Sem jednou zvednul telefon a zjistil, že sem mrtvej
„K., kamaráde! Jak se daří? Už dlouho jsme se neviděli!" hulákal úlisně ten samý chlapík, který se nechal půl roku zapírat. (Budu mu říkat Michael.) „Musíme se co nejdřív sejít, kámo, co nejdřív! Nebudeš tomu věřit, ale mám pro tebe skoro tisíc liber!"
K. nepatří k naivkům, které je snadné opít rohlíkem, ani k prosťáčkům, které utáhnete na vařené nudli. Naopak ví, tak jako většina Nigérijců, že v Bílé zemi jsou sice ulice dlážděné zlatem, bohužel ale policajti zatknou každého černocha, který má u sebe krumpáč. K. vidí svět dost realisticky. Ale pokud chcete kohokoli táhnout k hromadě liber šterlinků, obvykle k tomu nepotřebujete kotevní lano.
„Fakt? No to je úžasný!" zaradoval se můj miláček. „Tys to z nich nakonec přece jen dostal?" Bývalý zaměstnavatel totiž K., kromě P-45, dlužil i plat za poslední zhruba čtyři týdny. To by tisíci librám, o kterých mluvil Michael, přibližně odpovídalo.
Michael prohlásil, že mu po telefonu nemůže říct nic víc, fakt ani slovíčko, a že to šíleně, úplně šíleně spěchá, a tak jsme souhlasili, že se s ním ještě ten den sejdeme na Tulse Hill. To bylo předtím, než mi ukradli auto, a tak jsme přijeli v mém modrém fordu a zaparkovali ho za rohem. K. se po celou cestu radoval, ale zároveň tak trochu děsil. „Vidíš, že ten Michael není tak hroznej! Vyrazil z firmy prachy, který mi dlužila... Ale proč mu to tak dlouho trvalo? Myslíš, že za tím něco vězí?"
Michael nervózně přešlapoval u svého oře. Byl to nablýskaný bílý mercedes, jaký tak milují snad všichni Afričani. Když uviděl K., viditelně se mu ulevilo a hned ho táhl na přední sedadlo. Ze mě tak velkou radost neměl, ale K. prohlásil, že coby jeho manželka mám právo vědět, co se děje. Sedla jsem si dozadu.
„Jak jsem ti říkal, kamaráde, mám pro tebe prachy. Fůru prachů. Fakt. Tisíc liber. Možná... možná i patnáct set. Teď dobře poslouchej, co musíš udělat, abys ty prachy dostal."
Michael vytáhl kus papíru, zatvářil se důležitě a zahleděl se na K. jako kobra na krysu anebo někteří klerikálové na ovečky. „Tuhle adresu si přečti a zapamatuj! Hele, napíšu ti ji sem, abys to nezapomněl. Na týhle adrese bydlíš!"
„S dovolením?" řekla jsem a natáhla jsem krk přes sedadla - přesně jako ta vlezlá osoba, z které měl Michael hrůzu. „Zajímavé. Smím se zeptat, odkdy můj partner bydlí ve Východním Londýně?"
Michael mě ignoroval, ale vysvětlil K., že na téhle adrese bydlí zhruba tři čtvrtě roku. „Budeš si to pamatovat?" udělal na něj. „Závisí na tom tvý prachy! A tohle, podívej, je číslo tvýho bankovního konta. Napíšu ti ho tady na papírek. I to si musíš zapamatovat, zvládneš to? Až se tě zejtra zeptaj, jaký máš číslo konta, musíš ho ze sebe vysypat a neudělat chybu. Zvládneš to?" Michael se snažil mluvit autoritativně, ale celý se klepal a koktal u toho. Začínalo nám svítat, co se děje.
K. na mě mrkl dozadu a řekl, že to zvládne.
„Závisej na tom tvý prachy, kámo!"
Napadlo mě zeptat se drze Michaela, odkud je. Prý z Afriky.
„To předpokládám. Z který země?"
Michael si mě přeměřil a řekl, že z Ugandy. Slyšela jsem někdy o tý zemi?
„Tokusaba, tofuka ku toileti kungulu," opáčila jsem nejčistčí lugandštinou. Je to jediná věta v tom jazyce, kterou znám, zato ji umím dokonale. Znám ji ještě z dob, kdy jsme bydleli ve sdíleném domě s jistým Uganďanem, strašlivým čunětem. Ve volném překladu ta věta znamená „Prosím, nechčijte na prkýnko" a evidentně je správně, protože když jsem ji napsala velkými písmeny na papír a ten přilepila k záchodu, vydrželo prkýnko suché skoro týden.
