David Plaček
Za zmínku také stojí oblast, ve které David žije - Kootenays.
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2185x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
David Plaček
Mlsný fotoblog: Hovězí játra na smetaně
Vynikající recept, který jsem už dlouho nepřipravoval, ale při svém posledním nákupu mi ta játra “padla do oka” a přesně jsem věděl, jak bude jejich finální podoba vypadat... Určitě lze použít jakákoliv játra – dle libosti (někdo raději drůbeží, jiný vepřová a já – samozřejmě zůstávám věrný hovězím). Také předpokládám, že co domácnost, to jistě osvědčená klasika. Já vzhledem ke svým – v současné době konzervativním chuťovým buňkám – zůstávám vcelku věrný “klasice”. Také si dovedu představit mnohé, jak nad mou prezentací budou “ohrnovat nos”, ale věřte, že já osobně 1) nikomu své recepty násilně nenutím 2) nepatřím k žádným extremistům 3) v podstatě nemám neoblíbená jídla, a tudíž mi jejich konzumace nevadí. Každopádně věřte, že játra opět mohou dobrým způsobem obohatit váš podzimní jídelníček díky svému nezanedbatelnému obsahu jak vitaminu A, tak vitamínů B.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Celerová pomazánka
Opět se měsíc sešel s měsícem a společně s kolegy v práci připravujeme téma našeho společného obědu – bude ve znamení předkrmů. Myslím si, že stejně jako pomazánka, mohl by se tento recept jmenovat klidně i dip a jako předkrm bude také velmi vhodný. Celer má samozřejmě nejen v kuchyni, ale také v přírodní medicíně své nezastupitelné místo a vzhledem k jedné z mnoha vlastností, kdy působí blahodárně na zažívání a podporuje chuť, bude tudíž velmi vhodným kandidátem na předkrm. Celerovou pomazánku si pamatuji, že dělali naši rodiče poměrně často a pokud si dobře vzpomínám, nebyl jsem jejím příznivcem dlouhou řadu let. Jak jsem již také několikrát zmínil, chutě se vyvíjejí a stejně tak, komu např. v mládí nechutnaly olivy, v pozdějším věku se stávají nepostradatelnými. U mě – stejně jako ananas – i celer si postupem času našel své místo. Celerová pomazánka - nebo také chcete-li falešná humrová - jistě obohatí váš podzimní jídelníček a také uleví tomu náporu po kapustě a zelí
David Plaček
Mlsný fotoblog: Vepřo-knedlo-zelo
K tomu asi není vůbec třeba co dodávat – prostě klasika. Když se mě někdo zeptá, jaké je klasické české jídlo, tak rozhodně nezaváhám a začnu vyjmenovávat... samozřejmě vždy patřičně zdůrazním, že klasických českých jídel je celá řada a není jednoduché priorizovat. Vepřo-knedlo-zelo ovšem zaručeně spadá do první trojice – ať se vám to líbí nebo ne... Technologií příprav je jistě celá řada a vám, kteří máte možnost si přípravu ulehčit zakoupenými polotovary rozhodně nevzpílám, ba naopak. V mém případě jsem nucen si vše připravit od začátku, ale jak jsem již v předchozích článcích psal – naučil jsem se i kynutý knedlík zvládnout z hladké mouky a to mě těší. Vzhledem k tomu, že často ty snídaňové houstičky nezbydou, uchýlím se někdy buď k obyčejným hrubším krutonům (a vytvořím celkem dobrou napodobeninu houskového knedlíku), nebo do nich nepřimíchám nic a jsou také ok. Správně připravené maso je základem – to je u mě (jako u správného řeznického vnuka) priorita. Někdo preferuje trochu prorostlejší maso, nejlépe bůček, jiní mají zase raději maso libové. Já osobně volím nejraději kombinaci nebo “zlatý střed” tak, aby maso nebylo úplně suché, ale také ne příliš tučné – například krkovička nebo plec. Tipů na pečení masa existuje mnoho – já osobně doporučuji maso nasolit, načesnekovat, nakmínovat a napepřit den předem a nechat v chladničce marinovat. Zelí je pro mě sezónní záležitost – v letních a podzimních měsících volím sladko-kyselou variantu, v zimních naopak kysané.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Kanadsko-česká kapusta
