Ivan Krejčí
- Počet článků 69
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1322x
Seznam rubrik
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /11
Toskánsko je zemí umělců a člověk, který poznává jejich díla, zákonitě zatouží poznat i jejich život. Jenže, zatímco dnes nás web informuje o výstřelcích kdejaké virtuální krasavice den po dni, ve středověku tomu tak nebylo, a o osobním životě umělců skutečných, jako byl Giotto di Bondone, Piero della Francesca, Domenico Ghirlandaio, Luca Signorelli a další a další, se mnoho nedozvíme. Jistě, internetových záznamů i v této oblasti najdeme dost; záhy však zjistíme, že jeden opisuje od druhého a všichni...
Ivan Krejčí
Tuzemáka na pult, barmane! A cizáka k němu – pro jistotu.
Po tolika letech na světě si člověk myslí, že už ho nic nepřekvapí. Ale fantazie odborníků, stejně jako různých uličníků, je bezbřehá. Je to už velmi dávno, co vědci na celém světě objevili základní princip svého byznysu. Přihodilo se to hned po skončení prvního úkolu, když vystřízlivěli z úspěchu a zděšeně si uvědomili, že od zítřka nemají do čeho píchnout. Až jednoho koumáka napadlo, že tedy nezbývá než začít pracovat na popření získaných poznatků. Konečně, pochybnost přece mají vědci v genech!
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /10
Kamkoli v Toskánsku, ale snad v celé Itálii, tlápnete, můžete si být jisti, že se na tom místě bojovalo. A když ne zrovna za takzvané státní zájmy, tak za nějaké lokální. V průběhu několika tisíciletí vcucla země krev statisíců povražděných mužů – a žen a dětí jaksi přidruženě. Jenom největší masakry vstoupily do dějepisných učebnic, ostatní nestály historikům za řeč, protože učebnice by byly tak tlusté, že by se na ně nenašla vazba. A tak jsou známé jen názvy míst jako Benevento, Campaldino, Montaperti, Meloria... protože tam někdo zvítězil, nebo byl poražen, nebo bylo obětí moc. To vše v sobě pojí krutá porážka, kterou uštědřil kartáginský vojevůdce Hannibal Římanům na břehu Trasimenského jezera roku 217 před naším letopočtem.
Ivan Krejčí
Poučení z krizového alkoholového vývoje (společenské)
Češi mají k alkoholu blízko. Dokonce tak blízko, že kdyby se dnes probudil Bedřich Smetana, musel by zdrceně poopravit svou legendární větu, že nikoliv v hudbě, ale „V chlastu život Čechů“. Všichni to víme a ví se to o nás i ve světě, o což se zdatně stará Světová zdravotnická organizace se svými statistikami. A jak by taky ne, když už malá dítka jsou nucena dívat se na sady plné švestek, jablek a hrušek, a sdílet starosti dospělých, co si s takovou úrodou počít.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /9
Že je biorytmus jižních národů dost odlišný od našeho, je známý fakt. Jedním z důsledků pro nás bylo, že jsme nikdy nevečeřeli v italské restauraci. Jsme zvyklí večeřet v pět hodin odpoledne a to je čas, kdy se Italové probouzejí z odpolední siesty. Někteří z nich pak přemýšlejí, jestli mají jít na osmou otevřít restauraci, když jejich kuchař stejně dojde na devátou – aspoň tak to vidím já. Představa, že se naboucháme jídlem někdy v deset večer a pak se odebereme spát – protože projuchat noc už nedokážeme – byla pro nás nepřekonatelná. Naštěstí v té zemi uznávají, že člověk by chtěl něco pojíst i kolem poledne, a tak jsme různá stravovací zařízení poznávali aspoň za denního světla.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /8
Když suchozemec v mládí přičuchne k moři, zpravidla se mu ta nekonečná vodní masa usídlí v srdci. A občas se připomene. Člověk pak práskne se vším, co má zrovna v ruce, a vydá se za voláním dálek či blízek – podle toho, kolik má zrovna času a peněz. A nemusí vždycky jít jen o koupání, i když většinou není k zahození; je úžasné všemi smysly a údy těla vstřebávat do sebe jedinečnou nostalgii nekonečné mořské hladiny, která je neopakovatelná a člověk podobnou nenajde ani v horách vysoko u nebe, ani ve vodě, co hučí po lučinách, a dokonce ani v těch legendárních borech, co šumí po skalinách.
Ivan Krejčí
Španělé jsou uřvaní...
