Všechno mělo být jinak 37: Vyšukat dítě není jen tak

Na celém oplodňovacím dobrodružství bylo nejjednodušší provedení testů na HIV a další rizikové choroby. O něco pracnější bylo sestavení dvou dohod: v jedné se Leoš zcela vzdal otcovských práv a Dana slíbila, že ho nebude o nic uhánět, v druhé Milena předala výchovu do působnosti budoucího otce Marka a ten slíbil, že po Mileně nebude nic chtít. Jestli by takové dohody někdy v budoucnosti došly milosti českých soudců, to neřešili. Ovšem nejsložitějším se ukázal být samotný akt početí. Dokud se obě dvojice bavily oblečené na veřejnosti, bylo vše v pořádku. Jakmile však došlo na intimní život, u obou tak rozdílný, nastaly problémy.

Milena ráda přenechala zahájení akce Daně. Tím pádem byl na řadě i Leoš, což Markovi dělalo starost.

„Hele, Leoši, tys nikdy ženskou neměl...“

„To mi snad nemusíš připomínat,“ utrhl se přítel nervózně, „to dobře vím! Netrénuju s babama jako někdo.“

Marek jeho invektivu velkomyslně pominul.

„To byl úvod, kdybys mě nechal do-do-domluvit... Já jen, že bysme něco spolu vy-vy-vymysleli, abys to měl lehčí...“

„Kdyžs to zvládnul ty, dokážu to taky,“ řekl Leoš sveřepě.

„Ale já byl mladej nadrženej panic, to mi taky po-po-pomohlo... A pak mě přefikla dračice, ani sem ne-ne-nevěděl jak. Ty žiješ spořádaným sexuálním životem... ale homo-homo... Vo ptácích víš všechno, ale s tím jejich nářadím třeba...“

V dobrotě svého srdce pomoci příteli s nelehkým úkolem Markovi ušlo, že ve hře je jiná podstatná okolnost – a sice souboj dvou samců; v přírodě obvyklý, v civilizaci vyvolávaný v jejich myslích. Tys přišel vo panictví s holkou, ale já ti dokážu, že sem lepší – vyšukám dítě!

„Víš co,“ zavrčel přítel výhružně, „vykašli se na ty svý profesorský rady, jo? Děláš z komára velblouda. Viděl sem spousty šukacích filmů. Vím všechno, jaks to dělal ty. A vo nic horší samec než ty nejsem.“

„Jenže vono je to spíš v pa-pa-palici než v péru, víš?“ podotkl Marek a šel si po svých.

Tak jo, budu ti držet palce. Ale litr bych na tebe nevsadil!

Už když Leoš před půlnocí vstoupil do dveří, výraz jeho obličeje nevěstil nic dobrého. Takhle asi vypadal Vesuv pár minut před výbuchem, pomyslel si znepokojeně Marek.

„Copak se stalo?“ zeptal se účastným tónem.

„Nic,“ ledově zasyčel Leoš. „Nic se nestalo. Právě že NIC!“

To, čeho se Marek obával, totiž že se to partnerovi nemusí napoprvé podařit, se přihodilo. Teď ho čekala těžší práce – vrátit vykolejeného druha zpět na trať.

„Ale dyť víš, že po-po-poprvé se to každýmu nepo-po...“

„Víš co?“ skočil mu Leoš do řeči a zlověstně zablýskal očima. „Strč si tu svou útěchu do prdele, jo?“

Láva pomalu stoupala sopouchem vzhůru.

„Já přece za to ne-ne-nemůžu, že ti to nejde, do pi-piče!“ ozval se Marek dotčeně.

„A přestaň si už konečně brát do huby píču, když ti nikdy nejde z huby ven!“ zvolal Leoš vztekle, neboť každá záminka k běsnění byla v tu chvíli vhodná. „Říkej třeba do prdele, to ti de bez koktání!“

„Když já se nějak nemůžu převo-vonačit,“ omlouval se nešťastně Marek. „Já sem si nějak všechno svý neštěstí spojil s pi-pi-pičou. Jak sem v šoku, tak řvu do pi-piče...“

„Jo, ale v morseovce... Naučil se tolik věcí, tak se soustřeď i na tuhle.“

Marek k němu přistoupil  a položil mu ruku kolem ramen.

„Hele, Leoši, já chápu, že seš z toho nervózní. Ale byl to první pokus. Uvidíš, že se to spraví...“

Leoš vztekle setřásl jeho ruku a začal divoce přecházet po pokoji.

„Nic se nespraví,“ syčel na Marka. „Nikdy nezasunu do ženský a nikdy nevyšukám dítě! Sem totálně neschopnej!“

Marek měl z jeho uvažování oči v sloup.

