Krátce poté, co je Pavel propuštěn císařem na svobodu, přichází do Říma apoštol Petr. Přesto se oba dva apoštolové míjejí. Pavel totiž hned po svém osvobození vyráží do Španělska a tak ho Petr v Římě už nezastihne.
Petr má místním křesťanům i Židům co vyprávět. Byl u toho, když Ježíš udělal první zázrak. Ochutnal víno, které jeho Mistr „vyrobil“ na svatbě v Káni z vody. Na vlastní oči viděl, jak Ježíš nasytil mnohatisícový zástup a stačilo mu několik chlebových placek a dvě pečené ryby.
Apoštol mnohokrát vyprávěl lidem v hlavním městě Ježíšův příběh. Vzpomínal, jak Kristus uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Vyprávěl, jak je učil milovat malé děti i nepřátele. Rád kázal o tom, jak vstoupil do prázdného hrobu i o svém setkání se vzkříšeným Ježíšem.
Při svém vyprávění o Ježíši nevynechal ani svou zradu. Touto zkušeností povzbuzoval ty, kteří sami měli problém se svou věrností. V takových chvílích vzpomínal na svůj rozhovor s Ježíšem: „Když jsme pojedli, zeptal se mne Ježíš: ´Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?´ Odpověděl jsem mu: ´Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.´ A on mi řekl: ´Pas mé beránky.´
Zeptal se mne podruhé: ´Šimone, synu Janův, miluješ mne?´ A já odpověděl: ´Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.´ Řekl mi: ´Buď pastýřem mých ovcí!´
Zeptal se mne potřetí: ´Šimone, synu Janův, máš mne rád?´ Zarmoutilo mne, že se potřetí ptal, mám-li ho rád. Odpověděl jsem mu: ´Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.´ Ježíš mi řekl: ´Pas mé ovce! Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.´" (1)
Díky Petrově působení církev v Římě rychle roste. Má už tolik členů, že se Nero tohoto hnutí začíná obávat, zvlášť, když se doví, že křesťany se stávají i lidé z jeho nejbližšího okolí. Císař začíná přemýšlet, jak by se tohoto nebezpečí zbavil.
Apoštol Petr se v Římě pouští do psaní svého prvního dopisu. Není adresován konkrétnímu sboru. V jeho úvodu píše: “Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii...“ (2) Cestou do Říma četl některé z Pavlových listů. Viděl, jakým požehnáním pro církev jsou Pavlovy dopisy. V Římě si uvědomuje, že jeho život pomalu končí a cítí, že si Bůh přeje, aby zaznamenal to, co se během své apoštolské služby naučil.
Petr připomíná společnou křesťanskou naději na brzké setkání s Ježíšem: “Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.“ (3)
Petr nezastírá, že přijdou problémy a pronásledování. Tyto zkoušky ale mají křesťanům pomáhat v jejich růstu. Proto píše: “...a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste okusili, že Pán je dobrý!
Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“ (4)
Křesťanem není člověk jen v sobotu při bohoslužbě. Víra v Ježíše ovlivňuje myšlení a proto je vidět v každém jeho činu. Prostřední část listu proto apoštol věnuje zásadám praktického křesťanského života.
V závěru se Petr obrací na vedení sborů. Povzbuzuje starší, aby stáli na stráži a chránili své sbory před útoky nepřátel zvenčí i před těmi, kteří se dostanou i mezi samotné křesťany. Jsou to jen nástroje, které používá ďábel. Proto je Petr vybízí: “Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.
A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.“ (5)
Na závěr Petr připojí pozdravy od římské církve. Použije zvláštní označení: „Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu, abych vás povzbudil a dosvědčil vám, že taková je pravá milost Boží; v ní stůjte.
Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn. Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu.“ (6)
„Spoluvyvolená, která je v Babylónu“, zvláštní jméno pro církev v Římě. Jako by tím chtěl Petr naznačit, jak se v tomto hříšném městě cítí. A možná, že tím chtěl svým čtenářům naznačit i něco víc.
________________________________________________________________________________________________________________ (1)Jan 21,15-18; (2)1.Petr 1,1; (3)1.Petr 1,4-7; (4)1.Petr 2,2-5; (5)1.Petr 5,8-11; (6)1.Petr 5,12-14;