Michael mě začal nenávidět ještě víc, ale aspoň už se netvářil tak důležitě. Vysvětlil K., kdy a kam se druhý den musí dostavit a co všechno musí říct, aby ty prachy dostal.
„Ale já jdu zejtra do práce," řekl K.
„Vem si volno! Vem si volno, slyšíš? Zavolej, že jsi nemocnej! A hlavně, až zítra půjdeš k výsl--- , chci říct k pohovoru, hlavně nikomu neříkej, že máš nějakou jinou práci!"
K. všechno přislíbil. Michael, ještě pořád zmítán třesavkou, ale už o něco klidnější, odjel svým mercedesem bůhví kam. A my jsme nasedli do mého forda a odjeli jsme do Východního Londýna, navštívit dům, kde K. údajně bydlí. Zaklepali jsme na dveře a po chvilce přišel otevřít - další z K.-ových bývalých šéfů. Tenhle byl Ind, taky původem z Východní Afriky. Jakmile K. uviděl, rozklepal se.
„Sorry," řekl K. „Sorry, že otravuju. Jen jsem se přišel podívat, kde bydlím. Zítra prý mám jít k výsl--- , chci říct k pohovoru, tak abych si to nepoplet. Nechtěl byste mi ještě ukázat, kde je pobočka mý nový banky?"
A pak jsme honem ujeli, aby nás náhodou nezastřelil.
Doufám, že je všem jasné, co se stalo. K. dobře třičtvrtě roku a aniž by o tom měl tušení fungoval v roli mrtvé duše. Michael a pár dalších „středně velkých" šéfů koncernu FirstGo pobírali platy zaměstnanců, kteří už tam dávno fyzicky nebyli, ale na papíře pracovali dál. Jména si bývalí zaměstnanci nechali, ale všichni do jednoho se přestěhovali. A zároveň změnili bankovní spojení.
Po celou cestu domů se K. mlátil pěstí do hlavy a ptal se, jak je možný, že mu to nedocvaklo dřív. Vždyť proto se Michael nechal zapírat, když se mu K. pokoušel volat. Proto K. pořád neměl ten zatracený P-45. A proto taky nedostal poslední plat - Michael a spol. mzdové účtárně snaživě dodali jeho novou adresu a číslo účtu dřív, než mu poslední plat přišel.
Teď se to, po letech, konečně provalilo. A mně i K. zůstává rozum stát nad tím, jak je možné, že to takhle neschopným podvodníkům tak dlouho procházelo. Bůhví, kolik dalších duchů kromě K. bydlelo v tom samém - Indově - domě ve Východním Londýně. Bůhví, kolika duchům posílala mzdová účtárna každé čtyři týdny prachy na to samé - Michaelovo - konto...
Od doby, co se tohle stalo, už uplynul nějaký čas a já se konečně dozvěděla, jak to dopadlo. Michael a pár dalších v tom zapletených dostali vyhazov. Ale nikdy nebyli z ničeho obvinění, nikdy nestáli u soudu. Nakradené prachy jim zůstaly. Michael se vrátil do Ugandy, kde si prý postavil několik velkých domů a k té staré, ošoupané manželce, která s ním žila v Anglii, si přibral dvě mladé a švarné. Celá vesnice si ho váží a nevychází z údivu, kolik peněz vydělal v Bílé zemi.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Izrael otevřel přechod Kerem Šalom, pomoc se k civilistům přesto nedostává
Do Pásma Gazy ve středu přes klíčové hraniční přechody na jihu oblasti nepřicházela žádná...
USA pozastavily dodávky bomb Izraeli. Nechtějí krveprolití v Rafáhu
Spojené státy odložily plánovanou dodávku munice Izraeli a kvůli jeho operacím v Rafáhu na jihu...
Plat 200 tisíc čistého, k tomu tučné náhrady. Co čeká na nové europoslance
Premium Poslední měsíc zbývá do voleb do Evropského parlamentu. A českých 675 kandidátů, kteří usilují o...
Monopol skončil. Čínské satelity obsazují orbitu, znepokojují Pentagon
Čína buduje svou „flotilu“ satelitů v takovém tempu, že Spojené státy ztrácejí svou dominanci ve...
Prodej RD 5+1 v Karviné
Karviná - Fryštát
2 990 000 Kč
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x