Aleš Procházka
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3492x
Seznam rubrik
Aleš Procházka
Jak poznáte, že je opravdu hic
Způsobů je spousta. U nás na Libuši je takovým snadno přístupným barometrem rychlá procházka po Sapě. V případě, že je opravdu hodně horko, tak i po normální ulici. Pokud uvidíte Vietnamce nosit vietnamské klobouky (vždyť to znáte, takové ty srandovní široké slámové kužele), tak vás mohu ubezpečit, že je u nás přesně jako ve Vietnamu.
Aleš Procházka
Buďto je klid, nebo je mačeta
Pokud někde bydlíte delší dobu, začnete mít sklony k přehlížení změn kolem. Ne snad, že byste neviděli, co se okolo vašeho bydliště děje nebo jak vlastně vypadá – ale tak nějak vám nedojde, když se okolí začne pomaličku polehoučku měnit. Často je potřeba nějakého pohledu zvenčí, třeba nějaké návštěvy. Takhle jsme s kamarádem (nikdy u mě doma nebyl) jeli po jedné vydařené akci na šláftruňk ke mně domů (autobusem, nebojte), a zatímco jsme projížděli okolo jednoho sídliště, můj kamarád prohlásil: „Tak tady bych se teda bál.“ Uchechtl jsem se a odpověděl: „Támhle je knihovna, ve které jsem devět let psal referáty a půjčoval si horory; a nějakých sto dvě stě metrů za ní je moje základní škola.“
Aleš Procházka
Jak Sapa (projednou) nevyhořela
O politice se mi opravdu dlouho psát nechtělo, ale pravdou je, že tenhle blog jsem měl na harddisku už delší dobu a teď je bohužel znovu aktuální. Výjimku jsem udělal hlavně proto, že zatímco já se o politiku moc nestarám, tenkrát mi politika sama připochodovala přímo pod okna.
Aleš Procházka
Feťákova čest
K tomuto blogu jsem se pokoušel dohledat související článek (byl svého času i na idnes), ale bohužel jsem snahu po nějaké půlhodině marného gůglení vzdal. Pokud ho někdo najdete, budu vám opravdu vděčný, nerad píšu jenom z paměti.
Aleš Procházka
Co si o nás Vietnamci myslí?
Jednoduchá otázka. Vietnamci si myslí, že jsme velcí, tlustí, oškliví, nosatí a všichni vypadáme stejně. Tedy, takový bývá první dojem, hned potom, co dorazí do ČR. Pro mnoho Vietnamců je naše země první cizinou, kterou kdy navštívili, takže kulturní šok bývá docela silný. Nebojte, prý se na nás dá časem zvyknout. Mimochodem, když přijedou Češi vietnamského původu (tedy děcka, která se tu narodila) na návštěvu do Vietnamu, prý je místní poznají na první pohled. Dávalo by to smysl, česká strava obsahuje daleko více proteinů než vietnamská a nemáme tu tolik slunečního svitu, takže čeští Vietnamci (nebo vietnamští Češi) budou nejspíš o něco vyšší a světlejší než je ve Vietnamu obvyklé.
Aleš Procházka
Jak se v Číně střízliví
Když už jsem se posledně rozepsal o tom, co se v Asii pije, napadlo mě, že bych mohl zmínit i tradiční čínskou kúru na bolehlav. Třeba se někomu v sobotu zrána šikne, kdo ví.
Aleš Procházka
Jak se pije v Číně
V Číně se zase tak moc nepije, rozhodně ne tolik jako u nás. Důvodů je více, nejzásadnějším bude pravděpodobně faktor, který já osobně označuji jako „alergii na alkohol“. Možná znáte někoho ze svého okolí, kdo nemůže pít ani trochu. Teď nemám na mysli lidi, kteří nemohou pít ze zdravotních důvodů, myslím ty, kterým stačí jedno malé pivo, a jsou vyřízení. Kdesi jsem četl, že je to kvůli absenci nějakého enzymu, který rozkládá alkohol. Všeobecně vzato ho prý ženy mají méně než muži, a proto (až na čestné výjimky) toho snesou méně, a existují lidé, kteří ho nemají vůbec. Není to žádná tragédie, bez toho enzymu se dá docela pohodlně žít. U bělochů jsou takto „postižených“ prý nějaká dvě procenta populace, zatímco u Asiatů to může být až padesát procent. Z vlastní zkušenosti to potvrdit můžu, spousta mých známých si dvakrát třikrát lokne piva desítky a okamžitě zrudnou jako čínská vlajka. (Mimochodem, příjemná takhle rychlá opička nebývá. Naopak, znal jsem slečnu, která dokázala po třetince během pár hodin vystřídat veselou, plačtivou, zpěvavou, bicí, přítulnou a nakonec díkybohu i spavou opici.) Má to své výhody i nevýhody. Výhodou je, že kupříkladu Čína nebo Japonsko skoro neznají alkoholismus a problémy s ním spojené. Nevýhodou je, že budete pro srandu králíkům, hlavně tady v Čechách.
