Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Málo černý Varlata

Můj přítel K. má vedoucího, který je k jeho malé radosti krajan z Nigérie, pochází dokonce ze stejné oblasti jako K., i když naštěstí ne ze stejné vesnice. Je to, pravda, hodně malý vedoucí – velí pouze tříčlenné pracovní četě, která ho navíc nebere vážně, jeho rozkazům se vysmívá a dělá si všechno po svém.

Ve svých představách je ovšem K-ův krajan ředitel zeměkoule. Rázuje po peróně, mává rukama plnýma zlatých prstenů a náramků a sleduje, jestli se na něj každý kouká, zatímco buzeruje mručící podřízené. Ke K-ově velké nelibosti šéf vypadá podobně jako on – teda až na ty zlaté šperky. Je v podobném věku, skoro stejně stavěný a má podobnou temně hnědou barvu jako hořká čokoláda.

O K-ově šéfovi jsem se před časem už zmiňovala. Je to ten, kterému všichni za zády přezdívají To Jsou Mý Varlata.

Na rozdíl od K., který si nikdy na nic nestěžuje a snaží se žít tak, aby nedělal ostudu své rodné Nigérii, Varlata to vede přesně naopak. Krade, lže, podvádí – a neustále hledá důkazy toho, že je bělošský svět na černochy zlý a kde může, hází jim klacky pod nohy.

Když se Varlata doslechl o internetových kamerách, které jsou rasisticky nastavené tak, že krásně zaostří na bělošskou tvář, ale černošskou nechají rozmazanou, protože ji snad ani nevidí, nadchlo ho to. Okamžitě běžel za manažerem, strčil mu pod nos průkaz pracovníka se svou fotkou a s radostnou nasraností pravil: „Koukněte! Tohle není má fotka!“

„Ne?“ podivil se manažer. „A víte, čí? Je u ní vaše jméno, pokud se nemýlím...?“

„Tak to nemyslím, sakra!“ zaječel Varlata a vzteky poposkočil. „Je to moje fotka! Jenomže na ní mám ÚPLNĚ ŠPATNOU BARVU!“ Černohnědým prstem zdobeným zlatem zlostně píchal do vlastní laminované tváře. „Jsem na ní HROZNĚ, HROZNĚ světlej! Foťáky v týhle rasistický zemi jsou rasisticky nastavený tak...“

Manažer nepovzdechl. Neřekl Varlatovi, že přece tak moc nezáleží na tom, jakou má na té fotce barvu – on sám by si ostatně taky mohl stěžovat: ve skutečném životě má tvář růžově bílou, ale na firemní průkazce spíš divně do šeda. Neupozornil Varlatu, že – ať už jsou kamery rasistické nebo ne – tmu nevyfotíš, kdyby ses na kostičky rozkrájel, a nemůže za to rasismus, ale fyzikální vlastnosti světla.

Tohle všechno – vsadím se – problesklo manažerovi hlavou tak jako každému normálnímu člověku, ať už je bílý, černý nebo proužkovaný. Ale nevyslovil nic z toho. Dobře tušil, že cokoli by před Varlatou řekl, bude překrouceno k nepoznání a použito proti němu. Místo toho věnoval Varlatovi dlouhý neuhýbavý pohled a pravil: „Dobrá. Zajdete znovu na osobní oddělení, oni si vás znovu vyfotografují a vystaví vám novou průkazku. Řekněte jim, že na nové fotografii chcete vypadat tmavší, ano?“

Varlata pořád něco brumlal, ale konečně odešel.

Vystavit průkazku zaměstnance trvá ve Varlatově firmě týden. Když dorazila nová, uchopil ji Varlata štítivě do dvou prstů a zamířil rovnou čarou za manažerem.

„Koukněte!“ vztekal se radostně. „Pořád jsem málo černej!“

Manažer si nechal komentář pro sebe a poslal Varlatu na osobní...

Stal se z toho rituál. Po následujících pět nebo šest neděl se Varlata nechával každý týden fotit a pak si šel stěžovat za manažerem. Nejdřív byl málo černý, pak zas moc do červena nebo do fialova. Jindy si stěžoval, že i když mu fotku ukázali a on svou barvu schválil (a podepsal narychlo sepsaný doklad o tom, že svou barvu schvaluje), při laminování nějak vybledla – a on pořád nemá ten správný odstín.

Po šesti týdnech Varlata obdržel tu nejčernější fotku, jakou si můžete přát. Byl to přímo klasický portrét černocha v tunelu: nad bílým límečkem Varlatovy košile vystupovala jen silueta hlavy na světle modrém pozadí a v té se blýskalo bělmo očí. Čelo, obočí, nos a tváře nebylo vidět. Ani ústa ne, protože se Varlata zásadně neusmíval.

Tentokrát si Varlata nestěžoval. Připíchl si průkazku na prsa a hrdě rázoval po perónu. Byl spokojený.

Ovšem jen do doby, než došel k prvnímu černému kolegovi. Ten zaostřil na fotku, pak na Varlatovu tvář – a rozchechtal se, až se přehnul v půli. „Dyť tě vůbec není vidět, chlape! Vypadáš jak asfaltovej flek! Chachachachacha!“

Seběhli se ostatní černošští kolegové, srotili se kolem Varlaty, prohlíželi si jeho průkazku a prohýbali se smíchy. Varlata bezhlese zuřil.

Když doběhl za manažerem, hodil před něj na stůl průkazku a řekl: „Koukněte! Jsem na tý fotce moc černej!“, manažer si konečně dovolil hluboce, procítěně vzdechnout.

Autor: Iva Pekárková | pondělí 12.4.2010 8:36 | karma článku: 42,51 | přečteno: 13869x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,32 | Přečteno: 6103x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5182x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4756x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2023x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2848x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu

31. října 2024

Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...

Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám

30. října 2024  18:03

Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...

V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod

31. října 2024  12:09,  aktualizováno  16:02

V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...

Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů

30. října 2024  15:27

Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...

Mlátící komando na Václaváku. Hledá se mladičký esenbák ze slavné fotky

27. října 2024

Seriál Klidně by spolu mohli chodit, ale každý se postavil na opačnou stranu barikády. Slavný snímek...

Konsolidace se nekoná. Státní rozpočet na příští rok postrádá oporu v realitě

2. listopadu 2024

Premium Vláda se v rozpočtu na příští rok přepočítala o desítky miliard. Podle Národní rozpočtové rady,...

Pepco vrací kabinky. Zákazníci si oblečení zase vyzkoušejí v prodejně

2. listopadu 2024

Polský řetězec oděvních a průmyslových diskontních obchodů Pepco po dvou letech vrací zpátky...

GLOSA: Tři skvělé animáky. Byla by škoda nejít tento podzim s dětmi do kina

2. listopadu 2024

Podzimní prázdniny nejspíše zase pohnuly návštěvnickými žebříčky, protože „uklidit“ děti do kina je...

Stát zruší 1 100 přejezdů. Chce zrychlit vlaky, stovky lidí však odřízne od světa

2. listopadu 2024

Premium Stovky lidí budou odříznuty od světa. V Raspenavě v Libereckém kraji plánuje Správa železnic zrušit...

Jedlá soda a ocet nic nevyčistí, bublinky jsou jen show
Jedlá soda a ocet nic nevyčistí, bublinky jsou jen show

Spousta lidí věří, že když zkombinují jedlou sodu a ocet (nebo kyselinu citronovou), dostanou „superčistič“, který zvládne všechno – od mastnoty na...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7514x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com