Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Přispějte na Charity (o umění žebrat, podvádět a krást)

V neděli kolem půl deváté ráno někdo zabušil na venkovní dveře. A zabušil. A zabušil. A znova zabušil, tak mocně, až se celý barák otřásl. Nedalo mi to a šla jsem otevřít.

Na ulici stáli tři muži v předpotopních kvádrech a jedna žena v dlouhých černých šatech. Tvářili se zároveň profesionálně smutně a zoufale – asi jako majitelé pohřebních ústavů v zemi, kde nikdo neumírá. Funebrácký dojem kazily jen velké cedule, které měli připíchnuté na hrudích: laminované čtvrtky papíru s červeným křížem a nápisem RED CROSS.

"Je to strašné," spustil první muž -- ten nejsmutnější -- a trochu u toho popotáhl nosem. "To, co se stalo."

"Jo? Co se stalo?" zeptala jsem se nepříliš dojatě.

"To neštěstí," řekl druhý chlap.

"V Pákistánu," řekl třetí chlap.

"Ty strašné záplavy," řekla žena krásně modulovaným hlubokým hlasem, kterým by mohla zpívat spirituály.

"Při kterých zemřela spousta lidí," převzal slovo první.

"Přispějte," řekla žena a svůdně u toho zamrkala. "Přispějte na nebohé oběti."

Neštěstí v Pákistánu se stalo už před časem, divila jsem se, proč chodí s prosíkem až teď. Ale když se tak smutně tvářili, rozhodla jsem se přispět. Zašla jsem si pro peněženku, rozepínala ji a přemítala, jestli si můžu dovolit věnovat pět liber, anebo radši jen tři.

Nejsmutnějšímu chlapíkovi zasvítily oči a řekl, že všechny příspěvky nad sto liber budou vysoce oceněny.

Zřejmě mě špatně odhadl a naivně si myslel, že takovou částku snad u sebe mám.

"Nebo padesát!" vyrazila ze sebe dáma, jakmile si všimla mého zděšení, a zpražila chlápka pohledem. "Nebo jen deset! To stačí! Dejte nám cokoli... na chudý Pákistánce!"

Začalo se mi to nezdát. "Tolik nemám," řekla jsem. "Ale přispět chci, to rozhodně. Dejte mi, prosím, číslo účtu, na který můžu poslat peníze. Postarám se o to hned zítra."

Nejsmutnější chlapík vyvalil zraky a něco koktal. Smutná žena se na něj zadívala vražedným pohledem, jako by říkala: "Vidíš, jaks to posral, debile?"

"Dě-dě-děkujem. Tak na shledanou," řekl druhý nejsmutnější chlapík. Zmizeli, i v těch špatně padnoucích kvádrech, rychlostí trénovaných sprinterů a cestou si rvali nápisy s červeným křížem z hrudí. Než mi docvaklo, že by možná stálo za to zavolat policii, která tady v Anglii podobné věci bere vážně, byli v čudu.

Tohle bylo podruhé v životě, kdy jsem podvodníka s kasičkou skutečně chytila (teda nechytila) při činu. Kolikrát jsem ovšem omylem přispěla na pivní či slivovicový fond nějakého vyčůránka, to nevím.

A už vůbec nevím, kolik z peněz, které jsem během let věnovala skutečným dobročinným organizacím, se dostalo k lidem, pro které byly určeny. Dočetla jsem se, že mnohé utratí až devadesát procent vybraných peněz za "výdaje" – především platy svých šéfů. Viděla jsem video z konference amerických charitativních organizací, která se konala v New Yorku v 80. letech: bossové se sjeli v limuzínách řízených livrejovanými šoféry, jen ředitel Armády spásy přijel metrem.

V roce 1998, když byly velké záplavy na Moravě, jsem věnovala velkou – skutečně velkou -- částku na pomoc obětem povodní. Později jsem se doslechla, že prý starosta jistého moravského města peníze prohrál v kasinu. Od té doby nejdřív dvakrát myslím a jednou konám dobro.

V Anglii mají charity dlouhou tradici a je jich tady jako nastláno. V Londýně nejsou klasické sekáče, jsou tu sekáče charitativní. Nejen že v nich za hubičku koupíte moc pěkné oblečení, ještě u toho přispějete na tu či onu kauzu. Britské obyvatelstvo charitám důvěřuje. Důvěřuje i jedincům, kteří u nich zaklepou na dveře a prohlásí, že zastupují ten či onen lidumilný podnik. Možná v tom hraje roli přirozený sklon Angličanů k dobročinnosti, možná fakt, že až donedávna si jen setsakra málokdo dovolil vypůjčit název některé známé organizace a pod jeho záštitou vybírat prachy sám na sebe. Stalo se to – bohužel – běžným až s příchodem velkého množství imigrantů, z nichž mnozí mají na věci jako "poctivost", "pravdomluvnost", "integrita" poněkud jiný názor než průměrný Angličan.

