Pes beze schrány a uprchlíci z venkova

Právě jsem se chystala do koupelny, že se před spaním umyju, když mi v kapse zazvonil mobil jásavými tóny vyhrazenými pro Caravan Cars. Na drátě byl Lofty, nový dispečer.„Ivo! Co děláš? Promiň, že tě ruším, ale nemohla bys přijít do práce? Jen tak na hodinku, na dvě?"

„Co je? Pes?"

 „Jo," povzdechl Lofty. „Slepeckej!"

„Tak mi dej adresu."

Dal mi adresu zákaznice. „Za jak dlouho to stihneš?"

„Tak za půl hodiny..."

„Skvělý! Máš to u mě! Přísahám!"

Když jsem dorazila na místo, čekala před domem drobná bělovlasá paní se žemlově zbarveným vodicím psem.

„Tak už jste tady?" vítala mě vesele, když slyšela zabrzdit auto. Opatrně slézala z obrubníku. „Nebojte, nelíná!" ujišťovala mě. „Navíc ho každý den pečlivě vyčešu. Nezůstane vám po něm v autě ani chloupek."

Vracela se od dcery domů do východního Londýna - skvělé rito a teď v noci navíc rychle vydělané peníze. Přesto ji nikdo z řidičů vyčkávajících na základně nebyl ochotný odvézt. Mezi muslimskými šoféry panuje vytrvalá a, pokud vím, iracionální hrůza z jakéhokoli čtyřnohého stvoření, které mají naložit do auta. Tvrdí, že jim po nich na sedadlech zůstanou chlupy, a co pak na to řeknou další zákazníci? Já ale tuším, že chlupy jsou jen výmluva, ve skutečnosti jde o cosi mnohem, mnohem hlubšího.

Zejména od doby, co bylo úředně rozhodnuto, že žádný taxikář za žádných okolností nesmí odmítnout naložit do auta vodicího psa (je za to pokuta kolem 500 liber a ještě můžete přijít o licenci), zvoní mi čas od času telefon v kteroukoli denní či noční hodinu a zoufalý dispečer mě ukecává, ať jedu vyzvednout zákazníka se psem, s kočkou, s papouškem (všeobecný odpor, ač ne tak hluboký, se vztahuje i na ptáky). Co by si Caravan Cars počaly, kdyby nebylo mě a pár dalších nemuslimských řidičů, to vážně nevím.

A potom jednou na základnu dorazila liška. Liška. Tady v Londýně je jich spousta (prý šestnáct na čtvereční míli) a vídáte je hlavně nad ránem, jak běhají po ulicích a chodnících, elegantně přeskakují zídky a očima rozzářenýma ve světlech relektorů pozorují váš příjezd.

Když jsem viděla svou první londýnskou lišku, bylo to jako dar - stála trochu rozpačitě na rohu streathamské ulice a beze strachu sledovala kolemjdoucí. Byla NÁDHERNÁ! Divoká, ale nebojácná, s načechranými zrzavými chlupy. Nejradši bych ji pohladila.

Lišky tady v Londýně jsou uprchlíci z venkova. Tam bylo ještě donedávna povolené je střílet (evidentně britský národní sport), v Londýně je nikdo nezabíjí. Liščí populaci není třeba kontrolovat - v Británii není vzteklina. Osmdesát procent Londýňanů prý je má rádo, skutečně vadí jen málokomu. Jistě, občas roztahají po ulici odpadky, na dvorkách si hrabou nory, zblízka dost páchnou a v zimě, v době páření, vydávají samice v nočních hodinách skřeky, při kterých tuhne krev v žilách. Ale když pak koncem května nebo v červnu vyvedou mláďata a vy začnete vídat ty neohrabané chlupaté kuličky, jak se batolí mezi zaparkovanými auty, šplhají na obrubníky nebo z nich padají, přátelsky se perou a pošťuchují, všechno jim odpustíte.

Nicméně jsou to šelmy psovité...

A tak jsem nemohla věřit vlastním očím, když mí afghánští kolegové chlupatého příchozího... adoptovali! Schovávali pro něj skrojky masa od večeře, vášnivě se přeli, jestli smí nebo nesmí jíst kuřecí kosti, vypozorovali, v kolik hodin se tu obvykle objevuje, a když se opozdil, ustaraně koukali na hodinky a hlasitě přemítali, co je s ním. Abych pravdu řekla, nejsem si tak jistá, že nás navštěvoval jediný lišák, spíš bych věřila, že se k nám chodily nažrat všechny lišky z okolí, ale pro moje kolegy to byl jen jeden „kluk", jejich „kluk", a hýčkali si ho.

Jak je to možné? Fakt netuším. Napadlo mě jen jedno vysvětlení: lišky do Londýna vlastně nepatří, jsou to uprchlíci z venkova... a uprchlíci z venkova, co do Londýna vlastně nepatří, jsou i mí kolegové. Lišky utekly z polí a hájů, protože se bály bouchaček. A mí afghánští kolegové opustili vlast, aby unikli válce. Lišky v Londýně i mí afghánští kolegové mají podobný osud.

Možná je to úplně ujeté vysvětlení. Ale na žádné jiné jsem nepřišla.

Autor: Iva Pekárková | středa 20.5.2009 14:11 | karma článku: 38,19 | přečteno: 5533x

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,35 | Přečteno: 6127x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5201x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4766x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,66 | Přečteno: 2035x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2859x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.

8. května 2025  18:45,  aktualizováno  19:54

Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...

Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu

8. května 2025  13:53

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...

Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu

9. května 2025  18:35,  aktualizováno  10.5 13:09

Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...

Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy

9. května 2025  12:08

Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....

Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku

7. května 2025  14:42,  aktualizováno  21:42

Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...

Nový web deníku Metro dává slovo lidem, přibyl i podcast o životě v Praze

14. května 2025

Deník Metro představuje nový web Metro.cz v moderním designu a s řadou novinek pro čtenáře....

Černá Hora zablokovala majetek bývalého náměstka motolské nemocnice Budinského

14. května 2025  10:09,  aktualizováno  12:41

Černá Hora na žádost Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) zablokovala majetek bývalého...

Zabíjeli spoutané děti, líčí britští veteráni „psychotické vraždění“ v Afghánistánu

14. května 2025  12:38

Bývalí příslušníci britských speciálních sil prolomili léta mlčení a poskytli očité svědectví o...

Policie chce obžalobu pro ženu, která přiznala vraždu druha. Našli ho pod listím

14. května 2025  12:34

Kriminalisté v těchto dnech uzavřeli vyšetřování loňské vraždy staršího muže ve Svrčovci na...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7519x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.