Všechno mělo být jinak 36: Dvě lesby – dvě děťátka?

Týden se pro změnu podmínek ukázal být krátký, ale měsíc už ne. Jednoho dne nahmatala Milena při sprchování bulku pod prsem a dosavadní život se jí rozsypal jako balíček karet. Bilancovala dlouho a odpovědně a na konci stálo její rozhodnutí splnit podmínku obou mužů: porodit jim recipročně dítě.

Leoš se sprchoval, a tak jeho vyzvánějící mobil vzal Marek. Když se pak Leoš objevil s ručníkem kolem pasu v pokoji, přivítal ho zubící se přítel.

„Nezvonil náhodou můj mobil?“ zeptal se Leoš. „A čemu se tlemíš?“

„Tobě, vole,“ neudržel se Marek a hned zvážněl. „Zvonil tvůj mobil, ale nevím, jestli je vodo-vzdornej, tak sem ho vzal. Byla to Dana Málková, ta... víš, holky s dítětem ve Slávii... a volala... podrž se... že tvou po-po-podmínku přijali.“

Do Leoše, který dávno všechno s úlevou pustil z hlavy, jako když hrom bací.

„Jako že...“

„Jako že vyšoupeme dvě děti,“ doplnil Marek slavnostně a doprovodil to vztyčeným ukazovákem a prostředníkem pravé ruky ve tvaru V. Jenomže pak se zadíval na přítele a zmocnil se ho zmatek.

„Proboha, Leoši, co ti je? Honem si sedni... Seš celej bílej...“

Nasměroval Leoše do křesla a ten ztěžka dosedl. Ztratil přitom ručník, seděl tam jak ho pánbůh stvořil, ale bylo mu to fuk. Jen Markovi blesklo hlavou, že je to skoro symbolické ztvárnění nového početí, ale v tu ránu měl jiné starosti. Plácal Leoše po tvářích a snažil se jim navrátit jejich původní barvu. Leoš na něho hleděl skelným zrakem.

„Leošku, vzpamatuj se,“ škemral Marek, „nestresuj se... můžem se na to vykašlat... tohle nemá cenu. Já vod tebe nechci tak strašnou vo-vo-voběť... souložit s ženskou!“

Náhle ho Leoš chytil za obě ruce a pevně je stiskl, až Marek bolestí vyvalil oči.

„Já to dítě vyšukám,“ drtil v zubech a z očí mu lítaly blesky. „Já to dítě vyšukám... i kdybych měl tu její vagínu roztrhat!“

 

Teď už šlo do tuhého a bylo nutné stanovit pevná pravidla hry. Setkali se opět v oblíbené kavárně Slavii na nábřeží Vltavy.

„Tak pánové,“ zahájila Milena, „jak víte, jsem ekonomka. Podívejme se na celou věc z ekonomického hlediska.“

Zbylí účastníci na sebe pohlédli překvapeně – ani Dana nevěděla, s čím se její partnerka vytasí.

„Je tady Dana – zákaznice, která chce získat oplodnění od Leoše – poskytovatele služby včetně dodávky části základního materiálu. A je tady Marek – zákazník, který chce získat dítě od Mileny – poskytovatelky služby, která jeho dítě bude devět měsíců vyrábět. Pravda, v tomto případě si dodá část základního materiálu zákazník. Dá se to přirovnat ke stavbě domu, kde zákazník dodá elektrickou prodlužovačku a zhotovitel mu postaví dům. A já se ptám,“ Milena se pozorně rozhlédla po obličejích přítomných, „jsou tyto dva případy srovnatelné?“

Třem zbývajícím spadly brady. Všichni si konsternovaně v duchu přehrávali Mileniny věty, aby pochopili, kam vlastně míří. První se vzpamatoval Marek. Měl sice technické vzdělání, ale pouze střední, a tak v něm zůstalo dost prostoru pro emoce.

„No počkej,“ vydechl, „to přece nemůžeš přepočítat na peníze… Dyť ty to děláš kvůli Daně… z lásky…“

„To sem nepleť,“ napomenula ho Milena klidně. „Další vztahy, notabene emoční, sem nezaváděj. Ty nejsou podstatné. Odpověz na položenou otázku. A mimochodem… o žádných penězích nepadlo ani slovo.“

Markovi se ale odpovídat nechtělo, jen se bezmocně podíval na Leoše.

