Petr poprvé v Římě (Začalo to zklamáním 58)

Krátce poté, co je Pavel propuštěn císařem na svobodu, přichází do Říma apoštol Petr. Přesto se oba dva apoštolové míjejí. Pavel totiž hned po svém osvobození vyráží do Španělska a tak ho Petr v Římě už nezastihne.

Petr má místním křesťanům i Židům co vyprávět. Byl u toho, když Ježíš udělal první zázrak. Ochutnal víno, které jeho Mistr „vyrobil“ na svatbě v  Káni z vody. Na vlastní oči viděl, jak Ježíš nasytil mnohatisícový zástup a stačilo mu několik chlebových placek a dvě pečené ryby.

Apoštol mnohokrát vyprávěl lidem v hlavním městě Ježíšův příběh. Vzpomínal, jak Kristus uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Vyprávěl, jak je učil milovat malé děti i nepřátele. Rád kázal o tom, jak vstoupil do prázdného hrobu i o svém setkání se vzkříšeným Ježíšem.

Při svém vyprávění o Ježíši nevynechal ani svou zradu. Touto zkušeností povzbuzoval ty, kteří sami měli problém se svou věrností. V takových chvílích vzpomínal na svůj rozhovor s Ježíšem: „Když jsme pojedli, zeptal se mne Ježíš: ´Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?´ Odpověděl jsem mu: ´Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.´ A on mi řekl: ´Pas mé beránky.´
Zeptal se mne podruhé: ´Šimone, synu Janův, miluješ mne?´ A já odpověděl: ´Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.´ Řekl mi: ´Buď pastýřem mých ovcí!´
Zeptal se mne potřetí: ´Šimone, synu Janův, máš mne rád?´ Zarmoutilo mne, že se potřetí ptal, mám-li ho rád. Odpověděl jsem mu: ´Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.´ Ježíš mi řekl: ´Pas mé ovce! Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.´" ⁽¹⁾

Díky Petrově působení církev v Římě rychle roste. Má už tolik členů, že se Nero tohoto hnutí začíná obávat, zvlášť, když se doví, že křesťany se stávají i lidé z jeho nejbližšího okolí. Císař začíná přemýšlet, jak by se tohoto nebezpečí zbavil.

Apoštol Petr se v Římě pouští do psaní svého prvního dopisu. Není adresován konkrétnímu sboru. V jeho úvodu píše: “Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii...“ ⁽²⁾ Cestou do Říma četl některé z Pavlových listů. Viděl, jakým požehnáním pro církev jsou Pavlovy dopisy. V Římě si uvědomuje, že jeho život pomalu končí a cítí, že si Bůh přeje, aby zaznamenal to, co se během své apoštolské služby naučil.

Petr připomíná společnou křesťanskou naději na brzké setkání s Ježíšem: “Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.“ ⁽³⁾

Petr nezastírá, že přijdou problémy a pronásledování. Tyto zkoušky ale mají křesťanům pomáhat v jejich růstu. Proto píše: “...a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste okusili, že Pán je dobrý!
Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“ ⁽⁴⁾

Křesťanem není člověk jen v sobotu při bohoslužbě. Víra v Ježíše ovlivňuje myšlení a proto je vidět v každém jeho činu. Prostřední část listu proto apoštol věnuje zásadám praktického křesťanského života.

V závěru se Petr obrací na vedení sborů. Povzbuzuje starší, aby stáli na stráži a chránili své sbory před útoky nepřátel zvenčí i před těmi, kteří se dostanou i mezi samotné křesťany. Jsou to jen nástroje, které používá ďábel. Proto je Petr vybízí: “Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.
A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.“ ⁽⁵⁾

Na závěr Petr připojí pozdravy od římské církve. Použije zvláštní označení: „Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu, abych vás povzbudil a dosvědčil vám, že taková je pravá milost Boží; v ní stůjte.
Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj  syn. Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu.“ ⁽⁶⁾

„Spoluvyvolená, která je v Babylónu“, zvláštní jméno pro církev v Římě. Jako by tím chtěl Petr naznačit, jak se v tomto hříšném městě cítí. A možná, že tím chtěl svým čtenářům naznačit i něco víc.

^{________________________________________________________________________________________________________________ (1)}Jan 21,15-18; ⁽²⁾1.Petr 1,1; ⁽³⁾1.Petr 1,4-7;  ⁽⁴⁾1.Petr 2,2-5;  ⁽⁵⁾1.Petr 5,8-11;  ⁽⁶⁾1.Petr 5,12-14;