Na sobotním farmářském trhu u nás v Nakusp se mi pod ruku dostala tato nezvykle kadeřavá, avšak zajímavá zelenina, která mi byla představena jako "kail" - což by v českém překladu odpovídalo výrazu kapusta, avšak nebyla to hlávka, jakou známe z běžné praxe, byly to jen kadeřavé listy (viz. níže). Každopádně i tak ve mě vzbudila chuť na klasickou kapustu, která se u nás celkem běžně a často konzumovala - zejména s výpečky a bramborovým knedlíkem. Takže bych řekl, že technologický postup zůstává zachován, pozměněna je jen konzistence vstupní suroviny, jak by se dalo zapsat do protokolu...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Fettuccine s uzeným lososem a alfredo omáčkou se su
Vrátil jsem se z malého dvoudenního výletu do Enderby, BC, kam jsem se jel podívat – pro našince na celkem nevídanou podívanou – a to na tažení lososů proti proudu v době jejich páření a v této souvislosti bych rád prezentoval velmi jednoduchý, zato však chuťově luxusní zážitek.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Drvoštěpova pomazánka
Dnes jsem měl takovou mírně nostalgickou náladu a při brouzdání na Internetu jsem narazil mj. na povídky Karla Čapka. Samozřejmě jsem si vybavil také Devatero pohádek a jednu, kterou předpokládám, že notoricky zná téměř každý – O princezně solimánské... Z nějakého důvodu jsem se vždycky strašně těšil na tu pasáž, kdy princezna Zubejda vyšla ven a od drvoštěpa si vzala krajíc chleba namazaný tvarohem... Mám rád nejen tuto pohádku a vůbec Čapkovy povídky, ale jakýkoliv recept s tvarohem. Z nějakého důvodu mi v tomto podzimním čase připomíná začátek léta a dodává potřebnou energii a projasní duši.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Pikantní masové kuličky v rajčatové omáčce s ananas
Myslím, že o následujícím receptu by můj táta spolehlivě prohlásil, že je to “harmonie chuti”. Osobně jsem byl celkem dlouhou dobu zapřisáhlý odpůrce jakékoliv tzv. kombinace “Hawaii” – tedy jakoukoliv kombinaci masa či pizzy s ananasem či z nějakého mě neznámého důvodu bych si v české restauraci rozhodně nedal “přírodní kuřecí prsa zapečená se sýrem a broskví”... Chutě se každopádně vyvíjejí (stejně jako alergie a averze) a co nechutná deset let, neznamená, že za dalších deset to nebude vyhledávaná osobní lahůdka. Obdobně jsem přehodnotil svůj soukromý vztah k ananasu a dnes si vám jednu z takových kombinací – nyní už velmi oblíbených – dovolím prezentovat.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Mušlovka
Clam chowder nebo chcete-li americká mušlová polévka má obrovské množství variací a samozřejmě i pojmenování. Z mého pohledu a zkušenosti bych řekl, že jsem – aspoň tady v Kanadě – narazil na dvě zásadní členění – a to na novoaglickou (bílou se smetanou) a manhattanskou (červenou s rajčaty). Mým favoritem (i když rajčata miluji) je bezesporu ta novoanglická. Rád vás dnes seznámím s mým receptem na rychlou a přitom velmi chutnou polévkou, která naprosto v pohodě – v kombinaci se suchary nebo rohlíkem plně zasytí jako oběd.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Dýňový crisp se žitnýma vločkama
... jsme připravili jako dezert k naší již několikrát zmiňované večeři na Den díkůvzdání. Jak jsem již také zmínil bylo třeba velmi citelně volit různé kombinace surovin k použití vzhledem k alergiím a intoleranci řady surovin u mých přátel. Každopádně každou slavnostní večeři je třeba – z mého pohledu – zakončit něčím sladkým a vzhledem k silné vazbě mezi Díkůvzdáním a dýněmi jsem se rozhodl udělat – na místo klasického dýňového koláče, který se běžně v tento den servíruje – jeho relativně “hypoalergenní” variaci na jiný tradiční dezert, kterým je bezesporu jablkový crisp.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Tradiční pečená krůta s netradiční nádivkou