„Ty si jako myslíš,“ začal druhý muž rozvážně, „že oba případy nemají stejnou váhu.“

„To si nemyslím, to je evidentní.“

„Tak mi to, blbcovi, rozveď.“

„V prvním případě ty jednou radostně odstříkneš a tím to pro tebe skončí. V druhém případě já budu devět měsíců tloustnout, zvracet, chodit po doktorech a vyšetřeních, a to vše za újmy v profesní kariéře a za menší peníz: nemocenská, mateřská. A ke všemu já slíbila šéfovi, že nikdy rodit nebudu.“

„No… když velkoryse pominu ty řeči vo radostným vodstřiknutí… pro mě to bude spíš na palici, víš?… a možná to ani nebude jen jednou, tak chytlavý nejste… tak…“ Leoš se odmlčel a zoufale hledal nějaký protiargument. Nakonec zdrceně vzdychl. „…tak musím uznat, že na tvých slovech něco je…“

„To já vím,“ řekla Milena nemilosrdně. „Jen chci vědět, co s tím vy dva uděláte?“

Leoše už ta debata štvala. Hlavně proto, že se cítil jako blbec.

„No tak podívej,“ řekl dopáleně. „Tady máš jedno řešení: tahle chce dítě a tenhle chce dítě. Ty nechceš dítě a já nechci dítě. Tak se my dva sebereme a pudem na kafe jinam. A voni dva ať si řešej dál. Třeba si vyroběj dvojčata. Luisu a Lottku. Nebo Čuka a Geka.“

Milena zavrtěla nesouhlasně hlavou.

„To není řešení, to je útěk od řešení. A  od našich partnerů, kvůli kterým to chceme z lásky podstoupit.“

„Hele, hele,“ rozhorlil se Leoš, „emoční vztahy sem nezaváděj… Sme v ekonomii.“

Celou tu dobu Dana jen užasle zírala. A celou tu dobu Marek přemýšlel.

„Zatím, co se hádáte, přemýšlím, kam směřuješ… Dobře, je jasný, že to pro vás bude mnohem těžší vo-vo-vobdobí než pro nás…“

„Jseš na dobré cestě,“ pochválila ho Milena, „pokračuj…“

„A ty vod nás chceš… co?“

Milena se dizgustovaně obrátila k Daně.

„Vidíš je? Vidíš jak nechápou? Jak nechtějí chápat? To je přesně to, proč bych nikdy nemohla žít s mužem! Všechno polopatě! A nejradši třikrát!“

To je přesně to, proč bych nemoh žít s ženskou, napadlo Leoše, všechno v hádankách. Zlatej Marek... když není jasno, tak lepanec.

Obrátila se k Markovi, ale ten na ni stále vyčkávavě čučel.

„Tak dobře,“ rezignovala. „Prostě si to vaše dítě zasloužíte – devět měsíců nebude pro vás nic důležitějšího než starost o budoucího potomka. Budete se chovat jako naši partneři: každý den budete v pohotovosti s autem, když budeme potřebovat někam zajet, na zavolání obstaráte a donesete velký nákup, doprovodíte nás kam budeme potřebovat, a tak dále a tak dále… zkrátka jako pomáhají všichni chlapi, když se třesou na potomka. Protože je zásadní rozdíl, jestli z naší dvojice bude tahat břicho po zemi jedna nebo obě.“

Byl to férový požadavek a nebylo proti němu žádných námitek.

„Člověče… a víš, co je nejhorší?“ zeptal se Marek tiše, když spolu kráčeli po nábřeží k domovu. „Že i když jim splníme všechna jejich přání, sneseme jim modrý z nebe… tak jestli Milena po po-po-porodu v sobě vobjeví mateřskej pud, není boha, kterej by mi to dítě svěřil do otcovský péče…“

„Ále prosím tě… nestahuj kalhoty před brodem,“ mávnul rukou Leoš. „Kdyby k tomu došlo, tak to lehce vyřeším.“

Marek se údivem zastavil.

„A jak asi, ty chytrej?“

„Když uvidím, že seš z toho smutnej, tak ji vodprásknu. Já si svý registrovaný partnerství ničit nenechám!“

Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz

Autor: Ivan Krejčí | úterý 1.11.2011 8:00 | karma článku: 10,69 | přečteno: 872x
  • Další články autora

Ivan Krejčí

Toskánské peklo i ráj /11

Toskánsko je zemí umělců a člověk, který poznává jejich díla, zákonitě zatouží poznat i jejich život. Jenže, zatímco dnes nás web informuje o výstřelcích kdejaké virtuální krasavice den po dni, ve středověku tomu tak nebylo, a o osobním životě umělců skutečných, jako byl Giotto di Bondone, Piero della Francesca, Domenico Ghirlandaio, Luca Signorelli a další a další, se mnoho nedozvíme. Jistě, internetových záznamů i v této oblasti najdeme dost; záhy však zjistíme, že jeden opisuje od druhého a všichni...

