O čem se s Číňanem nebavit (část první)

Čína je civilizovaná země a Číňané jsou civilizovaní lidé. Pokud se váš názor od jejich názoru liší, nikdo vás nebude kamenovat ani podřezávat. Naopak, především Číňané žijící v zahraničí budou rádi, že se zajímáte o jejich zemi, zvyky a kulturu a ochotně a slušně vám odpoví. Mějte ovšem na paměti, že jsou otázky, které slyší opravdu často, a nemuseli z nich být nadšení, ani když je slyšeli poprvé.

Existuje tedy několik témat, ze kterých průměrný Číňan rozhodně na větvi nebude – a pokud chcete vést přátelský nebo nedejbože obchodní rozhovor, může se stát, že se při jejich nahození váš protějšek po právu urazí. Jen tak namátkou mě napadlo několik bodů, která tady rozvedu a zkusím přiblížit; k sepsání mě inspirovalo jedno rozpačité odpoledne, kdy se jednomu mému kamarádovi podařilo položit všechny tyto otázky během slabé hodinky.

Otázka první: Pejsci. Časté téma. V Evropě nenajdete jediného Asiata, který tuhle otázku neslyšel, originální tedy bohužel nebudete. Reakce jsou v zásadě dvojího rázu. První je mírné ohrazení ve stylu „moje země je velká, žije tam spousta lidí z různých kultur, kteří mají různé zvyky a stravovací návyky“. Druhou možností je nadšený souhlas a zevrubný popis přípravy, chuťových vlastností a nutričních hodnot psího masa. Ta druhá možnost je poslední dobou populárnější, ať už si z vás dotyčný dělá srandu nebo mluví naprosto vážně. Čistě pro srovnání, Američan by se nejspíš podobně šklebil na polévku z mlíčí, jitrnice nebo mozeček. Každopádně, z tohohle dotazu nevzejde nic dobrého, vtipný také moc není, a pokud zrovna nemluvíte s někým se svatou trpělivostí, pravděpodobně si vás obratem zaškatulkuje podobně, jako jste si zaškatulkovali vy jeho.

Otázka druhá: Mao. Na všech čínských bankovkách je Mao. V každém větším městě je jeho socha. Každá domácnost má nějakou sošku, plakát nebo alespoň nástěnný kalendář s Mao Ce Tungem. Jeden se pomaličku bojí rozklepnout stoleté vejce. Číňané ho milují. Řešit Maa s Číňanem je trochu jako řešit Tita s Jugoslávcem nebo Lenina s Rusem. Je třeba si uvědomit, že Čína nikdy nebyla větší, bohatší a významnější než teď, a že na tom má mimo jiné podíl i Mao Ce Tung a jeho administrativa. Za žádného císaře lidem nebylo lépe než nyní, a dovolím si tvrdit, že kdyby v Číně byla zachována monarchie, teď by byla životní úroveň někde jinde. Ano, co se v Číně dělo v druhé polovině dvacátého století (a v té první vlastně také) nebylo ani trochu pěkné a dá se to jen obtížně obhájit. Nicméně, ti z vás, kteří čtou mé blogy pravidelně, si vzpomenou na ten, kde jsem zmínil císaře Čchina. Čchin ohněm a mečem sjednotil Čínu, postavil Velkou čínskou zeď, zavedl znakové písmo (které se, s úpravami, stále používá)... a nechal popravit opravdu hodně, hodně, hodně moc lidí. Přece si tu monarchii nedá rozvracet, že. Poměrně dost Číňanů tu vidí jistou paralelu; a mohu vás ubezpečit, že je jich většina. Nedá se tu ani hledat srovnání s rozšafným, cynickým přístupem Čechů ke státníkům za totality (viz Tonda Zápotonda), často se setkáte s lidmi, kteří jsou opravdu upřímně zapálení (v bulváru by se napsalo, že jsou fanatičtí komunisté). Koneckonců, námi adorovaný Žižka také nebyl žádné neviňátko, a obdivujeme na něm hlavně to, že za jeho časů byla naše země veličinou, se kterou se muselo počítat. A to Čína za Mao Ce Tunga rozhodně byla.