Velikost krůty se samozřejmě odvíjí od počtu strávníků... Takže výběr nechám na vás. Pro letošní Thanksgiving jsme se rozhodli – vzhledem k šesti strávníkům k bio krůtě o velikosti zhruba 10kg – a tedy k něčemu, čemu já říkám “zlatý střed”. Velmi důležité je z mého pohledu důkladné nasolení a proležení tak, aby maso bylo chutné. S dostatečným časovým předstihem je třeba také volit event. rozmrazení (ve většině případů předpokládám, že se bude jednat o tuto variantu) – v tomto případě a velikosti doporučuji rozhodně postupné rozmrazení v lednici, které bude trvat cca 3 dny. Krůtu je dobré nasolit z povrchu již během prvního dne rozmrazování, následné nasolení dutiny můžeme provést, během druhého dne. Během solení je třeba také provést odhad potřebného množství nádivky, protože každá krůta či krocan se různí. V současné době je mnohem více dostupných tzv.masných plemen (a prostor pro nádivku je tedy značně omezen, nicméně řešení pro ty, co se jim kvantita bude zdát nedostatečná, je řada). Stejně tak důležité jako je postupné a pomalé rozmrazení, je samozřejmě i pečení. Na krůtu o zmiňované velikosti doporučuji také minimálně 6 hodin postupného pečení a důsledného podlévání tak, aby kůžička byla krásně dozlatova propečená a křupavá a maso uvnitř křehké a rozpadavé. Není rozhodně nic horšího než “gumová” nebo nedej-bože od kostí krvavá.... Pro ty z vás, kteří jste – stejně jako já do určité doby - neměli o dalším využití kostí a skeletu z krůty (a vůbec z jakékoliv drůbeže) po upečení a obrání ponětí, jak výtečný vývar se dá z takovýchto “zbytků” ještě připravit – vřele doporučuji vyzkoušet. Recept na vývar z mého pohledu bude také následovat.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Sváteční míchaná rýže
Velmi vhodná jako příloha a svou pestrostí jistě zaujme na slavnostní tabuli, ale pro svou jednoduchost se hodí také jako lehký oběd nebo večeře. Variaci a fantazii použitého ovoce se rozhodně meze nekladou. Základní koncept jsem si vypůjčil a inspiraci načerpal při svých několika cestách na africký kontinent – konkrétně na návštěvě svých marockých přátel z vynikajícího receptu na rabatský kuskus. Receptura bude velmi zjednodušená, protože v různých lokalitách se vyskytují i různé druhy rýží a návod na jejich přípravu je většinou uveden na balení a velmi těžko se bude aplikovat jednotný postup.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Sváteční dýňová polévka s mandlemi
Den díkůvzdání se tady v Kanadě slaví pravidelně druhé pondělí v říjnu (na rozdíl od USA, kde je tento svátek ustanoven na čtvrtý čtvrtek v listopadu) a vzhledem k tomu, že se tento svátek slaví v kruhu rodiny či přátel, je tedy převážně ve znamení dobrého jídla a pití. Tradiční je samozřejmě nadívaná pečená krůta s bramborovou kaší, bohatá zeleninová a ovocná příloha a samozřejmě nesmí chybět ani dezerty připravené z dýní. Já jsem – vzhledem k tomu, že jsem letos vařil zejména pro své přátele, kteří bohužel trpí celou řadou potravinových alergií, musel zvolit trošku netradiční pojetí, vč. použitých surovin a rád bych vás s některými recepty v následujících dnech seznámil. Bohužel jsem byl poslední týden celkem pracovně zaneprázdněn, omlouvám se za prodlení.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Originální švýcarské Rösti v novosvětském provede
Stejně jako mí němečtí přátelé Gaby a Jörg (kteří mě s touto delikatesou seznámili a pravidelně mi originální balíčky ze Švýcarska dodávají), také mí švýcarští přátelé Antonietta a Moni se jistě zasmějí, až uvidí tento recept tradičního národního pokrmu v "novosvětském" provedení. Rösti nebo také Röschti - podle lokality a transkripce je tradiční švýcarský (původem z bernského kantonu) pokrm z brambor, který se původně servíroval jako farmářská snídaně, ale dnes se běžně servíruje nejen v celém Švýcarsku, ale i v ostatních zemích západního světa. Rösti se v dnešní době se více než jako snídaně podávají jako příloha k mnoha jídlům (např. Zervelat či Fleischkäse). Existuje mnoho doporučení jak připravit nejlepší Rösti. Zásadní názorový spor je v technologii - zejména - zda se pro přípravu použijí syrové nebo vařené brambory. Diskutabilní jsou samozřejmě také odrůdy brambor - tradičně se používá samozřejmě odrůda Rösti pro přípravu těch nejlepších Rösti. Liaba Gruass us Nakusp.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Chalupářský koláč
