Jak Sapa (projednou) nevyhořela

O politice se mi opravdu dlouho psát nechtělo, ale pravdou je, že tenhle blog jsem měl na harddisku už delší dobu a teď je bohužel znovu aktuální. Výjimku jsem udělal hlavně proto, že zatímco já se o politiku moc nestarám, tenkrát mi politika sama připochodovala přímo pod okna.

Pokud bydlíte poblíž Sapy, víte, že čas od času vyhoří. Je to taková univerzální pravda; Slunce zapadá na západě, voda je mokrá, Sapa čas od času hoří. Poslední velký požár pamatuji nějaké čtyři roky zpátky, měl jsem zrovna volno a probudily mě sirény požárníků. Zapnul jsem televizi a zjistil jsem, že by se nemělo vycházet ven, tak jsem zůstal doma a od okna počítal hasičské vozy místo oveček. Zabral jsem někdy u devatenáctého. Od té doby už žádné požáry nepamatuji, alespoň ne takového rozsahu.

Nu, rok se s rokem sešel, přišly parlamentní volby a kampaně. Dělnická strana byla tehdy čerstvě předvolebně zakázaná a DSSS právě založená. Někdy v průběhu léta jsem se dozvěděl od svých známých, že se bude pořádat předvolební mítink a demonstrace (věděli to dříve, než noviny). A to prosím nějakých padesát metrů od mých dveří. Šťastně zvolené to místo nebylo. Uznávám, u nás je poměrně obtížné najít větší volný plácek, navíc blízko Sapy, ale vedle dětského hřiště a školky (naštěstí na léto zavřené) se to snad konat nemuselo. Jakmile jsem uslyšel hřímat megafon, rozhodl jsem se také podívat a poslechnout si, co se od pana Vandase dozvím.

Celková účast nebyla nic moc. Nějakých dvacet straníků, šedesát policistů (tenkrát ještě v normálních uniformách, darthvejdři nastoupili až o nějaké dva roky později na jiných akcích) a pět šest mamin s kočárky (právě z toho hřiště). Původně snad byl v plánu i nějaký pochod, ale z toho sešlo. Docela by mě zajímalo, jak by proběhl; na rozdíl od sídliště nebo čtvrti je Sapa soukromý pozemek. Navíc soukromý pozemek, na kterém pracuje několik tisíc lidí. Z nichž by se někteří asi nestavěli nejpřívětivěji k ohrožování jejich majetku a rodiny. To, pravda, demonstranty nemuselo zajímat, Sapa na celý den zavřela. Jestli Vietnamci něco nemají rádi, pak je to pozornost, čím méně si jich Češi všímají, tím lépe.

V těchto dnech musí být pan Vandas v sedmém nebi. Konečně má podporu širší veřejnosti, konečně se pořádají masové, organizované akce, konečně jsou lidé naštvaní. Já jsem ho slyšel mluvit naživo. Vyprávěl nám o tom, jak se tady máme špatně, jak nás tady přepadávají na denní bázi vietnamské gangy, jak prodávají našim dětem drogy a jak, „pokud se s tím něco neudělá“, bude jednou vypadat tak jako náš domov i celý zbytek naší země. O moc víc jsem toho nezaslechl, okolo se potloukali také fotografové pro různá média a došlo mi, že má záliba v pohorkách, maskáčích a slušivém sestřihu mašinkou trojkou by se dala pochopit ledasjak.

Takže, proč jsme nepovstali jako jeden muž, nepobrali vidle a pochodně, nepřidali se k němu a nešli Sapu rovnou vypálit do základů? Mohlo by to být třeba proto, že ač tu bydlím skoro půl života, ještě mě žádný vietnamský gang nepřepadl (a ani jsem žádný nepotkal), nikdo mi nezkoušel prodat drogy, nikdo mi nevykradl byt ani sklep. Také o nikom s podobnými zkušenostmi nevím – pokud mě čte někdo ze sousedství a vidí to jinak, v diskuzi jiné názory a zážitky přivítám. Znovu musím opakovat, že jsem zaujatý, ať už se o objektivitu snažím sebevíc. Poprvé, kdy jsem se cítil u sebe doma ohrožený, bylo právě v den té demonstrace, kdy jsem musel W. na cestě z práce vyzvedávat ze zastávky autobusu. Je docela zajímavé stát se na jeden den ve vlastním domově menšinou a koukat na všechny strany, odkud přijde první rána. Ne, že bych něco podobného nečekal už dlouho.

Poslední mítinky DSSS jsem neviděl, ale řekl bych, že tři roky starý projev stačilo proškrtat a nahradit jednu menšinu jinou. Přesto musel být pan Vandas až donedávna docela zklamaný, koneckonců až do minulého měsíce byly i demonstrace proti Romům spíše úsměvné - pokud si pamatuji správně, ta nejdivočejší vyvrcholila tím, že se někomu zbořil plot. Varuji vás podobně jako mistr Yoda – Temná strana Síly nabízí jednoduché řešení a nemá na prodej nic než nenávist. Co z nich zbyde, když bude po jejich, prosadí si svou, „něco“ s tím udělají a už nebude koho nenávidět? Víte o nějakém jiném bodu jejich agendy? Ti lidé to s vámi nemyslí dobře. Nežijí u vás, nejsou vaši přátelé, neví, jak se vám žije. Jde jim jen o publicitu. U nás padla kosa na kámen. U nás nenávisti nebylo dost. To je důsledek. Co může být příčinou, to nechám na vašem zvážení.

Tu tísnivou atmosféru si pamatuji poměrně dobře. Nenechte si ji vytvořit u vás doma. Nikomu ji domů nenoste. Ve chvíli, kdy dojde k něčemu podobnému, už je pozdě; je to takový ekvivalent toho, když přijdete k doktorovi pět let potom, co jste si nahmatali bulku. Znamená to, že jste ignorovali problém a nechali ho bujet pod povrchem tak dlouho, dokud vás nepřerostl, dokud se vám nevymknul z rukou, dokud už nad ním nemůžete mít kontrolu. Vím, o čem mluvím, nějakou dobu jsem v "sociálně vyloučené oblasti", jak se tomu dnes krásně říká, žil. Slušných lidí je v ní vždy alespoň desetkrát více než šmejdů, pokud si nenecháte nic líbit, nic nebude eskalovat.

Uff. Dosti bylo moralizování, příště vám řeknu něco o tom, co to znamená pax romana.