8.10.2012 v 8:00 | Karma: 7,47 | Přečteno: 482x | Diskuse| Cestování

Ivan Krejčí

Tuzemáka na pult, barmane! A cizáka k němu – pro jistotu.

Po tolika letech na světě si člověk myslí, že už ho nic nepřekvapí. Ale fantazie odborníků, stejně jako různých uličníků, je bezbřehá. Je to už velmi dávno, co vědci na celém světě objevili základní princip svého byznysu. Přihodilo se to hned po skončení prvního úkolu, když vystřízlivěli z úspěchu a zděšeně si uvědomili, že od zítřka nemají do čeho píchnout. Až jednoho koumáka napadlo, že tedy nezbývá než začít pracovat na popření získaných poznatků. Konečně, pochybnost přece mají vědci v genech!

3.10.2012 v 8:00 | Karma: 9,04 | Přečteno: 542x | Diskuse| Poezie a próza

Ivan Krejčí

Toskánské peklo i ráj /10

Kamkoli v Toskánsku, ale snad v celé Itálii, tlápnete, můžete si být jisti, že se na tom místě bojovalo. A když ne zrovna za takzvané státní zájmy, tak za nějaké lokální. V průběhu několika tisíciletí vcucla země krev statisíců povražděných mužů – a žen a dětí jaksi přidruženě. Jenom největší masakry vstoupily do dějepisných učebnic, ostatní nestály historikům za řeč, protože učebnice by byly tak tlusté, že by se na ně nenašla vazba. A tak jsou známé jen názvy míst jako Benevento, Campaldino, Montaperti, Meloria... protože tam někdo zvítězil, nebo byl poražen, nebo bylo obětí moc. To vše v sobě pojí krutá porážka, kterou uštědřil kartáginský vojevůdce Hannibal Římanům na břehu Trasimenského jezera roku 217 před naším letopočtem.

1.10.2012 v 8:00 | Karma: 6,13 | Přečteno: 396x | Diskuse| Ostatní

Ivan Krejčí

Poučení z krizového alkoholového vývoje (společenské)

Češi mají k alkoholu blízko. Dokonce tak blízko, že kdyby se dnes probudil Bedřich Smetana, musel by zdrceně poopravit svou legendární větu, že nikoliv v hudbě, ale „V chlastu život Čechů“. Všichni to víme a ví se to o nás i ve světě, o což se zdatně stará Světová zdravotnická organizace se svými statistikami. A jak by taky ne, když už malá dítka jsou nucena dívat se na sady plné švestek, jablek a hrušek, a sdílet starosti dospělých, co si s takovou úrodou počít.

26.9.2012 v 8:00 | Karma: 10,15 | Přečteno: 595x | Diskuse| Politika

Ivan Krejčí

Toskánské peklo i ráj /9

Že je biorytmus jižních národů dost odlišný od našeho, je známý fakt. Jedním z důsledků pro nás bylo, že jsme nikdy nevečeřeli v italské restauraci. Jsme zvyklí večeřet v pět hodin odpoledne a to je čas, kdy se Italové probouzejí z odpolední siesty. Někteří z nich pak přemýšlejí, jestli mají jít na osmou otevřít restauraci, když jejich kuchař stejně dojde na devátou – aspoň tak to vidím já. Představa, že se naboucháme jídlem někdy v deset večer a pak se odebereme spát – protože projuchat noc už nedokážeme – byla pro nás nepřekonatelná. Naštěstí v té zemi uznávají, že člověk by chtěl něco pojíst i kolem poledne, a tak jsme různá stravovací zařízení poznávali aspoň za denního světla.

24.9.2012 v 8:00 | Karma: 7,99 | Přečteno: 588x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Americký podmořský dron inspirovaný rejnokem už není jen vize, prošel testy

2. května 2024  19:28

Americká společnost Northrop Grumman dokončila testy podvodního plavidla bez posádky (UUV) s...

Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou

2. května 2024  14:51,  aktualizováno  19:28

Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...

Jako v komunistickém Československu. Britský novinář obviňuje vlast z cenzury

2. května 2024  19:20

Velká Británie má problémy se svobodou slova, lidé se bojí říkat nahlas názory o kontroverzních...

Škodlivé ruské aktivity mimo jiné v Česku nás znepokojují, uvedlo NATO

2. května 2024  19:12

Severoatlantickou alianci znepokojují nedávné škodlivé aktivity na území členských států bloku,...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 69
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1322x
Půl profesního života prožil jako projektant, druhou půlku v manažerských funkcích. Psát začal kolem padesátky, přičemž spouštěcím mechanizmem byla puberta jeho dětí a touha vyrovnat se s nimi jinak než násilím. Dosud vydal 7-8 převážně humorných knížek.