nebo chcete-li shepherd’s pie, cottage pie či cowboy pie má jistě zajímavou historii. Podle literárních zdrojů se nejprve (zhruba kolem roku 1790, kdy byly brambory představeny jako konzumovatelné) začal užívat pojem “cottage pie” – odvozeno od slova “cottage” = chalupa(ve smyslu skromného přístřešku). Recepty z této doby tento pokrm zpravidla popisují jako orestované zbytky jakéhokoliv masa překryté vrstvou nakrájených brambor (dnes se užívá zpravidla bramborová kaše), které po upečení zjevně připomínají tašky na střeše. Odtud pravděpodobně původ jména. Pojem pastýřský koláč (shepherd’s pie) se objevuje až po roce 1870 a od té doby se de-facto pro stejný pokrm užívají oba názvy bez ohledu na to, jaký druh masa je použit (hovězí či skopové). Za jednu z tisíce variant a za inspiraci jsem vděčný své kolegyni a výborné kuchařce a cukrářce Lauře.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Domácí tvaroh (ze severoamerických surovin) rychlý
Jak jsem slíbil v předchozích článcích, tak také dodržím – zde prosím velmi jednoduchý a osvědčený recept na rychlý “tvaroh” ze severoamerických surovin. Není to ze zhýralosti, ale spíš z nouze ctnost, protože se někdy stane, že člověk potřebuje sáhnout po tvarohu a času na přípravu ze zakysaného mléka klasickou cestou prostě nezbývá. Samozřejmě pro ty z vás, kteří si pro něj mohou doběhnout do obchodu to připadne zbytečné, ale ti z vás, kteří jste ve stejné situaci jako já, snad oceníte...Tato kombinace se mi velmi osvědčila a vzhledem k tomu, že je chuťově neutrální, dá se použít jak “na sladko”, tak i “na slano”.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Švestkový koláč
Tak dnes něco na mlsný zub k odpolednímu kafíčku. Koláč je v podstatě naprosto univerzální a lze jej použít ve všech sezónách a různých variacích. Ovoce lze různě kombinovat či nahradit tvarohovou, povidlovou nebo makovou náplní (viz Honzovy buchty) nebo použít marmelády či džemy. Pokazit nelze...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Hovězí guláš
Gulášek je prostě klasika a má nesčetně variací a různých obměn – s česnekem i bez něj, s rajským protlakem i bez něj, z vepřového nebo hovězího nebo půl-na-půl... Moje osvědčená klasika je variací na gulášek jaký mě učila teta Milada z Mikulova a musím přiznat, že její tip na přídavek slaniny dává guláši takový správný říz...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Cuketové zelí
Cuketové zelí je - dle mého soudu - velmi chutná příloha, která (na rozdíl od zelí) nepůsobí některým z nás zažívací obtíže (nenadýmá) a její příprava je časově téměř o polovinu kratší než příprava klasického přílohového zelí. Je možno jej konzumovat i jako samostatné hlavní jídlo
David Plaček
Mlsný fotoblog: Česneková pomazána
Záměrně jsem napsal “pomazána” a opravdu to není chyba. Když jsme jeden čas bydleli v jihomoravských Vranovicích, jezdila k nám celkem pravidelně jedna kamarádka z Brna a s sebou přivezla vždy bochník až dva čerstvého křupavého chleba, protože jsme celou sobotu prakticky trávili u velkého kotlíku s touto pomazánkou až jsme ji všechnu namazali na nesčetné množství krajíců a pak téměř bezduše v silném česnekovém odéru upadali do postprandiální somnolence. A protože se tato pomazánka dělávala v minimálně dvoj- až trojnásobném poměru a její objem byl opravdu hojný, pravila jednou tato kamarádka, že vzhledem k množství není nadále žádoucí používat zdrobnělé výrazy. Výraz pomazánka nám zněl příliš zdrobněle a titěrně (představa malého talířku vs. kotlík), překřtili jsme ji na nezdrobnělý výraz “pomazána”. Většinou poslední čtvrtek v měsíci míváme tady v Kanadě s mými kolegy v práci prodlouženou obědovou pauzu, kterou tematicky zaměřujeme. Na tento týden se bude velmi dobře hodit, a protože bude mít už několikerou premiéru, mám i několik vylepšení. K tomu poslednímu patří finalizace: když pomazánku rozetřeme na kousky veky, ciabatty nebo bagety, můžeme tyto “jednohubky” vložit na chvíli do předehřáté trouby – sýr se pěkně rozteče a jistě objevíte u této pomazánky nové – dosud skryté - kvality.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Domácí chléb
Nemůžu a nechci hovořit za všechny a v obecné rovině, ale mám-li se přiznat, po čem mé české chuťové buňky v cizině začaly nejdříve prahnout, byl klasický český kmínový chléb. V některých městech člověk narazí na švýcarské, německé či rakouské pekárny, ale vy, kteří víte, o čem mluvím, mi jistě dáte za pravdu, že chléb je to sice chutný, křupavý a hodně podobný tomu našemu, ale “jaksi to není ono”... Zkoušel jsem doma tedy různé kombinace, různá doporučení, ale trvalo mi určitou dobu, než jsem se dopracoval k takříkajíc klasické chuti, tvaru a kvalitě. Rád bych vás tedy dnes seznámil se svou zkušeností a s mým receptem na žitný chléb pečený z kvásku a bez přídavku droždí. Jeho příprava rozhodně není komplikovaná, je jen potřeba počítat (aspoň na poprvé – než si založíte svůj vlastní kvásek) – s určitou větší časovou rezervou (extra 4 dny). Pak už většinou vše běží téměř samo. Osobně nepoužívám automatickou pekárnu, takže recept je na klasiku pečenou v troubě, v pekárně bude třeba postup trošku upravit, ale princip zůstává určitě stejný. Otestujte prosím se mnou a těším se na vaše připomínky, komentáře, názory a vlastní zkušenosti.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Zapečené filé se šlehačkou a sýrem
Když jsem ještě v Česku při přednáškách občas odbočil z tématu farmaceutické péče a zabředl do tématu kulinářského, často jsem byl tázán, jak bych charakterizoval pátou chuť umami...Má odpověď byla vždy celkem pohotová: „...znáte ten pocit boulí za ušima...? – tak to je umami...“. Umami povznáší celkový chuťový zážitek z jídla, takže máme pocit, že se jídla nemůžeme dostatečně nabažit. Za zdroj umami je považována sodná sůl kyseliny glutamové - glutaman (MSG). MSG je – zejména tady v severní Americe – téměř démonizován a běžná populace bez znalosti biochemických procesů v organismu je časno médii a jinými „šarlatány“ bludně manipulována a diagnostikována s potravinovou alergií na MSG. Já tvrdím: absolutně vyloučeno, alergie na MSG neexistuje, MSG je přítomen běžně v mnoha potravinách a kyselina glutamová je aminokyselina, kterou tělo ke svému normálnímu „biochemickému chodu“ potřebuje. Ale to je určitě na samostatnou diskusi nebo na jiný článek.... Pro mě osobně je synonymem umami filé zapečené se šlehačkou a sýrem a to i bez uměle dodaného MSG... Ochutnejte prosím se mnou...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Krůtí prsa na muškátovém oříšku
Jak možná víte, muškátový oříšek je vlastně taková slovní hříčka, protože není ani z muškátu a není ani oříškem... Je to jádro pecky tropického stromu - muškátovníku. Využíván je především, jako dochucovací koření podporující chuť k jídlu a zajišťující klidné trávení. V historii se používal také k léčbě astmatu, nespavosti, zánětů slinivky a ledvin a k mírnění průjmů, nebo nadýmání. Jak uvádí jeden internetový server: "Je to koření s kouzelným aroma, před jeho silou bychom se však měli mít na pozoru..." a nezbývá, než souhlasit. Špetku muškátového oříšku mám osobně velmi rád nejen v mletém mase, ale zejména na drůbeži či v nádivkách... Blíží se kanadský den Díkůvzdání, takže budou určitě "nádivkové" hody. Dnes bych vám rád prezentoval velmi chuťově vyvážený recept, který je samozřejmě možné použít jak na krůtí, tak na kuřecí, ale i vepřové maso.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Hovězí pečeně na smetaně s bavorskými knedlíky
Záměrně jsem do názvu neuvedl svíčková na smetaně, protože opravdovou svíčkovou dělám rád z pravé svíčkové a zásadně jako klasiku (a špikovanou) a servíruji "jen u slavnostních příležitostí" se vším všudy a samozřejmě také s klasickým kynutým knedlíkem. Tato variace, která by se taky dala nazvat "falešná svíčková" nebo "variace na svíčkovou" není vůbec složitá a chutná výtečně s jakýmkoliv druhem masa, vč. divočiny. Recept na bavorské bramborové knedlíky (Klöße) mám od své tety, která žije kousek od Norimberku, takže autentičnost je nepopiratelná. V některých lokalitách se dají koupit jako hotové těsto nebo v prášku, ale já mám raději klasiku a není to tak složité!
