Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Černý humor, černý pasažér a černý kašel

"... a také je nový film natočený podle románu Kurta Vonneguta plný černého humoru..." říkal právě pořadatel. Byli jsme v New Yorku, byl rok 1996 a zrovna mělo začít první "testovací" promítání filmu Mother Night. V tom okamžiku se v publiku vztyčila jedna paní a dala se do řevu. "Tak a už je to tu zas! Tohle rasistické vyjadřování! Černý humor mě uráží tak jako všechny černochy v Americe! Na celém světě! Pro vaši bělošskou –" div si neuplivla – "kulturu je všechno černé špatné! Jak to tu máme snášet?"

Pořadatel, tak jako většina z nás, evidentně zadoufal, že to paní snášet nebude a opustí sál. Ale ona ne. Zase se posadila a po celou dobu, co běžel film, hlasitě brblala a stěžovala si na jazykový i jiný rasismus v Americe.

Jeden běloch poznamenal, že ten "černý humor" ve filmu vůbec není špatný, jemu naopak přijde skvělý. Jiný běloch řekl, že jeho zas uráží úsloví "bílé lži", ale nestěžuje si. Dáma brblala dál a kazila nám kulturní zážitek.

Svého času nebylo v New Yorku možné jít na přednášku, promítání nebo vernisáž výstavy, aniž by člověk potkal aspoň jednoho nespokojence, který se hlasitě zasazoval za politickou korektnost slovesného, výtvarného či divadelního umění. Vzhledem k tomu, že většina děl politicky korektní už dávno byla, chytali se tihle lidé berliček v podobě vžitých frází – černý humor, černá magie, černá noc, temné síly – a otloukali je o hlavu každému, kdo je v roztržitosti vyslovil.

V osmdesátých a devadesátých letech v Americe to vypadalo, že většina černochů považuje za nepřátelské všechno, co je bílé. (Výjimku -- pro některé -- představovaly jen různé druhy bílého prášku.) Dělala jsem jeden čas v Bronxu sociální pracovnici – starala jsem se hlavně o lidi na státní podpoře, z nichž většina to neměla v hlavě tak docela v pořádku. Jeden z mých svěřenců, schizofrenik Vincent, ten nejčernější černoch, jakého si dovedete představit, mě první tři neděle od sebe odstrkoval, protože prý jsem bílá, ale jakmile si na mě zvykl, začal mě hladit modročernou rukou po předloktí a vychvalovat mě: "Tebe mám moc rád! Moc rád! Seš černá zrovna jako já!"

Vincent byl blázen, jistě, ale mně se zdálo, že způsob jeho uvažování cosi vypovídá o stavu celé společnosti.

Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem poznala, že v Africe je to docela jinak! Afričani, vyrostlí vesměs v "celočerném" prostředí, nahlížejí na barvy z úplně jiného úhlu. Nemívají mindráky z toho, že jsou černí, a zároveň to vesměs nepovažují za žádné zvláštní privilegium. Prostě je to jejich barva, oni jsou černí, jiní bílí, další třeba hnědí. Co na tom?

Ostatně i většina Jamajčanů nebo Haiťanů, se kterými jsem se setkala, nemá s barvou žádný problém. Přitom to vesměs byli potomci otroků tak jako američtí černoši, takže v tomhle to zřejmě není. V Americe se prostě vytvořilo cosi setsakra podobného davové psychóze a mělo to co dělat s barvou. (Musím ovšem říct, že když jsem naposled navštívila New York, zdálo se mi, že se tenhle přístup k věci vytrácí.)

Každopádně: když se zamyslíte nad tím, jak a proč bílá (nebo světlá) barva v našich představách vyjadřuje dobro, zatímco černá (nebo temná) barva zlo, pochopíte, že černoši to vážně mají těžší. Je to přece jasné a s nějakým rasismem to nemá nic společného: černá – a nebezpečná – je noc, bílý – a méně nebezpečný – den. Běloši jsou bílí – barva dne, černoši černí – barva noci. Smrt si většina dávných lidí podle všeho představovala jako nekonečný spánek, jako černou noc. Od toho pochází zřejmě i úsloví "černá magie", která má co dělat se zabíjením, případně křísením zemřelých anebo – jako na Haiti – vytvářením živoucích, chodících a pracujících mrtvol.

Výraz černá magie, za který vám vynadá kterýkoli americký černoch, Afričané používají běžně.

Ostatně v Senegalu se o osobách, jejichž jednání se vám nelíbí, můžete vyjádřit "Je černý jako jeho srdce". I pro Senegalce může být černá barva vyjádřením zla.

Když ještě můj přítel K. bydlel v Praze, kontroloval ho jednou v tramvaji revizor. "Jé, tady vidím černýho pasažéra!" pronesl dobrácky směrem ke K., jakmile nastoupil. K. vytáhl doklady ohradil se: "Ne, ne, já nejsem! Já mám tramvajenku!" Revizor si ji prohlédl, načež bodře pravil: "A stejně seš černý pasažér!" K. z toho nemá trauma. Směje se tomu dodneška.

Pražský revizor evidentně nebyl politickou korektností zasažen. Všimla jsem si ovšem, že i v Česku se už začíná tenhle "barevně korektní" přístup projevovat. Třeba v názvech nemocí. Černé neštovice si své jméno, pokud vím, zachovaly, jenže tam to dává smysl: než na ně umřete, obvykle doopravdy zčernáte. Zato černý kašel ne. Starší dceru mé kamarádky proti němu začátkem devadesátých let ještě očkovali, mladší dceru koncem tisíciletí už očkovali proti dávivému kašli...

No, doufám, že Černošicům, Černé v Pošumaví ani Černému lesu přejmenování nehrozí. Z něčeho podobného mám hrůzu. Vím, že kdyby se o tom doslechl K., nejspíš by umřel smíchy.

 

 

Autor: Iva Pekárková | středa 14.7.2010 19:13 | karma článku: 31,73 | přečteno: 4034x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,32 | Přečteno: 6106x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5183x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4758x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2024x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2851x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství

6. listopadu 2024  14:46

Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

Jeden jim všem vládne. Úder na Írán potvrdil technologickou nadvládu F-35

3. listopadu 2024  17:34

Izraelský letecký úder na vojenské cíle v Íránu před týdnem jasně potvrdil fakt, který bude brzy...

To si děláte legraci! Ani bohatí Američané už nechápou cenovky nových aut

10. listopadu 2024

Bohatší Američané nemuseli dosud při nákupech nových aut nijak zvlášť přemýšlet. Kvůli rostoucím...

Proč by lhal zrovna u ní? Američané hledají první oběť řádění Teda Bundyho

10. listopadu 2024  16:36

Zelený batoh, korále připomínající špagety. Tak zní popis mladé stopařky, která se v před padesáti...

PŘEHLEDNĚ: Kdo povládne krajům. Někde suveréni, jinde koalice bez vítěze

10. listopadu 2024  16:24

Po krajských volbách je již známá naprostá většina nových koalic a tím pádem i hejtmanů. Poslední...

Boeingu po vzletu šlehaly z motoru plameny, musel se vrátit do Říma

10. listopadu 2024  16:09

Letadlo Boeing 787-9 Dreamliner čínské společnosti Hainan Airlines se muselo krátce po vzletu...

Noví plyšoví kamarádi: Vyhrajte interaktivní Magická zvířátka
Noví plyšoví kamarádi: Vyhrajte interaktivní Magická zvířátka

Chcete pro své děti plyšovou kamarádku, která je nejen roztomilá, ale i kouzelná? Zapojte se do soutěže a vyhrajte jednu ze tří kočiček ze série My...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7514x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com