Jiří Mitáček
- Počet článků 147
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1757x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Oblíbené knihy
Jiří Mitáček
Bydlím s robotem…
Zbytečnost. Další „krám“ do domácnosti. K čemu to potřebuješ? Odrážel jsem myšlenku, vážil argumenty, bloudil po webu, tajně porovnával recenze. V obchodě trápil prodavače zákeřnými dotazy. A pak se to stalo... Zatracená akce, zatracená sleva. No, nekupte to, když je to skoro zadarmo? Podlehl jsem. Rozbil jsem prasátko a přivezl si ho slavnostně domů. Zachránce a hlídač mojí nedokonalosti. Budeme parťáci? Uvidíme.
Jiří Mitáček
Spolužactvo a „sleziny“
Nic objevného, spolužáky přece máme všichni. Ale já se jednoho dne ujal správcování dvou třídních „webovek“: „základky“ a průmyslovky. Druhá není příliš nebo vůbec aktivní, ale když jsem ji hodlal zrušit, byl jsem adminem portálu „ukecán“, aby byla zachována. Stačí prý přece občas vstoupit a „brána“ zůstane funkční. Dobře, tak tam někdy vlezu a předstírám aktivitu vecpáním několika řádků. Průmyslovka se mi prostě jeví zajímavou pouze v období maturity, v nezapomenutelném „osmašedesátém“. Našim srazům v pětiletých intervalech však cosi chybí. Nejsem sám, kdo to tak vidí, ale co s tím??
Jiří Mitáček
Zapomenutý koňak...
Toto je můj příběh a jde o zatoulanou lahev koňaku. Vlastně se tak moc nezatoulala, čeká v mém baru už celých 31 let na nějakou oslavu! Neuvěřitelné, že? Bylo, nebylo... Dostal jsem láhev dobrého koňaku. Když se mé bývalé ženě měl narodit syn a dvacetiměsíční dcerušce bratr. Porod v pořádku, poporodní vyšetření nikoli. Díky novým metodám dítě okamžitě odstaveno od mateřského mléka a začala jeho dlouholetá léčba spočívající především v odlišné stravě.
Jiří Mitáček
Kuželkářská odysea…
Tak se mi stala taková příhoda. Poznal jsem nesmrtelnosti chrousta... Alegorie, nadsázka, žert, blbý úvod? Zkuste si se mnou zameditovat, vážení. V některém z minulých článků jsem se zmínil, že jsem se „vrátil“ ke své dávné sportovní lásce – ke kuželkám. Po deseti letech nečinnosti. Předcházela tomu malá lest mého kamaráda, také bývalého aktivního hráče: „Jiříku, kluci v „éčku“ nemají šoféra na jízdy k zápasům. Ten co je vozil, je nemocnej, a teda ze hry, chápeš? Nevzal bys to? Máš to nový auto, potřebuje „zaběhnout“. Jo, a když už s nimi budeš, nezahrál by sis taky?"
Jiří Mitáček
Dobré ráno, Česko…
Sobotní televizní program. Zklamán „upadám“ do postele po 22 hodině. Relativně svěží se probouzím a juknu na radiobudík – „páátá odbila“... Automaticky mačkám startovací tlačítko. Obvyklý nedělní ranní rituál. Tak kdo bude dneska přednášet na mé Vysoké seniorské?
Jiří Mitáček
Luna - pokus o fotoblog.
Jednoho nádherného srpnového večera jsem seděl na terase svého edenu. Luna předváděla tak krásné "kotrmelce", že jsem neodolal a zkusil na svůj amatérský fotoaparát zachytit. A podělit se s Vámi o její "hrátky". Nekamenujte mne za tuto myšlenku. Je to, jak jsem zdůraznil v názvu, nesmělý pokus.
