Všechno mělo být jinak 32: Jak připravit lesbu o věnec?

Kolem sedmnáctého roku nabraly dívčí diskuse na moravské vsi jiný ráz než dosud: holky si s gustem sdělovaly zážitky ze ztráty panenství, popřípadě ty zdatnější i zážitky z dalších styků, které byly většinou i příjemnější. Danu to stresovalo dvakrát: dávno už věděla, že je lesba, ale zároveň se nechtěla připravit o členství v pevném spolku kamarádek. A to znamenalo jediné – chovat se jako ony. Když viděly její neschopnost, vybraly jí vhodného deflorátora a připravily harmonogram akce.

Dívky popostrčily své chlapce a ti popostrčili Janka, aby se rozhýbal. Když ho ujistili, že ta holka, co dávala klukům kopačky na potkání, trochu dospěla, odhodlal se ji vyzkoušet. Šel do toho rád, protože se mu Dana líbila už dlouho.

Procházeli se luky a po břehu Trkmanky a znovu poznávali jeden druhého. Janek dojížděl do Valtic na střední zemědělskou školu, Dana na gymnázium do Hustopečí a tím bylo i dáno, že se za normálních okolností takřka nepotkávali. Když se s ní loučil po druhé schůzce, naklonil se k ní a zlehka ji políbil. Překvapeně sebou trhla a ucukla. Na jeho tázavý výraz rozpačitě zamumlala: „Asi mě rozhodily tvoje vousy…“

Těžko tomu uvěřil, protože se před schůzkou znovu oholil. Ale Hanácký Slovák se nevzdává – na další schůzce to zopakoval. Dana se připravila, a tak polibek snesla. Když se však chtěl dostat jazykem do jejích úst, vyhnala ho.

„Jseš moc rychlý,“ řekla nespokojeně.

Nemůžeš mu nic vyčítat, masírovala se doma v posteli. Myje se, holí se, používá jemnou kolínskou, snaží se seč může… tak se ksakru musíš snažit taky, důro! Příště jazyk do pusy… a pak tamto… do téhle… Ach, bože… chudinko moje nešťastná, co tě to čeká za horor… Místo jemného ženského jazýčku… návštěva kance!

Hody se vydařily. V sobotu dopoledne obešli stárci s muzikou a mladou chasou v krojích všechny domy a pozvali na ně sousedy. Po obědě pak vyrazili stárci pro stárky a šohajové pro děvčice a společně průvodem došli do sokolské zahrady na sólo pod máju. Tady jim starosta propůjčil symbol vlády nad obcí, fedro, a zábava se rozjela až do hluboké noci. Počasí bylo teplé a suché, jako stvořené pro všechny párečky, které se občas vytratily užít si spolu v přírodě.

Kolem jedenácté Janek na chvilku zmizel s kamarády a posilněn na kuráž se vrátil k Daně. Vzal ji za ruku a poodešli kousek do stínu. Tam ji políbil. Nebránila se, naopak se k němu přitiskla.

„Zajdeme spolu do hasičky, jo?“ řekl roztouženě. „Mám klíč a ukážu ti tam…“

„…svou stříkačku,“ dořekla Dana prozaicky. Až se v duchu zalekla toho, co vyslovila nahlas. Ale taky si do sebe kopla něco na kuráž. Překvapen byl i Janek, ale příjemně.

Hasičská zbrojnice měla před přírodou několik výhod. Předně stála kousek od sokolovny. Pak v ní bylo několik místností, které se daly využít k danému účelu a aktéry přitom netlačily kameny do zad a nežrali je komáři. A konečně, Janek jako velitel družstva vlastnil klíč a na akci se předem připravil. Zavrhnul kancelář, i když v ní bylo kanape, jako nejméně erotickou. K čemuž přispíval i fakt, že byla prohulená skrz naskrz. Inspirativní prostředí – tedy pro sebe – nalezl v prostorné garáži, ve které byla zaparkovaná motorová stříkačka a cisterna, srovnané dýchací přístroje, sušící se hadice… zkrátka předměty, které ho vzrušovaly, když je používali při cvičení nebo v akci. V rohu místnosti byly naskládané vyřazené uniformy pokryté dekou. Pružnost a pevnost si Janek pečlivě vyzkoušel den předem a shledal je vyhovující.

Sem Janek dovedl Danu. Obrátil se k ní, strhnul ji na sebe a začal líbat… hluboce, protože pootevřela ústa a dokonce mu svým jazykem vyšla v ústrety, což ona pojala jako nejvyšší oběť, zatímco on si to vyložil jako její touhu. Vášnivě rejdil jazykem po jejím patře a  hledal její jazyk, aby se s ním mohl spojovat a laskat. On mi snad počítá plomby, pomyslela si zděšeně. Hladil ji po vlasech, po těle, vjel jí rukama pod halenku, nahmatal zapínání podprsenky a rozepnul ji. Vytáhl ji ven a hodil ji na složené proudnice… bože, když držím tu kovovou proudnici a stříká z ní voda silným proudem… a rychle se dlaněmi vrátil na její prsa. Silně ho to vzrušilo, což Dana pocítila, když se klínem přisál na její. Než se nadála, byla na zemi i halenka. Tak jo, chlapče, dala jsem se na vojnu, budu bojovat! Jedním pohybem mu stáhla triko a dívala se na jeho vypracovaný hrudní koš. Přitiskl ji k sobě. Pak ji odtáhl a zase přivinul na tělo. Vzrušovalo ho, jak bradavky jejích pevných prsů narážely na jeho obnaženou hruď. Líbal je a cumlal a to jí bylo příjemné. Prozkoumal jazykem údolí mezi prsy a sunul se níž. V mžiku spadla sukně a za ní šly kalhotky, zatímco jazykem se dobýval, kam se dalo. A když se nedalo, stáhl si kalhoty i se slipy… a Daně se zdálo, že na ni policajt vytáhl pendrek. Máme holé ruce… Ale to už ji Janek položil na hromadu uniforem, roztáhl jí nohy a jazykem se dostal do její skulinky. Copak mu to někdo poradil, že to mám nejradši? přemýšlela zmateně, zatímco se jí tělem proháněla příjemná vlna. Kondom! Má kondom? Ne, že to monstrum do mě vrazíš bez ochrany, pacholku…