Červený kříž, protože je mezinárodně známý, to odnáší nejvíc. Před časem byl přistižen chlapík, tuším, z Litvy, který pro Červený kříž sbíral použité oblečení. Provozoval to ve velkém. Vyslal do ulic několik zaměstnanců, zřejmě skutečně přesvědčených, že za tři libry na hodinu pracují pro Červený kříž. Získané pytle se šatstvem pak nosili do skladu, odkud ho podnikavý Litevec posílal do Vilniusu. Když ho policie nachytala, ani se nevyděsil: Ano, posílá do Litvy staré šaty pro Červený kříž – a co má být? Zástupci ČK naneštěstí o téhle operaci neměli tušení.

Jiný chlapík, taky z východní Evropy, se dostal do zpráv – doslova – p****í do vrchu. Zalezl totiž po hlavě do kontejneru, které tu občas potkáte na ulici a do kterých lidi házejí nepotřebné oblečení a boty. Kontejnery jsou vybavené podobným mechanismem jako některé koše na odpadky: když je otevřete, vyklopí se jakási rampa, na kterou položíte příslušné předměty a která se při uzavření kontejneru promění ve skluzavku, po které předměty sjedou dovnitř. Dostat je ven je pro obyčejného smrtelníka skoro nemožné. Tenhle smrtelník se o to pokusil a málem se mu to podařilo. Vsoukal se na rampu, kontejner se napůl uzavřel a on po hlavě sklouzl dolů. Ven mu trčely jen zuřivě kopající nohy. Během záchranné akce bylo nutno vyříznout ze strany díru do plechu a tou ho vytáhnout ven. Ihned po osvobození byl zatčen za pokus o krádež.

Jak říkám, tady takové věci berou vážně.

(Myslím, že kdyby se nepřiznal, že mu šlo o šatstvo, nezatkli by ho. Stačilo přece bez mrknutí oka vysvětlit, že v kontejneru hledal místo k přenocování nebo se toužil schovat před deštěm.)

Žebráci, na rozdíl od zlodějů a podvodníčků, mají v Londýně pré. Je to činnost oblíbená jak mezi přistěhovalci, tak mezi Angličany křtěnými Temží. Šikovný žebrák si denně vydělá dvě stě liber v centru a sto liber na předměstí. Je to nezákonná činnost, přirozeně, ale když vás při ní policajt načapá, řekne vám nanejvýš, ať se přesunete někam jinam. Dočetla jsem se, že prý za žebrání můžete dostat pokutu, ale nevím o žádném žebrákovi, který by pokutu platil.

Navíc se při žebrání zřejmě smíte dopouštět drobných podvůdků a bude vám to odpuštěno. Před Paddingtonským nádražím už nejmíň půl roku stojí chlapík s podezřele londýnským přízvukem, který si touží koupit jízdenku do Leedsu a ještě pořád mu chybí 4 libry a 37 pencí. Kdyby třepal kasičkou s názvem kterékoli neziskové organizace, nestál by tam ani půl dne.

Vymyslela jsem ovšem situaci, která by policajtům a jim podobným pořádně zamotala hlavu. Na frekventovaném nároží stojí pohledná Afričanka, něžně se usmívá a v ruce drží kyblíček s nápisem FOR CHARITY. Takže: "Na dobročinnost". Typický podfuk. Až na to, že Charity je skutečné jméno téhle dívky. Takže vlastně ne podfuk...

Charity je v Africe běžné jméno. Já osobně znám tři.

 

Autor: Iva Pekárková | pondělí 20.9.2010 8:27 | karma článku: 33,41 | přečteno: 4524x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,32 | Přečteno: 6103x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5182x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4756x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2023x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2848x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství

6. listopadu 2024  14:46

Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod

31. října 2024  12:09,  aktualizováno  16:02

V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...

Obědy zdražily na 200 korun. Češi začali vynechávat polévku i nápoj

8. listopadu 2024

Premium Cena oběda v českých restauracích se už těsně přiblížila dvěma stům korun. Podle údajů společnosti...

Česko by mělo dohnat svět v angličtině, učme ji od první třídy, říká ministr Bek

8. listopadu 2024

Premium Všichni prvňáčci, kteří nastoupí do školy za tři roky, by se měli učit povinně anglicky. Ministr...

VIDEO: Japonsko plánuje silnici budoucnosti. Zboží po ní bude plynout samo

8. listopadu 2024

Protože v Japonsku přetrvává nedostatek řidičů pro doručování zásilek, tamní úřady přišly s...

ANALÝZA: Svět (a Ukrajina) podle Donalda Trumpa. Je to jinak než nálepky

8. listopadu 2024

Premium Joe Biden za dobu svého prezidentství zkazil, co mohl, ale příchod Donalda Trumpa je přesto brán...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7514x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com