Dá rozum, že bych něco takového z úst jen tak nevypustil. Jednak nesnáším zevšeobecňování typu Češi jsou Švejci, chlastá jak Dán..., jednak jsem poznal pár Španělů, kteří mluvili klidně jako my. Ale o svých soukmenovcích to se značným despektem pronesl náš průvodce Juan, když nemohl překřičet pár skupin španělských turistů před vstupem do Alhambry, a já jsem v tu chvíli souhlasně přikývl. Neboť jsem už měl své zkušenosti.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /7
Sienu známe všichni od dětství, když jsme se patlali s temperovými barvami, ale nic nám neříkala, neboť jsme měli jiné starosti a jiné představy. Až když vystoupáte na 102 metrů vysokou Torre del Mangia u radnice, odkud se naskýtá úchvatný pohled nejen na náměstí pod vámi, ale na celé město a jeho okolí, tak pochopíte. Na všechny strany pod vámi se vlní červenohnědé moře taškové krytiny střech pokrývající domy, paláce a kostely s červenohnědými cihelnými fasádami. Tohle je Siena. Siena pálená.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /6
Jedno se rozhodně Toskáncům napříč staletími upřít nedá: nebyli líní. Toskánsko je samý kopec a na vršku mnohých jsou postavena města. Přivést k nim cesty, dopravit stavební materiál, to vše vyžadovalo mnoho těžké práce. Jistě to dělali v přesvědčení, že město ochrání před nájezdníky, avšak historie je usvědčuje z omylu – i nájezdníci byli ochotni věnovat značný výdej energie k dobytí města.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /5
Vstáváte-li brzy, má vás většina lidí za blázna a vlastní rodina vás občas nenávidí. U mě to vypěstoval minulý režim, kdy začátek pracovní doby byl nekompromisní. V sedm hodin udělal vedoucí tlustou čáru v knize docházky, a kdo byl pod čarou víckrát, chodil na kobereček. Dlužno říct, že i tehdy byli mezi námi borci, kteří na to zvysoka káleli a my zbabělci jsme je obdivovali. Tak se rodí budoucí disidenti.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /4
Assisi – město svatého Františka a řádu františkánů – leží sice v Umbrii, ale od toskánských hranic je vzdáleno coby kamenem dohodil. Rozhodně stojí za návštěvu, a to člověk vůbec nemusí být bůhvíjakým křesťanským nadšencem. Pro mou rodinu má navíc mýtický význam, takže návštěva města byla přímo povinností.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /3
Město Arezzo nepatří k toskánským favoritům typu Florencie, Sieny či Pisy, přesto je ale hodno našeho zájmu. Nejen pro slavné rodáky a duchovní hodnoty, které zanechali světu, ale i pro památky hmotné, zvěčněné v kameni nebo rukou malíře v omítce a na plátně.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /2
Malé toskánské město Lucignano a jeho májová slavnost Maggiolata Lucignanese mi připravily ještě další zážitky. Bohužel, nepoznal jsem tu slavnost jako oslavu nového života, kdy se souložilo ostošest, jak v předešlé diskusi odborně připomněl Petr z Bologni, ale pevně věřím, že se tak děje a turistům do toho nic není.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj
Jednoho dne jsem se rozhodl vyslat typickou českou rodinku do Toskánska. Konečně, jsem autor, mohl bych je poslat třeba na Měsíc. Ale vybral jsem jim Toskánsko, protože to je země mého srdce, a následně popsal na dvě stovky stránek. Otec František padesátník, matka Marie o fous mladší, dcera Petra (22) a syn Honza (20).
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak (38): O šukání, čurání a slovech vyňatých
Vyňatých ze slušné společnosti, rozumí se, a vložených do úst sprosťákům. Prostě mi to nedá, abych se nevrátil k minulému úterku a incidentu s titulkem Všechno mělo být jinak (37): Vyšukat dítě není jen tak. Cenzorka mi napsala, že přeřadila příspěvek na můj soukromý blok kvůli vulgaritě v titulku. A pokud ji odstraním, článek bude vrácen na titulní stránku. A že děkuje za pochopení. Děkovala marně – nepochopil jsem ji. Důvod byl jednoduchý: až do té doby mě nenapadlo, že šukání je vulgární.
Ivan Krejčí
Maminka šukala po pokoji, zatímco její dcera...
šukala s manželem v ložnici. Uf, není to v titulku, tak mi to snad cenzor nevyhodí, jako to šukání dnes po ránu. Trochu mě to vyvedlo z míry. Prý vulgarita. Svého času kurva paní Kolářové v titulku prošla (Kurva! - jako krásné české slovo), dnešní šukání ne. A uznejte - čím by byla kurva bez šukání?