Vtom Janek přestal lízat, sáhl do kapsy kalhot pro kondom, vyndal ho a svižně si ho nasadil. Měl už ho připravený z domova, prevít… Ten si byl jistý… A jak je zručný… ten to asi nedělá poprvé… To ji uklidnilo. Ale jen na chvíli, neboť milenec už rukou prozkoumával, jestli je připravená ho přijmout. Asi nebyl příliš spokojen, neboť se snažil otvor zvětšit a to moc příjemné nebylo. Ale nebylo to nic proti tomu, co následovalo vzápětí. Janek přestal průzkumničit, překulil se nad ní, nadzvedl jí nohy, nasměroval úd a prudce přirazil. Snad s rozběhem, kanče! blesklo jí hlavou a vzápětí zařvala bolestí. Janek nepronikl a pokus zopakoval.

„Au, nech toho!“ křičela Dana. „Bolí to, nech mě… nechci! NECHCI!“

Ale Janek se nemínil vzdát. Nemínil poslouchat posměšky kamarádů, že je chudáček, který nepropíchne panenskou blánu. Byl ochotný si penis třeba roztřepit, ale nemínil prohrát. Nosem nasával dráždivý pach benzinu a v mozku ho povzbuzovali dávní hasiči z uniforem pod nimi. To by se vám líbilo, dědci…

Dana ho začala pěstmi bít do obličeje. Teprve až na pátý pokus něco prasklo, Dana vykřikla ještě silněji a pěstí se strefila Jankovi do nosu. Krev z jeho nosu jí kapala na obličej, ale ani jeden z nich to nevnímal. Dana pochopila, že samec to nevzdá dřív, než si za své utrpení vybere sladkou odměnu, a tak už jen sykala a modlila se, aby vyvrcholil rychle. Avšak doufala marně. Kdyby nestála v cestě tuhá panenská blána, jistě by to rozdrážděnému milovníkovi trvalo krátce, avšak boj s překážkou ho trochu zchladil a pozdržel. Nejhorší bolest už v ní odeznívala a zůstávalo jen nepříjemné pálení. Bože, prosím tě, pomoz mu, ať už je hotov a pomoz mně, ať je konec mému utrpení… Jestli bůh nebo příroda… Po chvíli, která se Daně zdála věčností, Janek přece jenom začal hekat, párkrát sebou škubnul a nakonec se převalil na záda a zhluboka oddychoval. Dana vstala a mlčky se rychle oblékla.

„Už tě nechci nikdy vidět, kaňúre!“ vmetla mu nenávistně do obličeje a dala se na útěk. Chtělo se jí brečet, ale mozek ji varoval, aby se dívala na cestu a nepřerazila se o nějakou překážku. Co čert nechtěl, první, koho ve vsi potkala, byly přítelkyně Máňa s Jarkou, které opustily hlučnou zábavu a šly se na chvíli projít. Vytřeštěně zíraly do krví potřísněného obličeje kamarádky, až to nakonec zapálilo Máně.

„Děfčico neščastná… ty si ho zamordovala!“ vykřikla zděšeně.

Dana jen vysíleně zavrtěla hlavou.

„Ten je živý… až moc… kaňúr jeden…“

Zděšení v očích dívek vystřídal úžas. Až se pro změnu vzpamatovala Jarka.

„Prosím tě, jak jste to dělali,“ vydechla ohromeně, „vždyť ty máš ksicht samú krev! To jsi snad na světě prvá!“

Janek zatím ležel nahý v uniformách, na břichu mu pomalu měknul úd v gumovém obalu a nad ním se vlnily hadice, které rozpohyboval svým vášnivým dorážením. Prsty si tiskl nos a nic nechápal.

Takovou senzaci si pochopitelně dívky nemohly nechat pro sebe. A tak oba protagonisti záhy získali pravá hanácko-slovácká přízviska: Bloody Danah a Bloody Johnny. Jak už mají ženy ve zvyku, i tenhle hřích připsala Dana tomu zvířeckýmu samci, který ji zprznil a o to  zatvrzeleji odolávala jeho pokusům si s ní promluvit. Nakonec však vychladla, setkala se s ním a vysvětlila mu, že ho nemiluje a milovat nemůže, protože všechno je složitější než si on myslí, avšak vina není v něm, ale v ní, i když to vlastně taky není její vina, protože ani ona za to nemůže, že prostě s ním nemůže…

Bloody Johnny pak uznal, že by si měl hledat dívku méně komplikovanou. A pokud možno, už žádnou pannu.

Když se časem zase dostala do normálních kolejí a dokázala se na celou věc podívat s odstupem, řekla Dana náčelnici Máně: „No, třeba budu ve společnosti originální, když se vytasím s hasičskou zbrojnicí, ne?“

Máňa jen smutně zavrtěla hlavou.

„Nerada ti beru ideály, ale asi by ses divila, kolik jich tam bylo před tebou… Marná sláva, oni ti hasiči s těmi jejich stříkačkami… ženské to holt rajcuje.“

Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz