V Číně se zase tak moc nepije, rozhodně ne tolik jako u nás. Důvodů je více, nejzásadnějším bude pravděpodobně faktor, který já osobně označuji jako „alergii na alkohol“. Možná znáte někoho ze svého okolí, kdo nemůže pít ani trochu. Teď nemám na mysli lidi, kteří nemohou pít ze zdravotních důvodů, myslím ty, kterým stačí jedno malé pivo, a jsou vyřízení. Kdesi jsem četl, že je to kvůli absenci nějakého enzymu, který rozkládá alkohol. Všeobecně vzato ho prý ženy mají méně než muži, a proto (až na čestné výjimky) toho snesou méně, a existují lidé, kteří ho nemají vůbec. Není to žádná tragédie, bez toho enzymu se dá docela pohodlně žít. U bělochů jsou takto „postižených“ prý nějaká dvě procenta populace, zatímco u Asiatů to může být až padesát procent. Z vlastní zkušenosti to potvrdit můžu, spousta mých známých si dvakrát třikrát lokne piva desítky a okamžitě zrudnou jako čínská vlajka. (Mimochodem, příjemná takhle rychlá opička nebývá. Naopak, znal jsem slečnu, která dokázala po třetince během pár hodin vystřídat veselou, plačtivou, zpěvavou, bicí, přítulnou a nakonec díkybohu i spavou opici.) Má to své výhody i nevýhody. Výhodou je, že kupříkladu Čína nebo Japonsko skoro neznají alkoholismus a problémy s ním spojené. Nevýhodou je, že budete pro srandu králíkům, hlavně tady v Čechách.
Přestože se nepije hodně, v produkci vlastních nápojů je Čína docela soběstačná. Dost pití se ale vyrábí jen pro domácí trh, tak se letmo dotknu i japonských a korejských specialit, které se tu dají sehnat přece jen snáze a levněji. Nejprve tedy – pivo. Nejčastěji se setkáte s ležáky plzeňského typu. Tak tedy zní oficiální název, daleko podobnější jsou nejrůznějším europivům. Od piv ze zbytku světa se liší v zásadě tím, že se do nich přidává rýže. Není to kvůli chuti, ale kvůli ceně, rýže je levnější než chmel nebo ječmen. Asijská piva mívají menší říz, bývají jaksi plošší, vyšumělejší, s řidší pěnou. Je to zrádné, protože obsah alkoholu mají úplně stejný jako ta evropská. Z japonských piv jsou u nás běžně k sehnání Asahi, Sapporo a Kirin, z čínských se dostanete pravděpodobně pouze k pivu Tsingtao. Jedná se o můj subjektivní názor, ale kdybych měl přirovnávat (kvalitativně, ne chuťově), Asahi bude ekvivalentem Březňáka, Sapporo Braníku a Kirin připomíná desítku Géčko. Tsingtao je tak někde uprostřed. V ČR se shání poměrně obtížně, protože je u nás trh saturovaný, ceny nízké a vývoz by se nezaplatil – nemluvě o tom, že asijská piva sice nejsou špatná, ale, ruku na srdce, nijak výjimečně dobrá také nejsou.
Saké je trochu jiná kapitola. Technicky vzato se vaří jako pivo, ale jedná se o tvrdý alkohol (má okolo 20% alkoholu) a kvůli způsobu konzumace se označuje jako rýžové víno. A teď se v tom vyznejte. Pokud si ho objednáte v hospodě, dostanete lahvičku s nějakými dvěma deckami a kameninového panáka. Saké se nejčastěji pije zatepla, zahřáté na nějakých čtyřicet stupňů. Má velmi jemnou čistou chuť, přirovnal bych ji nejspíše k mýdlové vodě. Slabý, jemný destilát z rýže, shochu (čti: šó-dž), se pak kupř. v Koreji nejčastěji konzumuje jako známý český koktejl, „magické oko“. Pro neznalé a později narozené dodávám, že magické oko je panák peprmintky, opatrně spuštěný do půllitru piva. Korejci dělají s shochu to samé, není to špatný nápad – dvě tři taková vylepšená pivka za večer docela stačí. Shochu má také jemnou chuť, jen o něco málo výraznější než saké, trochu do kouřova, a slabých 25-30%. Saké je dražší, ale shochu seženete za nějakých sedmdesát korun za půl litru třeba v Sapě.
Čínská vodka je zlo. Levnější značky mohu doporučit jen velmi pokročilým alkoholikům, mně osobně seděla darovaná půllitrová láhev na poličce skoro dva roky, a to jsem z ní nabízel všem návštěvám. Jmenuje se nějak jako šau-džju, má krásných pětapadesát procent a lahev seženete za nějakých dvě stě padesát korun. Dražší značky chutnají mírně po ananasu, levnější po terpentýnu a žiletkách. Známý z jihu Čech prohlásil, že chuť připomíná nedopálenou slivovici. Dá se sehnat v Sapě, hledejte malou hnědou keramickou amforu s červeným štítkem. Nebo radši nehledejte, není třeba zkusit všechno.
Varování na konec: pokud budete něco zkoušet, hlavně pomalu a opatrně. Rýže, kterou najdete skoro ve všem, je velmi zrádná a funguje jako časovaná bomba. Je v ní něco, na co metabolismus Evropana není úplně připravený, a ve větších dávkách vám dobře neudělá. Tak pijte s mírou… a když už jste v tom, tak třeba i s Járou, Čangem, Čenem, Leem…
Příště vám řeknu, co si o nás Vietnamci myslí.