Aleš Procházka
O čem se s Číňanem nebavit (část druhá)
Dnes dokončuji minulý blog. Ač jsem se tomu zatím snažil vyhýbat jako čert kříži, protože jsem chtěl psát pozitivně – dnes se mi tam připletla nějaká ta politika. Takže, dnes o něco vážněji než obyčejně a nemějte obavy, příště bude líp.
Aleš Procházka
O čem se s Číňanem nebavit (část první)
Čína je civilizovaná země a Číňané jsou civilizovaní lidé. Pokud se váš názor od jejich názoru liší, nikdo vás nebude kamenovat ani podřezávat. Naopak, především Číňané žijící v zahraničí budou rádi, že se zajímáte o jejich zemi, zvyky a kulturu a ochotně a slušně vám odpoví. Mějte ovšem na paměti, že jsou otázky, které slyší opravdu často, a nemuseli z nich být nadšení, ani když je slyšeli poprvé.
Aleš Procházka
Pekelné peníze
Kdepak, nebudu psát žádné filipiky na téma, jak jsou peníze kořenem všeho zla, o tom už přede mnou psala spousta lidí. Místo toho jsem si vybavil jednu zajímavou starší událost. Před nějakými desíti, patnácti lety jsem se v jedné zpravodajské relaci doslechl o šťáře v pražské Libuši (pro mimopražské – Libuši se nezřídka přezdívá Malá Hanoj). Ostatně, proč ne. Uznávám, tenkrát to bylo o něco chaotičtější než dnes, daleko více lidí tu bylo bez víz nebo pojištění, plagiarismus v oděvní výrobě byl na úplně jiné úrovni a vůbec, byla to taková divoká devadesátá léta. Takže, byla šťára a zásahovka tvrdě zasáhla v jednom bytě... jen aby zjistila, že se tam nic nevaří ani nepěstuje, ale že tam spořádaně žije čtyřčlenná rodina s malými dětmi, a papíry že mají v pořádku.
Aleš Procházka
Vychadíla ke Žluté řece Kaťuša
Čínský Nový rok se řídí podle měsíční fáze a proto je pohyblivý, podobně jako naše Velikonoce. Obvykle vychází na období mezi lednem a únorem, připadá totiž na druhý nov po zimním slunovratu. Pro Číňany se jedná o nejdůležitější svátek v roce, měl by být slaven s rodinou a přáteli. Novoroční pařba se tedy nekoná, naopak ale Vánoce se na Dálném východě často slaví podobně jako náš Silvestr. Děti nedostávají dárky, ale dostanou od rodičů/prarodičů červenou obálku s penězi. Množství se liší podle věku; překvapilo mě, že děcka to docela respektovala a nestěžovala si, že bratříček dostal víc. Peníze z červené obálky jsou určeny k utracení, neměly by se spořit. Bere se to tak, že rodiče vám chtějí udělat radost. Peníze by měly stačit tak na zmrzlinu pro menší děcka, lístky do kina pro větší nebo večer v baru pro ty největší, ale množství se dost liší rodinu od rodiny. Zatím jsem Nový rok slavil třikrát, pokaždé po čínsku a pokaždé jinak.
Aleš Procházka
Byli k vám v čínské restauraci někdy sprostí?
