Ivan Krejčí
- Počet článků 69
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1323x
Seznam rubrik
Ivan Krejčí
Tuzemáka na pult, barmane! A cizáka k němu – pro jistotu.
Po tolika letech na světě si člověk myslí, že už ho nic nepřekvapí. Ale fantazie odborníků, stejně jako různých uličníků, je bezbřehá. Je to už velmi dávno, co vědci na celém světě objevili základní princip svého byznysu. Přihodilo se to hned po skončení prvního úkolu, když vystřízlivěli z úspěchu a zděšeně si uvědomili, že od zítřka nemají do čeho píchnout. Až jednoho koumáka napadlo, že tedy nezbývá než začít pracovat na popření získaných poznatků. Konečně, pochybnost přece mají vědci v genech!
Ivan Krejčí
Poučení z krizového alkoholového vývoje (společenské)
Češi mají k alkoholu blízko. Dokonce tak blízko, že kdyby se dnes probudil Bedřich Smetana, musel by zdrceně poopravit svou legendární větu, že nikoliv v hudbě, ale „V chlastu život Čechů“. Všichni to víme a ví se to o nás i ve světě, o což se zdatně stará Světová zdravotnická organizace se svými statistikami. A jak by taky ne, když už malá dítka jsou nucena dívat se na sady plné švestek, jablek a hrušek, a sdílet starosti dospělých, co si s takovou úrodou počít.
Ivan Krejčí
Španělé jsou uřvaní...
Dá rozum, že bych něco takového z úst jen tak nevypustil. Jednak nesnáším zevšeobecňování typu Češi jsou Švejci, chlastá jak Dán..., jednak jsem poznal pár Španělů, kteří mluvili klidně jako my. Ale o svých soukmenovcích to se značným despektem pronesl náš průvodce Juan, když nemohl překřičet pár skupin španělských turistů před vstupem do Alhambry, a já jsem v tu chvíli souhlasně přikývl. Neboť jsem už měl své zkušenosti.
Ivan Krejčí
O naštvaných předcích a frustrovaných součastnících
Lidi jsou naštvaní odjakživa. Dlužno říct, že po dlouhá staletí k tomu taky měli pádné důvody. Každou chvíli se přes jejich pole, louky a statky přehnala nějaká armáda, která je v lepším případě vyžrala a v horším ještě pobila, každou chvíli nějaký šílenec nahnal muže před kanóny protivníka a jejich vdovy odsoudil k věčným starostem o uhájení živobytí. A když nedej bože byl chvíli klid, přišel mor nebo alespoň povodeň. Anebo jim zvedlo mandle nějaké císařské nařízení.
Ivan Krejčí
Český fenomén, německý experiment a švédská skepse: knedlíky
Ne, nebudu pátrat po historii knedlíků a je mi úplně jedno, kde a kdy vznikly. Možná v Čechách, možná v Bavorsku nebo v Tyrolsku, možná si Bavorák vzal Tyrolačku a v Čechách si spolu kuchtili knedlíky... Nezajímají mě ani různé receptury. Jen jsem si vzpomněl na pár střípků ze života, kdy se knedlíky pro mě staly něčím víc než obyčejnými plátky bílé hmoty.
Ivan Krejčí
Všechno mělo být jinak 14: Život ve dvou není selanka
„Teda tady už přestává všechno!“ zvolal Marek rozhořčeně po příchodu domů, sotva za sebou zavřel dveře. Na podlaze předsíně se válely Leošovy boty, každá v jiném koutě, následovaly schumlané ponožky, taky každá jinde, na koberci v pokoji ležely džíny, košile visela na lustru. Šel po stopách a objevil nátělník na lince v kuchyni – přikrýval ošatku s pečivem.
Ivan Krejčí
Rodina je základ státu? Pak potěš stát pánbůh…
Probíraly se fotografiemi, manželka s mou sestřenicí Jarkou. „Tohle je můj druhý muž,“ ukazovala Jarka, „a tohle třetí žena mýho bráchy. Tady je Mario, toho jsem měla s mým prvním mužem.“ „A tyhle holky?“ „To jsou dcery mýho třetího muže. A tady je Rostík, syn bráchy s jeho první ženou...“
Ivan Krejčí
Lháři prolhanej! Má báječná ženo...
Není nutné šířit zrovna pravdu, ale musíte zaujmout, řekl kdysi někdo moudrý a já mu věnoval tichou vzpomínku, když před týdnem, kdy na blogu vyšlo ráno povídání Jeden důchod, dva důchody... a co si počít s tesknotou, se v podvečer rozdrnčel mobil a v něm hlas mé dopálené ženy – byli jsme 130 km od sebe.
Ivan Krejčí
Mušketýři s hokejkou - malé připomenutí
K naší radosti vybojovali čeští borci s hokejkou bronzové medaile na mistrovství světa v Bratislavě. Televizní komentátor při této příležitosti poznamenal, že je stejně zvláštní, jak tato malá země uprostřed Evropy převzala, zamilovala si a úspěšně hraje hru, která kdysi vznikla až v daleké Kanadě. A mně tím připomněl dvě rozkošné knížky o začátcích ledního hokeje v Čechách, které napsal Jan Arnold Palouš (1888–1971), novinář, ale především skvělý hokejista a tenista: Mušketýři s hokejkou a S hokejkou po světě. Obě vyšly v 50. letech, ale jsou k mání ve veřejných knihovnách a všem fandům hokeje je vřele doporučuji. Bylo by škoda, kdyby upadly v zapomnění. Zde malé ukázky z té první.