Jiří Mitáček
Pane prezidente, není to Vaše vina, ale pokazil jste mi Vánoce
a ještě mi to sdělil pan Moravec, ke všemu o Zlaté neděli, když polovina národa obráží supermarkety a před Vánoci! Klidně usnete, vybodnete se na celý svět, odeberete se na Boží cestu a vůbec Vám nevadí, že se cítím najednou jako vykořeněný. A nejen já! Nevyčítám, snad jen to, že mne trochu bolí u srdce.
Jiří Mitáček
Docela jiné vánoce…
Není zrovna mým zvykem zaobírat se minulostí, ještě méně časem adventu a už vůbec ne Vánocemi. Ale pak jsem se přece jen „vrátil“. Ke Štědrému večeru 2001... Měl takové zvláštní kouzlo a zůstane jednou z mých nejkrásnějších vzpomínek. Příběh je trochu delší, ale padal mi jaksi samovolně ze srdce a zkracováním by mnohé ztratil.
Jiří Mitáček
Ochutnávka v supermarketu...
Váhal jsem, zda toto téma otevřít. Leckomu nebude po chuti a reakce určitě bude nelichotivá. Risk je zisk (nebo prohra), zkusím. Tak tedy: Silně mne „ekluje“ chování některých spoluobčanů. Jde o skupinu, kterou pracovně nazývám novodobí vyžírkové, alias ochutnávači. Když jsem chování těchto lidí viděl poprvé, omlouval jsem je. Novinka, zkouší, testují...Dokonce jsem o tomto, později – národním koníčku - , už jednou psal a zadoufal, že to přejde, že lidé pochopí trapnost svého počínání.
Jiří Mitáček
Oni fakt nedají pokoj…
Kdo? No, samozřejmě slavní doktorští odboráři! Nedávno jsem poslouchal svého oblíbeného „jasnovidiče“, pana profesora Vladimíra Beneše. Kromě přednosty Neurochirurgické kliniky pražské ÚVN, se stal i presidentem evropské asociace neurochirurgických společností. Ocenění jistě není náhodné, pan profesor je skutečný „machr“ ve svém oboru. Navíc má obrovský přehled o dění a správný názor na mnohé problémy. Mimo debaty o stáří mne zaujal jeho postoj k nové akci Pata a Mata – bossů doktorských odborů.
Jiří Mitáček
Naše Bára...
Občas míváme televizi zapnutu jako kulisu. Nejsem vyjímka. Pracoval jsem na počítači a pozadí mi dělal zábavný pořad televize “Kdo je kdo?“ kde se hádají povolání a osobnosti nebo tak podobně. Však víte, nechci, aby to vypadalo jako reklama pro tento pořad nebo pro televizní stanici. Když moderátor ohlásil příchod osobnosti, juknul jsem...Naše Bára! A ve slušivém večerním ohozu! Omlouvám se za to familiérní oslovení. Pro mne už to po jejím fantastickém olympijském výkonu asi jiné nebude. Mnozí jistě pamatujete a jak by ne. Ti, kteří hádali o jakou osobnost jde, měli zavázané oči, a tak jsem držel palce, aby jim to moc nešlo, protože „vyhádané“ neúspěchy jdou na charitu.
Jiří Mitáček
Můj „autobus“ přátel a lásek…
Obdržel jsem RE mail od kamarádky. Naše korespondence poslední měsíce trochu zadrhávala, a tak jsem se v původní zprávě nesměle tázal, zda se ještě mohu považovat za hodného odpovědi. Mohu, bohudík!! Inspirovala mne tím k dnešní úvaze a pokusu o obnovení zanedbaného blogu. Posuďte, vážení čtenáři, zda jsem hoden Vaší pozornosti.
Jiří Mitáček
Lehounké povídání o desátkách za dobré milování…
Vážené předpokládané čtenářky. Úsměvné téma jsem publikoval na blogu idnes pod malinko změněným názvem. Žádnou díru (respektive karmu) do světa jsem s tím neudělal. Lojza je o rok starší (a moudřejší) ale pořád "jede" v nastavené šabloně. I když frekvence poklesla. To víte, věk!! Není to recept, pouze moje tichá "závist". Suďte, moralizujte, vážené dámy. Příběh přepisuji dle originálu, berte to jako můj první pokus na tomto blogu.
