokrát denně. K. ho pokaždé zvedl, chvíli poslouchal a pak spustil směsí lámané angličtiny a jazyka oza, které už docela rozumím: „Tobě taky, mami (brácho, ségro, synovče, bratranče). Ale to je pořád samý 'Iva, Iva, Iva'. Iva se má výborně. Proč se nezeptáš, jak se mám já, tvůj syn (brácha, strejda, bratranec)? Jo, jo, taky se mám výborně." Povzdechl. "Ano, ano, já to Ivě vyřídím."
Iva Pekárková
Lidi, co máte proti cizincům?
V České republice je čím dál víc imigrantů. Prý už celá čtyři procenta... No to je hrůza! Jestli to takhle půjde dál, možná jich za pár let bude pět procent! Nebo i šest procent... a co si počneme pak?
Iva Pekárková
Dva-#$%&*!-cet let (Nostalgie už není to, co bývala)
„Ja," řekl chlápek. „Hier. Die Grenze." Bylo ráno, asi kolem osmé, já měla za sebou cestu stopem z Frankfurtu, kde mě kolem půlnoci vyložilo letadlo (byl to ten nejlacinější, „dopolední" let z Ameriky, který vás dopraví do Evropy v hodně třeskutou hodinu), a tenhle pán mě nabral pod lucernou na jakémsi parkovišti, ani jsem nevěděla, kde.
Iva Pekárková
Lez, buzerante!
Cesta autobusem z Prahy do Londýna obvykle proběhne hladce až nudně. Tentokrát si ale před vjezdem do Eurotunelu náš autobus vyvolili francouzští kontroloři. Nechali nás skoro hodinu čekat a pak poručili, že všichni musíme vystoupit a veškerá zavazadla odnést k rentgenu. Obloženi kufry, taškami i obrovskými pruhovanými pytli, jaké si můžete zakoupit na tržnici a pak v nich stěhovat do Anglie veškeré světské statky, jsme se vydali k montovanému domku. A vida - ze všech cestujících v našem busu jsem to byla já, kdo musel před zraky přísného Francouze v bílých rukavičkách, připraveného kdykoli uskočit, kdybych vytáhla něco nebezpečného, vyložit všechny věci z krosny na pultík. Vezla jsem totiž do Anglie balík dvaceti svých knih - a pohraniční rentgenologové zřejmě dosud nic podobného neviděli. Byla jsem podezřelá. Musím říct, že když jsem ze dna batohu vydolovala balík knih a položila ho na hromadu zmačkaného prádla, můj trapič zrudl a pokoušel se mě uchlácholit poznámkami, že jsou moc hezké, a slibem, že si je určitě koupí, až vyjdou francouzsky.
Iva Pekárková
Vítejte na palubě. Letíme do... do...
„Dámy a pánové," spustil bodře pilot, „vítejte na palubě letounu CheapskateAir. Je večer, což možná sami víte, venku je tma jak v pytli, jak ostatně můžete sami zjistit, když vyhlédnete z okýnka, a my jsme právě naposled zakroužili nad gatwickým letištěm, za pár minut se přehoupneme nad Kanálem zahaleným v nočních mlhách a pak už se rovnou čarou vydáme do cíle naší cesty, kterým je..., kterým je..."
Iva Pekárková
Dvacet let po revoluci a jedna blbá bublina
Trčí tam, potvora. Na idnesu. Není velká, ale má ve zvyku vyskočit na tom nejnevhodnějším místě a bránit mi v pohledu na věci, které mě zajímají víc. Vím, že nekouše, dokonce ani nebliká a nekazí mi tudíž oči jako taková spousta jiných bublin. Ale nedá se jí zbavit. Nemá nikde v rohu ikonku „zavřít" ani takový ten křížek, na který můžete kliknout a ona vyšumí. (Jak uspokojivé.) Tahle bublina se prostě zavřít nedá. Jediný způsob, jak ji zavřít, je ji otevřít.
Iva Pekárková
Sakra, já jsem dobrá!
