Jak se v Číně střízliví

Když už jsem se posledně rozepsal o tom, co se v Asii pije, napadlo mě, že bych mohl zmínit i tradiční čínskou kúru na bolehlav. Třeba se někomu v sobotu zrána šikne, kdo ví.

Zatímco Češi přísahají na cibulačku a Britové nedají dopustit na Virgin Mary, Číňané mají vlastní recept; hustou slepičí polévku s kukuřicí. Neboli, jak jsem si ji pojmenoval já, kukuřecí polévku. Recept jsem trochu upravil pro cílovou skupinu (tzn. študáky a staré mládence, kteří mají v ledničce jenom vajíčka, slaninu, domácí jogurt v zapomenuté krabici od mléka a igelitový pytlík zastrčený úplně v rohu, ve kterém je jakési šedozelené cosi ještě po předchozím nájemníkovi), ale myslím, že bude fungovat docela uspokojivě. Potřebujete půl litru vývaru, plechovku kukuřice, lžíci solamylu a utřené vajíčko. „Utřené“ znamená rozkvedlané vidličkou v hrnku, dokud úplně nezmizí oranžová barva. „Vývar“ znamená kostku kuřecího bujónu, vraženou do hrnce s vařící vodou, dokud se nerozpustí. Vývar přiveďte k varu, přidejte plechovku kukuřice (nálev vylijte) a ztlumte sporák na půlku výkonu. V hrnku (jiném, než ve kterém máte rozkvedlané vajíčko) smíchejte lžíci solamylu se dvěma lžícemi vody, a potom ho přidejte do vývaru. Míchejte tak dvě minuty, dokud polévka nedostane konzistenci řídkého pudinku. Potom pomaličku polehoučku přilévejte vajíčko za stálého míchání. Jakmile se zdrcne, máte polévku hotovou, dosolte dle libosti (ale měla by být trochu sladká).

Včetně tvorby vývaru by vám polévka měla zabrat nějakých dvacet, pětadvacet minut maximálně. Z receptu byste měli dostat dvě porce, jednu na sobotu ráno a druhou na neděli ráno. Kostka bujónu vás přijde na nějakých pět korun, plechovka kukuřice na dvacku, vejce na 3-5 korun, škrob je skoro zadarmo. Dvě porce za pětatřicet korun dohromady, to docela jde, ne? Pokud máte čas, peníze a trpělivost a nemáte kocovinu, můžete pochopitelně připravit vývar z kuřecích křidýlek nebo skeletu (křidýlka jsou za pár korun, skelet ještě levněji) a kousky masa obrat a nakrájet do polévky. Mírně rosolovitá konzistence polévky, spolu se strašnou spoustou kalorií z vajec a kukuřice, funguje takřka okamžitě jako kotva na plovoucí žaludek. Zdravé to rozhodně není, chutné a účinné ovšem ano. Zvažuji, že recept připíchnu i na Mimibazar, třeba to nějakému příťovi nebo manžovi pomůže, když bude moc bumbat...

Jen tak pro zajímavost přidám i recept na Panenku Marii, tedy Virgin Mary. Překvapivě jsou ingredience na Panenku o poznání těžší na shánění a pravděpodobně je doma mít nebudete – pro Čecha je tedy jednodušší namíchat si čínský životabudič než anglický. Pro začátek potřebujete dvě tři decky rajčatového džusu. A to je vlastně všechno, pak už jenom kořeníte. Spousta pepře (drceného), něco soli, worcesterská omáčka, pár kapek citronové šťávy (ta z plastikového „citronku“ bohatě stačí), tvrďáci přidávají i něco tabaska. Upíjejte pomalu, přikusovat můžete celerovou nať nebo kyselou okurku. Pokud změníte způsob servírování z vertikálního na horizontální (tzn. ze sklenice do talíře) a trochu zahřejete v mikrovlnce – gratuluji, právě jste si uvařili rajskou polévku. Alkoholickou verzi tohoto koktejlu (stačí přidat vodku dle chuti) měl v oblibě Ernest Hemingway, protože v ní přes tu půltunu koření nebyl cítit alkohol a mohl tedy ženě tvrdit, že chodí denodenně do hospody na zdravý zeleninový džusík. Jak vidíte, zatímco čínská polévka má fungovat na uklidnění, Virgin Mary je spíše šokovou terapií.

Užijte si víkend ve zdraví a příští týden se těšte na slíbený blog o Vietnamcích.