Ne, opravdu, zkuste se zamyslet. Teď nepočítám jazykovou bariéru, „dobiden“ mi přijde úplně stejně dobrý jako „dobrý den“. Obecně vzato, pokud dorazíte do číny (píši s malým „č“, abych odlišil restauraci od supervelmoci), obsluha se bude usmívat, pozdraví, do minutky dvou vám přinese meníčko (ne, že by tedy bylo potřeba – ale o tom později) a jídlo dostanete přímo z pánve, nejpozději tak do deseti minut. (Způsob přípravy se dá poznat docela jednoduše; pokud vytáhnete talíř z mikrovlnky, bude talíř rozžhavený a jídlo uprostřed studené. V čínských restauracích se přísady zrána předpřipraví a potom jen smíchají a zprudka osmahnou na woku, proto to jde tak rychle a jídlo putuje přímo z plotny k vám.) Nekoná se nerudné „tak prosim, co to bude?“ místo pozdravu, nikdo se neplouží, nevzdychá, nebrblá, nekouká na hodinky nebo do blba místo po objednávkách a nikdo nic neťuká do mobilu. A přitom se tu jídlo cenově od české hotovky nijak neliší. Jak to?
Aleš Procházka
Hybrid jménem bun chá
Když se ponoříte do hlubin Sapy, uprostřed bývalých jatečních hal najdete jakési srdce temnoty; okolo něj se živě obchoduje a pracuje, ale tenhle chaotický shluk budov je místem, kde se v Sapě žije. Je tu školka, škola, lékárna, jsou tu bistra a restaurace, a myslím, že někde dobře schovaná tu je i buddhistická modlitebna. Mimochodem, je to také jedno z mála míst na Praze 4, kde najdete pobočky DHL a Western Union, moc se to hodí.
Aleš Procházka
O tygrech a o císařích, aneb Čínské znaky
Varování: dnešní blog obsahuje spoilery pro skvělý čínský kung-fu film Hrdina. Pokud vám to nevadí, čtěte klidně dál. A pokud ano, tak se na něj podívejte a čtěte potom, jednak je to super film a druhak bych si nerad plašil čtenáře.
Aleš Procházka
Bleskový kurz asijských jazyků
Pokud si spletete Číňana s Japoncem, nebude rád. Platí to pochopitelně i vice versa. Přiznám se, že tohle faux pas se mi stalo nejednou, naštěstí jsem ale od přírody nezdvořák a tak bývalo mezi mými ostatními botami přehlédnuto. Proto jsem se také rozhodl sepsat kratičkou identifikační rukověť, snad někomu pomůže a neurazí půlku planety.
Aleš Procházka
Čínské hůlky
Čínské hůlky jsou zajímavé svou modularitou – na rozdíl od západního příboru si je může průměrně fyzicky zručný člověk vyrobit klidně i sám. Stačí jen nůž rybička, dvě rovnější větvičky a pár minut práce. Když jsem kolegům předváděl, jak se hůlky správně drží, používal jsem na demonstraci dvě tužky. K jídlu se sice nehodí, nicméně pokud si chcete držení natrénovat a pár hůlek zrovna nemáte po ruce, určitě budou stačit také. Hůlky se dají levně sehnat na libovolné tržnici nebo v kamenném vietnamském diskontu (na Praze 4 jsou poměrně populární, jedná se o velké obchody, kde se dá sehnat cokoliv od pracího prášku přes oblečení až po chilli omáčku), deset párů vás vyjde na třicet, čtyřicet korun. Pokud je po každém jídle umyjete a usušíte, vydrží opravdu dlouho.
Aleš Procházka
Zvláštnosti a podivnosti čínské kuchyně
V dnešním blogu bych se rád věnoval těm vůbec nejzvláštnějším pokrmům, které se mi poštěstilo z čínské kuchyně ochutnat. Pokud se mi přitom podaří vrhnout světlo na několik ošklivých předsudků, tím lépe.
Aleš Procházka
Hot pot neboli mohamedánský hrnec
Pod tímto podivným názvem se skrývá jídlo, na které nás známí (ať už doma, nebo v restauraci) zvali nejčastěji. V zásadě funguje na principu fondue a v podobě, ve které jsme ho jedli my, je až nechutně zdravé.
Aleš Procházka
Čína pohledem zvenčí
Ve chvíli, kdy jsme se před třemi lety dali dohromady s W., jsem matně tušil, že věci budou odteď jinak. Hned zkraje jsem si předsevzal, že zkusím všechno nové aspoň jednou, čekal jsem, že soužití s Číňankou s sebou přinese určité specifické problémy i výhody, ale nedokázal jsem si představit na jak dlouho a jak moc mě ovlivní.
| předchozí | 1 2 | další |