„Je-je-ježíšikriste!“ zvolal vášnivě. „Vzpamatuj se! Dyť ty seš přece to-to-totálně schopnej! Dyť nám to spolu krásně klape! I v posteli! A kdyby to bylo te-te-technicky možný, tak už spolu máme sto dětí. Ale ty teď vyvádíš jako heterák, kterýmu se jednou s ženskou nepo-postaví a hned chce skákat ze skály... Dyť i jim se to stává!“

Leoš dorazil k oknu a díval se ven.

„Já už takovou potupu s ženskou nechci zažít,“ řekl zarytě.

„Ale ta Dana přece ví, co je pro tebe normální a že tenhle úkol je pro gaye... velikej a strašně složitej... a že to napo-poprvý...“

„Vykašlu se na to.“

V místnosti se rozhostilo ticho. Po chvíli zase promluvil Leoš.

„Nebudu dělat něco, na co nemám... ani schopnost, ani chuť...“

Vteřiny utíkaly a ticho by se dalo krájet. Žhavé magma doputovalo k vrcholu sopky.

„A ty mi neříkej...“ vyjekl náhle Leoš.

„Já už nic neříkám,“ přerušil ho Marek ledově.

„Ale já tě slyším!“ zařval Leoš jako raněné zvíře a otočil se. Tvář měl rudou a na skráních mu naběhly žíly. „Já tě celou tu dobu slyším!“

Pohlédl nenávistně na pobledlého Marka, sebral se a práskl dveřmi. Nejdřív u pokoje, vzápětí u vchodu do bytu. Sopka vybuchla.

Když se mračno sopečného popela usadilo a Marek se trochu vzpamatoval, zavolal Daně, aby ji utěšil. Vzápětí však toho litoval. Nejsem já vůl? ptal se s údivem sám sebe. Dneska asi neusnu vůbec.

„Marku, von to nikdy nedokáže,“ vzlykala zhrzeně.

„Ale dokáže, Dano, dokáže… Von už toho s ním dokázal…“

„Jo, ale ne s ženskou! A já se tak snažila... já mu ho i cumlala... představ si!“

No právě – radši by si nepředstavoval. Cumlala! Při té představě šly na Marka mdloby. To by snad změknul i beton! Chudák Leoš! V tu chvíli si ho Marek přesunul do kategorie padlých hrdinů a předchozí výstup mu prominul.

„To je právě vono, víš... Ženský to moc ne-ne-neuměj a lesby... ty už vůbec k němu nemaj vztah...“

„Tak co mám k sakru dělat?!“ vykřikla Dana popuzeně.

„Hlavně, Dano, neklesej na mysli… Já už mu po-po-pozvednu to jeho… sebevědomí…“

„Na jeho sebevědomí se vyser!“ zařvala Dana zuřivě. „Pozdvihni mu péro! Bez toho se to udělat nedá!“

Marek málem upustil mobil.

„Je-je-ježíšikriste, Dano,“ koktal zděšeně, „já tě ne-ne-nepoznávám… Taková slušná…“

„Hele, ty svatoušku,“ pokračovala Dana se stejnou razancí, „mně ujíždí vlak, víš? Já mám ovulaci a když ten samec nenastříká, tak bude další měsíc v hajzlu!“

Nebohý organizátor klesal pod náporem běsnící fúrie.

„Prosím tě se u-u-uklidni… Jestli budeš takhle řádit, tak to vajíčko z tebe vy-vy-vypadne… Na samce musíš v klidu a jemně… samci sou křehký bytosti… zvlášť některý…“

Dana na něho vychrlila pár svých názorů na samce, které se nedají reprodukovat.

„Bože, co si mám s váma počít? Von se hroutí, ty seš hy-hy-hysterická… Do prdele, jak chcete souložit?“

„Já nejsem hysterická, pitomče,“ zařvala hlasem lvice na poušti, který Markovi málem prorazil bubínek.

„Ne, kdepak… ko-ko-konečně sem slyšel promluvit anděla,“ podotkl a chvatně pokračoval, aby ho nepřerušila. „To se vám teda podařilo… Teď sem rozrušenej i já a to vás mám dát zejtra do-do-dohromady… To teda bude náramná šukačka…“

Chvíli bylo ticho a pak se ozval skutečný hlas anděla.

„Miláčku Marku, zlatíčko moje… ty myslíš, že zítra bude pokračování? Že zmákneš toho samce? Drahoušku…“

Marek bezmocně koulel očima.

„Kdybych tak věděl, jak vo-vo-votočit jeho zoufalství do pohody, jako to dokážete v mžiku vy ženský,“ povzdechl si. „Hele, já se ho po-po-pokusím dokopat do tvý postele a rozhicovat ho, když se to tobě nezdařilo. Počítej se šukačkou ve třech!“

„Třeba s fotbalovou jedenáctkou, můj poklade… Jen když inseminátor splní svůj úkol…“

Marek jen tiše zaúpěl. Ještě, že ty děti nevědí, co se vodehrálo před jejich početím, pomyslel si skepticky.

Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz