Do restaurací, kde je špatná obsluha nebo nechutné jídlo, jdu maximálně jednou, naopak rádi chodíme do restaurací, kde se můžeme spolehnout jak na jídlo, tak na obsluhu. V řadě z nich vědí, co si obvykle dáváme, a leckde nás znají i jménem.

Nezapomeňme ani na další aspekt - že Češi mají občas tendence si nosit do práce svou blbou náladu - s tím se člověk setká jak u obsluhy restaurace, tak u přepážek v prodejně. V supermarketu jdu vážně stokrát u pokladen radši k usměvavé Slovence, i když má malinko delší frontu

To je přesné. Oni se totiž chovají obyčejně tržně, protože jin záleží na výsledku. Na rozdíl od všelijakých těch slečen, co sice mají hezké popředí i pozadí, ale do kšeftu se hodí jako písek do soukolí.

A pak samozřejmě socialismem odchovaní pinglové, které hosti svou přítomností obtěžují. Ten jejich "kapitalista" jim má dávat pravidelně vejplatu a moc nevotravovat.

Mě osobně připadá kritika českých restaurací jako znak stádního chování. Když už někdy někam zajdu, jídlo je dobré, přinesou ho rychle, obsluha je ochotná. Tím nechci říci že neexistují špatné české restaurace. Existují a není jich asi málo. Ale blogy jako Váš více méně říkají, že dobrá česká restaurace je pohádka kterou vypráví rodiče dětem aby jim vlili kapku optimismu do žil. Tak špatné to zase není.

Jak kde. Ty socialisticky zakonzervované nejsou žádnou výjimkou. Často poznáte dobrou českou restauraci podle toho, že majitel je přítomen a řídí.

Tam, kde přijede vybrat trezor jednou za týden, to obvykle vypadá jako cochcárna i s příslušným okrádáním majitele i zákazníků.

Pěkné a pravdivé.

Do čínských a vietských restaurací chodím rád.