Ivan Krejčí
Jeden důchod, dva důchody... a co si počít s tesknotou
Od jisté doby si mě manželka začala víc hledět. Každý den si mě prohlíží kritickým okem a sotva začnu při nějaké činnosti víc funět, starostlivě mi ordinuje odpočinek, zatímco dříve by mě léčila další prací. Protože jsem normální mužský, došlo mi to až se zpožděním, a tak jsem začal v mysli pátrat, kdy nastal ten rozhodný moment, abych pochopil, co za tím stojí.
Ivan Krejčí
Pazdrát pražskej... a domorodci k pomilování
Na malém východočeském městě jsem právě přijížděl k poště, když jsem zahlédl muže, jenž měl v úmyslu dostat se přes ulici na tentýž úřad. Zastavil jsem a pokynul mu rukou, i když přechod byl v nedohlednu; jednak mě ta velkorysost moc nestála – po dvou metrech jsem zaparkoval – jednak onou postavou byl náš bratranec. Dohonil jsem ho až v útrobách pošty.
Ivan Krejčí
Romeo, Julie a nebožtíci, co přáli lásce
Nebyl bych si na ten dva roky starý text vzpomněl, kdybych se před obrazovkou televizoru náhle neoklepal: panebože, tohle jsem už přece zažil... Déjà vu! Rozběhly se první metry Zeffirelliho filmu Romeo a Julie, a já se těšil, že ho po dlouhých letech uvidím v kvalitních barvách a neořezaném formátu – v protikladu k disku, který se špatným přepisem z VHS kazety vlastním.
Ivan Krejčí
Výborně přečetl hru. Protože jeho přihrávka měla oči.
Milý Ježíšku, prosím tě udělej něco s naším tatínkem nebo s těmi pány, co mluví v televizi do fotbalu – jinak to s naší rodinou dopadne špatně. Maminka říká, že kdysi dávno se tatínek před televizí rozčiloval občas, když prohrálo mužstvo, kterému fandil, ale od té doby, co v České televizi angažovali experty a v jiných stanicích chlapce, kteří neumí mluvit, tatínka výsledky moc nezajímají, protože šílí z toho, co slyší.
Ivan Krejčí
Babičky z pohádky a babičky-gestapačky
Po jednom vydařeném kousku mé tchyně, kterým zase naštvala svou dceru, jsme seděli doma proti sobě a od plic si ulevovali. Když jsme se vymanili z emocí, dostala naše debata věcný ráz.
Ivan Krejčí
O vlivu počítačů na duše starců
Když do naší projektové firmy kdysi houfně vtrhly počítače, rozdělila se generace „předdůchodců“ na dvě části. Jedni se nervově zhroutili a spínajíce ruce na kolenou prosili, aby jim bylo povoleno dožít s rýsovacím prknem před sebou a perem v ruce. V opačném případě žádali, aby byli zastřeleni, protože představa úřadu práce a škemrání o podporu v nezaměstnanosti byla pro tuto generaci s kořeny v komunistickém ráji zcela nepřijatelná. Přestože to bylo nepraktické, firma nepodlehla tvrdým manýrám západního kapitalismu, a tito kolegové pak po několika letech mohli odskotačit do důchodu s čistou hlavou – bez toho, aby jim v mozku řádily milióny bajtů, pixelů, vrstev, kanálů, cest, mediánů a bůhví čeho ještě.
Ivan Krejčí
Nuda v důchodu? Nesmysl! Pokud máte tchyni.
„To stáří je příšerný,“ sdělila nám tchyně (85) naštvaně, sotva jsme se ženou v kuchyni odevzdali nákup a sedli si ke stolu. „Jsem naprosto nemožná a je to čím dál horší. A ty,“ obrátila se důrazně k dceři, „mi opatříš prášky na spaní, abych to mohla v pravý čas skončit!“
Ivan Krejčí
O nešťastných kozách paní primářky
„Ježíšikriste, ten svět už úplně zešílel!“ zahulákal jsem na manželku v sousedním pokoji. „Představ si, had kousl modelku do prsu a otrávil se silikonem! Neskutečný!“ Ještě chvíli jsem žasnul nad kotrmelci moderní doby – v mém mládí by po kousnutí hadem hezky podle pořádku zemřela modelka – a pak se má pozornost upřela k ženským vnadám.
Ivan Krejčí
Zločinec na malém městě II: Happy End
(Domnívali jsme se, že historie se zločincem a poničenými automobily je za námi. Jak se však ukázalo, na malém městě události probíhají jinak. A mně to nedá, abych se o exotické rozuzlení nepodělil s těmi čtenáři, kteří vše s námi prožívali v první části vyprávění.)
Ivan Krejčí
Ukradli mi hrob, pazdráti!
Můj táta to na tomhle světě zabalil ve třiapadesáti, a tak mě před lety logicky napadlo: a kdypak asi já? Sice tu byla jistá naděje ze strany matky, která po jeho smrti celá rozkvetla, chytila druhou mízu a zcela zdravá vypustila duši v devadesáti čtyřech letech, jenže... víte snad vy, jestli máte vnitřnosti po otci nebo po matce?
Ivan Krejčí
Zločinec na malém městě
...není totéž, co zločinec ve velkoměstě, troufám si tvrdit po nejčerstvější zkušenosti.