David Plaček
Mlsný fotoblog: Žemlovka s tvarohem
Dnes jsem dělal drobnou rešerši na vyhlášené české mlýnky Porkert (chtěl jsem zakoupit mlýnek na mák a univerzální mlýnek na ořechy a kávu) a narazil jsem na celkem nepříjemnou realitu – firma se stotřicetiletou tradicí je v konkurzu a mlýnky jsou k mání buď už jen u sběratelů nebo jako asijský plagiát, o který tedy opravdu zájem nemám. Tento úvod mě napadl v souvislosti s Remoskou, kterou jsem již v několika receptech zmínil a kterou k přípravě jídel i zde v Kanadě velmi rád používám. Vy, kdo znáte, jak vypadá typický americký sporák, resp. trouba, tak mi jistě dáte za pravdu, že vařit v ní pro jednoho, či dva je v tom lepším případě opravdu mrhání energií... Nemám nic proti vaření pro deset a více osob, ale není to v mém případě každodenní záležitost. Zlí jazykové tvrdí, že trouba má takovou velikost z jednoho prostého důvodu – že je jednou ročně třeba upéct patnáctikolového krocana na den Díkůvzdání... Mnohé tomu nasvědčuje... Remosku jsem měl také trošku problém sehnat - nejen vzhledem k odlišné koncovce a napětí v síti, ale především proto, že severoamerické zastoupení Remosky nebylo možné po úmrtí jeho zdejšího reprezentanta obnovit... Naštěstí se mi podařilo dva exempláře koupit přímo ve Frenštátu... No a samozřejmě jedním z typických zástupců pokrmů z Remosky je i klasická žemlovka... Měl jsem na ni už delší dobu spadeno a chuťová vibrace dosáhla svého maxima právě dnes – takže byla i na večeři...zatím sice bez mletých ořechů, ale snad to s tím UM75 firmy Porkert ještě nějak dobře dopadne...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Špagety s paštikou
Jak by řekl spisovatel ve středním věku o svých začátcích a prvotinách, tak i já jsem téměř přesvědčen, že špagety s paštikou se řadí někam na samý začátek mého experimentování v kuchyni. Co je však na tomto receptu zajímavé, a vyvolává u mě s odstupem mnoha let úsměv na tváři, je jeho “publikační historie”. Nejsem si teda zcela jistý měsícem, ale odhadnul bych to tak na září roku 1989, kdy jsem v časopise Receptář (tehdy celkem populárního pořadu ČST Receptář nejen na neděli s Přemkem Podlahou) s tímto receptem uspěl v nějaké školácké soutěži a časopis můj recept uveřejnil... Velmi jsem se tím pyšnil :-) :-) Každopádně dnes – s odstupem 21 let – můžu zřejmě spolehlivě prohlásit, že jsem ten recept už nikdy poté nezopakoval – až do včerejšího večera, kdy jsem si na něj vzpomněl a tak jsem ho znovu oprášil a včera naservíroval “školáckou” večeři. Musím říct, že ta chuť se mi vybavila, i když jsem neměl Jemnou drůbeží paštiku, nahradil jsem jí játrovkou, ale i tak to vůbec nebylo špatné. Dám k posouzení a vyzkoušení.
| předchozí | 1 2 3 | další |
