Čínské hůlky

Čínské hůlky jsou zajímavé svou modularitou – na rozdíl od západního příboru si je může průměrně fyzicky zručný člověk vyrobit klidně i sám. Stačí jen nůž rybička, dvě rovnější větvičky a pár minut práce. Když jsem kolegům předváděl, jak se hůlky správně drží, používal jsem na demonstraci dvě tužky. K jídlu se sice nehodí, nicméně pokud si chcete držení natrénovat a pár hůlek zrovna nemáte po ruce, určitě budou stačit také. Hůlky se dají levně sehnat na libovolné tržnici nebo v kamenném vietnamském diskontu (na Praze 4 jsou poměrně populární, jedná se o velké obchody, kde se dá sehnat cokoliv od pracího prášku přes oblečení až po chilli omáčku), deset párů vás vyjde na třicet, čtyřicet korun. Pokud je po každém jídle umyjete a usušíte, vydrží opravdu dlouho. 

Poměrně hodně lidí v jihovýchodní Asii řeší problémy s hygienickou stránkou stravování po ulicích tím, že používají hůlky na jedno použití, nebo si nosí vlastní. Já sám vlastním několik balení obyčejných bambusových hůlek a jedny opravdu parádní ve tvaru vetřelčích ocasů. Materiál se různí, většinou ale narazíte na hůlky z bambusu, které jsou pro trénink také ideální.

Spodní hůlka je nehybná, pevně sevřená mezi prostředními články prostředníčku a prsteníčku. Čím blíže ke špičce hůlky uchopíte, tím více kontroly budete mít. Měl bych ovšem zmínit, že stejně jako při držení příboru zde platí, že čím delší je úchop, tím je elegantnější. Konec spodní hůlky by měl být pevně opřen v ohybu mezi palcem a ukazovákem. Vrchní hůlku držíte mezi palcem a ukazovákem, měla by jít trochu šikmo přes první dva články ukazováku. Hůlky fungují podobně jako ptačí zobák, ze začátku je asi nejjednodušší podebrat sousto spodní hůlkou a přimáčknout ho hůlkou vrchní. Jednodušší je také učit se s japonskými nebo korejskými hůlkami, čínské jsou o něco delší – aby se s nimi dalo dosáhnout až doprostřed stolu.

Čínské a japonské děti se učí jíst hůlkami poměrně brutálním způsobem. Dostanou hůlky, jednu misku nevařené rýže, druhou misku prázdnou – a, hádáte správně, musí hůlkami přenést zrnka rýže z jedné misky do druhé. Po jednom. Ala Popelka. Zkuste to také! I když použijete malou, kompotovou mističku, mohu vám zaručit, že pokud vytrváte, ke konci budete s hůlkami umět jako rodilý Číňan.

Hůlkami byste jídlo neměli napichovat (výjimku tvoří, do jisté míry, sýr tofu a podobně rozsýpací věci), hůlky byste neměli olizovat, neměli byste si předávat sousta mezi hůlkami se spolustolovníky a neměli byste je zapichovat mezi sousty/chody do misky s rýží. Pokud dostanete stojánek na hůlky, odkládejte je na něj (má rozměry a tvar vejpůl přeříznutého cigaretového špačku), pokud ne, hrana talíře nebo ubrousek to jistí. Naopak co je přípustné je srkání polévky a „vcucávání“ nudlí, s hůlkami se totiž dá sníst takřka všechno, ale polévka vám tak nějak proteče.

Přesný přepis vám asi nesdělím, ale hůlky se v mandarínské čínštině řeknou „kvaj-dz“. Pokud jsem pochopil správně, „dz“ znamená čínsky něco jako „věc“ a používá se pro označování věcí všeobecně, a občas zvířat. Pár slov mandarínsky umí všichni Číňané a budou rádi, že něco umíte. Asi jako když si tady rodilý Brit v hospodě objedná „jetno pifo, plosim“. Každopádně, nerad bych z toho dělal nějakou vědu; sami Číňané říkají, že když je nejhůř a nejsou ani hůlky, každý člověk má od přírody hůlek deset