Otázka třetí: Tibet. Upřímně řečeno pochybuji, že všichni, kdo o Tibetu dlouze a erudovaně mluví, tuší, kde přesně se na území Číny nachází. Ale dobrá. Tady budu muset připustit, že zatímco na ostatní body se lze podívat i z jiné perspektivy, u otázky Tibetu jsem se setkal s jediným a poměrně naivním vysvětlením i u vzdělaných Číňanů, kteří dlouhodobě žijí v Evropě a mají přístup k západním médiím a zdrojům. Nejspíš podobně se u nás vysvětloval rok 1968, čínská strana svorně tvrdí, že zuboženým chudým Tibeťanům pomáhají a chrání je před bojechtivými sousedy. Ať už na to máme názor, jaký chceme, zde je trocha tvrdé pravdy: Tibet je nyní čínskou provincií a také jí v nejbližší době zůstane. V Tibetu žije méně než tři promile celkové populace Číny, ač se jedná o jednu z nejrozlehlejších provincií. Žádné povstání se konat nebude, žádný benefiční koncert nepomůže, žádná země na světě neuzná suverenitu Tibetu, žádná válka se za jeho osvobození nepovede. Prostě se jen jednou za čas nějaký mnich upálí a nějaký alternativní člověk uspořádá koncert na bonga a didgeridoo a tím to začíná a končí. Pro srovnání; zkuste se Sasem řešit Sudety, uvidíte, že se shodnete zhruba tak stejně.

Na druhou stranu je tu ovšem jistý zádrhel, Číňané totiž v Tibetu nemůžou bydlet. Hlavním důvodem pro anexi/zábor/okupaci/ochranu Tibetu (nehodící se škrtněte) bylo získání půdy pro urbanizaci, zemědělství atp. Čili, nic nového pod sluncem, starý známý Lebensraum. Brzy se ale zjistilo, že u původních obyvatel Tibetu se vyvinula zvláštní genetická mutace, díky které jsou schopni žít v nadmořské výšce několika tisíc metrů. Přesně vám to nepovím, ale jedná se o něco s počtem červených krvinek a tedy s okysličováním organismu. Vzduch ve vysokých nadmořských výškách je daleko řidší a lidé, kteří na něj nejsou zvyklí, to prostě neudýchají. Pokusy o přesídlování obyvatelstva z etnika Han (které tvoří přes 90% obyvatel Číny; pro srovnání, v ČR zabírají „etničtí Češi“ podle Wikipedie necelých 64% populace) skončily neúspěšně, bohužel musím zmínit, že největší a často fatální potíže s dýcháním měli kojenci. Tibet tedy technicky vzato čínský je, ale v zásadě tam Hanů žije minimum. Rovněž je nutno přiznat, že Tibetu pomohl příliv čínských peněz. Trochu jako příliv ruských peněz pomohl kavkazské oblasti, s méně výbušnými důsledky.

Otázka čtvrtá: Všechno z Číny je šmejd. Z Číny byly moje dupačky i dudlíky, na čínském leporelu jsem si prořezal zuby, s čínskými dinosaury a transformery jsem pořádal velkolepé bitvy, MA-DE-IN-CHI-NA byla první slova, která jsem kdy anglicky nahlas přeslabikoval (pravděpodobně z břicha brachiosaura nebo čehosi). Všechno, co mám právě na sobě, je z Číny. Počítač,na kterém píšu i kancelářská židle, na které sedím, byly vyrobeny v Číně.Silný zelený čaj, který právě usrkávám, stejně jako česnek v bramborácích ze včerejška jsou z Číny. Mám silné tušení, že jednoho dne bude na mojí rakvi zevnitř napsáno "made in China", a upřímně doufám, že si to nepřečtu na vlastní oči. Pokud tedy Číňanovi řeknete něco o kvalitě čínských produktů, má plné právo s vámi souhlasit a doporučit, abyste hledali alternativu z jiných zemí. A popřát vám při hledání hodně štěstí.

Příště dorazím toto téma; trochu jsem se rozepsal a na jeden blog bylo příliš dlouhé.