Taky na vás nepříjemně působí listopadové dny plné plískanic? Tohle neurčité, bezvýrazné období, kdy barvy podzimu už stačily zpráchnivět a proměnit se v bezvýraznou hněď? Období, kdy už nic není svěže zelené, ale taky ještě ne nebesky bílé, kdy se jízda na kole změnila spíš v bahenní koupel, ale na lyže není ani pomyšlení...? Taky na vás v tomhle období padají chmury? Tak vězte, že jsem přišla na způsob, jak všechno překonat a cítit se zas skvěle.
Iva Pekárková
Pošlete mi bělocha! Černýho nechci
Stal se zázrak. Babička mé kamarádky, skoro devadesátiletá stařenka, se konečně nechala přesvědčit a zavítala do Londýna. Zrovna se jí tu narodil první pravnuk.
Iva Pekárková
Sem jednou zvednul telefon a zjistil, že sem mrtvej
Asi tři čtvrtě roku na to, co K. změnil zaměstnání, mu najednou zazvonil mobil a byl to jeho bývalý nadřízený. Přesně ten, kterého K. před časem dlouho marně sháněl, protože od něj potřeboval P-45, takový formulář, který dostanete od zaměstnavatele, když pro něj přestanete pracovat, a prokážete se s ním novému zaměstnavateli. K. P-45 zaboha nemohl získat, a tak nakonec jeho nový šéf mávl rukou a řekl, že snad se z toho nestřílí. Teď měl ale K. na drátě bývalého.
Iva Pekárková
„Miláčku, pomoz! Pořádně mě prašť!" (Já chci taky šlapat chodník!)
Nebojte se, tohle není článek vyhrazený dospělým čtenářům, pokud možno příznivcům S&M. Není o tom, jak jsem, oděná do černé koženky a blyštivých řetězů, na krku obojek s čtvrtmetrovými ostny, švihala bičíkem a přiváděla toho či onoho úchyla do extáze. Není o tom, jak jsem se nechala svázat do kozelce a prosila náhodného partnera, ať mě bije víc, ještě víc, protože rozkoš je bolest a bolest rozkoš... O takovýchle věcech se v něm nepíše, ale i tak chci upozornit, že je vhodný jen pro otrlé. Budu vám vyprávět, jak jsem hledala práci.
Iva Pekárková
Tajuplná moc bělochů a blyštivé korálky od domorodců
Už cestou na letiště upadla kufru jedna noha. Druhá to vzdala kdesi mezi Heathrow a Lagosem. Nedivte se: v Nigérii běhají zavazadla i auta po nohách. Až na to, že tomuhle kufru už žádná nezbývala. Než K. dorazil do Benin City a ubytoval se v domě svojí babičky, stačil se na několika místech roztrhnout a začaly z něj vyhřezávat dary, které jsme opatřili pro příbuzné. K. díry průběžně utěsňoval igelitem, a tak všechno ve zdraví dovezl, až na dvě halenky a tři sukně, které ukořistil celník na letišti.
Iva Pekárková
„Kdo tě bije?" - „To táta!"
Znáte ten předrevoluční, rasistický a nacionalistický vtip? Pochází z dob, kdy sehnat v Praze hotel nebyla hračka, pokud jste teda nebyli velká zvířata v partaji anebo polobozi ze Západu. Přijde černoch do pražského hotelu a povídá:
Iva Pekárková
Hospic svatého Petra 2 (Chci umřít v neděli)
Tenhle překladatelský džob jevil všechny znaky omylu. Agentura mi emailem poslala informace, kam se mám dostavit (do Hospicu svatého Petra), jak se jmenuje „kontaktní osoba" (Dr. Fungongalli), jakým jazykem mluví klient (česky) a jak se klient jmenuje (Sieghilde Taylor). Jméno doktora Fungongalliho bylo dost podezřelé, ale víc mě vyděsilo jméno klientky: ta že má mluvit česky? Jednou už jsem díky omylu administrativní pracovnice v nemocnici tlumočila z ruštiny a jednou jsem s odřenýma ušima zvládla místo slovenštiny slovinštinu. Ale podobným situacím je nejlepší se vyhnout: ať se snažíte sebevíc, odvedete mizernou práci a cítíte se jako pitomci.