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 37: Vyšukat dítě není jen tak
Na celém oplodňovacím dobrodružství bylo nejjednodušší provedení testů na HIV a další rizikové choroby. O něco pracnější bylo sestavení dvou dohod: v jedné se Leoš zcela vzdal otcovských práv a Dana slíbila, že ho nebude o nic uhánět, v druhé Milena předala výchovu do působnosti budoucího otce Marka a ten slíbil, že po Mileně nebude nic chtít. Jestli by takové dohody někdy v budoucnosti došly milosti českých soudců, to neřešili. Ovšem nejsložitějším se ukázal být samotný akt početí. Dokud se obě dvojice bavily oblečené na veřejnosti, bylo vše v pořádku. Jakmile však došlo na intimní život, u obou tak rozdílný, nastaly problémy.
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 36: Dvě lesby – dvě děťátka?
Týden se pro změnu podmínek ukázal být krátký, ale měsíc už ne. Jednoho dne nahmatala Milena při sprchování bulku pod prsem a dosavadní život se jí rozsypal jako balíček karet. Bilancovala dlouho a odpovědně a na konci stálo její rozhodnutí splnit podmínku obou mužů: porodit jim recipročně dítě.
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 35: Milena, dildo a celník Chudoba
Rychlík z Mnichova zastavil za hranicemi a Mileně (17) se v pozdním létě roku 1989 naskytl pohled na drátěné ploty a betonové zátarasy. Vlak obstoupili pohraničníci v uniformách se samopaly v rukách. Někteří drželi na vodítku psy.
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 34: Svatba nejlepšího kamaráda
Začátek září roku 2006 byl teplý a prosluněný. A protože se vdávala ekoložka, bylo nad slunce jasnější, že se svatba uskuteční v přírodě. Ideálním místem, ke všemu přímo ve městě, se ukázal být přírodní park Podviní ve Vysočanech, lemovaný potokem Rokytkou. Je v něm amfiteátr připomínající keltské hradiště, jemuž vévodí mohutný kmen dubu obrácený kořeny k nebi, prolézačky pro děti i ohraničené hřiště pro hrátky psů s jejich páníčky a paničkami. Nic z toho však nebylo určeno pro svatební obřad. Ten se odehrával v parku mezi staletými stromy na břehu romantického jezírka za šumění malého vodopádu.
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 33: Matka lesba, otec gay?
Sešli se za týden v kavárně Slavii naproti Národnímu divadlu, když Leoš s Danou sladili termíny všech čtyř. Leoš se přitom snažil z Dany vytáhnout o co se jedná, ale ta se mu šikovně vykroutila. Představili se navzájem, objednali si kávu a minerálky a než jim je číšník přinesl, povídali si o dojmech z aktu registrace. Teprve nad kávou se dostali k meritu věci.
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 32: Jak připravit lesbu o věnec?
Kolem sedmnáctého roku nabraly dívčí diskuse na moravské vsi jiný ráz než dosud: holky si s gustem sdělovaly zážitky ze ztráty panenství, popřípadě ty zdatnější i zážitky z dalších styků, které byly většinou i příjemnější. Danu to stresovalo dvakrát: dávno už věděla, že je lesba, ale zároveň se nechtěla připravit o členství v pevném spolku kamarádek. A to znamenalo jediné – chovat se jako ony. Když viděly její neschopnost, vybraly jí vhodného deflorátora a připravily harmonogram akce.
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 31: I lesby chtějí dítě
Při aktu na radnici se Leoš s Markem poznali s dvojicí žen, které čekaly na totéž. Oba muži v tu chvíli netušili, že lesby brzy podstatně zasáhnou do jejich životů. Neboť i v jejich páru se vyskytl podvratný element, toužící po dítěti. Ani zde nešlo vše hladce, ovšem co neudělá milující žena pro partnerku...
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 30: ...a spolu snášet dobré i zlé
Několikaletý boj občanů, iniciativ a politiků s jinými politiky o přijetí zákona o registrovaném partnerství vyvrcholil v březnu 2006, kdy sněmovna přehlasovala veto prezidenta republiky. A v létě už novopečení státem uznaní partneři kráčeli přes Staroměstské náměstí.
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 29: Boj o registrované partnerství
Blížil se konec roku 2005 a s ním událost, na kterou čekali všichni gayové a lesby, událost, která měla ovlivnit osudy mnohých z nich. Událost, o kterou sváděli tuhé boje občané, různé iniciativy a politici.
| předchozí | 1 2 3 | další |