Iva Pekárková
Hospic svatého Petra 1 (Příliš mnoho Petrů)
Ty kasičky najdete leckde. V každém druhém obchodě a v každé druhé hospodě v Southwarku nebo v Lewishamu. Trůní obvykle hned u pokladny nebo u pípy na barpultu, zkrátka tam, kde se platí. Bývají pečlivě přivázané k něčemu pevnému, někdy dokonce zamčené na zámek, abyste je nemohli utrhnout a zmizet. Jsou vyrobené z modrého plastiku a bílým písmem na nich stojí: POMOZTE, PŘISPĚJTE NA SVATÉHO PETRA. BŮH VÁM OPLATÍ.
Iva Pekárková
Zastrč tu kuřecí hlavu! (Jak se stát Afričankou)
„Ty máš tak krásnou africkou prdelku!" volá můj miláček čas od času, zejména v intimních okamžicích. Je to pochvala mírně řečeno problematická, je přece dávno všeobecně známo, že Afričané - muži i ženy - mívají pozadí velké a vyšpulené.
Iva Pekárková
Díra mojí manželky (O modrajících běloších)
Spadla jsem z kola. Byl to vcelku přirozený důsledek událostí popsaných v posledním blogu. Ale stejně mě to překvapilo. Nejdřív v pohodě zvládnu dvouhodinovou cestu po ulicích plných jedoucích i zaparkovaných aut, semaforů, chodců, hrbolů, zábradlí, dětských kočárků a zrádně umístěných luceren a pak se vymelu v parku na cestičce.
Iva Pekárková
K. kupuje kola
Přestěhovali jsme se do nového domu. (O tom, jak a proč jsme se stěhovali, a kde jsme bydleli předtím, napíšu v dalších blogách série Umučena Afrikou.) Teď bydlíme asi 200 metrů od rozlehlého parku s jezírkem plným kachen, hus a volavek, s rozevlátou žloutnoucí trávou a s houštinami ostružiníku, na kterých koncem července začaly dozrávat k dokonalosti ostružiny veliké jako slívy. Parkem se vinou cestičky, doslova vyzývající k projížďce na kole.
Iva Pekárková
Zlodějská tragédie
Volala mi kamarádka a třásl se jí hlas. „Mikuláš!" vypravila ze sebe mezi potlačovanými vzlyky. „Mikuláš včera odjel na tábor a... a..." Rozbrečela se.
Iva Pekárková
Varlata, podvodník z Nigérie, a případ ztraceného mobilu
V médiích se právě objevila zpráva, že dva mladí hoši, odsouzení kdesi v Somálsku k useknutí nohy a ruky za krádež mobilního telefonu, už jsou oba úspěšně zmrzačeni, když můj přítel K. přinesl domů ten nejnovější, nejúžasnější, nejnadupanější mobil, jaký jsem v životě viděla.
Iva Pekárková
Jak skončila má kariéra a odpočívej v pokoji
Můžu si za to sama. Když mi bylo tak šestnáct sedmnáct, hrozně jsem toužila po nevšedních zážitcích. Měla jsem pocit, že se v mém životě nic neděje, že se kolem mě vyskytuje jen samá šeď a nuda. Jak teď vidím, nebylo to tak docela pravda, věci se děly, jen jsem byla ještě mladá a zážitky se nestačily nastřádat. Každopádně jsem se v té době nemohla dočkat nových a skvělých dobrodružství.
Iva Pekárková
Pes beze schrány a uprchlíci z venkova
Právě jsem se chystala do koupelny, že se před spaním umyju, když mi v kapse zazvonil mobil jásavými tóny vyhrazenými pro Caravan Cars. Na drátě byl Lofty, nový dispečer.„Ivo! Co děláš? Promiň, že tě ruším, ale nemohla bys přijít do práce? Jen tak na hodinku, na dvě?"
Iva Pekárková
Jak jsem byla nevěrná
Říká se, že zhruba po dvou letech každý vztah zastará, pel první lásky se setře a člověk se zprvu nevědomky a nerad, později vědomě a rád, začne poohlížet po novém a lepším.
| předchozí | ... 7 8 9 10 11 12 13 | další |