Jiří Mitáček
Cyklokrosařem z hecu…
Kamarád mi poslal mailem malou prezentaci, kde se vyznává ze své opuštěnosti. Slaměný vdovec, proti své vůli. Prosluněné sváteční odpoledne v Edenu. Uděláš dobrý skutek, zachráníš osamoceného a vytahuji, po telefonickém kontaktu, své obstarožní horské kolo. Do batohu vkládám „čtyři kousky v jedné lahvi“ a s funěním absolvuji zhruba tříkilometrovou cestu do strmého terénu. Vědomí, že zpátky budu jenom brzdit, mi dodává nevídanou sílu. Kolo jsem letos použil, na vysvětlenou, poprvé.
Jiří Mitáček
Děkuji „stávkokazům“…
za mne, obyčejného občana této republiky. Předem podotýkám, že se mne manifestace odborářů vůbec netýká, nijak mne neomezuje, nepostihne a vůbec nechápu o co této skupině lidí, za minulého režimu „hajlující“ pod taktovkou komunistů, vůbec jde. Vážím si lidí, hanlivě v titulku nazvaném, kteří se nenechali zmanipulovat 15% skupinou zaměstnaneckých odborářů. Použili vlastní selský rozum a nastoupili, jako vždy, do svého zaměstnání.
Jiří Mitáček
Vzpomínání...
Nedávno jsem cosi „šotil“ v dětském pokoji. No, dětském, nazývám ho tak ze setrvačnosti. To proto, že tam zůstal původní nábytek a některé věci, které mi připomenou jejich nepřítomnost. Hromada starých plyšáků, krabice s kostkami lega, modely autíček atd. V současné době tuto místnost využívám většinou jako sušárnu prádla a odkládacím prostorem pro nedůležité věci. Trochu ji občas užívám i jako pracovnu.
Jiří Mitáček
Modlitba stárnoucího člověka...
Když mne nedávno oslovil čtenář z Brna reakcí na několik mých minulých článků, byl jsem velmi potěšen. Takové milé povzbuzení každého blogera (jak kolegové potvrdí) nabije inspirací. Ve zpovědi osamělého muže jsem nastínil generační problém současné společnosti. Výše zmíněný čtenář mi poslal krásnou předlohu, jejíž titul je mottem mojí dnešní úvahy. A jak dodal, cituji: „Můj postoj k Bohu už definoval Dostojevskij, který napsal „Když někdo nevěří v Boha, pak už může věřit v cokoliv“.
Jiří Mitáček
Derniéra doktorské akce...
Znáte to, mnozí z vás to dělají stejně jako já, tedy, že často zapínají rozhlasové vysílání jen jako kulisu. Ohlasy a reakce poslouchajících to potvrzuji. Některé pořady však upoutají pozornost. Jelikož si i poslechem rozhlasu rozšiřujeme obzor, máme svoje oblíbené moderátory, rubriky, seriály. Nebudu jmenovat všechny, které jsem si oblíbil, zmíním jen jeden. „Jak to vidí...“ (ČRo 2 – Praha). Pro můj ranní rituál je tato půlhodinka správně naladěna, pořadí „jaktovidičů“ je známo z avíz. Když mi tedy tato služba ohlásila, že dnešním hostem bude přednosta Neurochirurgické kliniky pražské ÚVN, pan profesor Vladimír Beneš, moc jsem se těšil a u přijímače jsem netrpělivě stepoval.
Jiří Mitáček
Ach jóó, opět ti odboráři!
O odborářích jsem si myslel všechno možné, i když je po celý život považuji za nesmyslnou organizaci. Vrcholem manipulace s lidmi, podle mého názoru, byla manifestaci síly železničářů pod vedením kejklíře Duška. Odborovým bossem, který se navíc znemožnil výroky o homosexuálech ve vládě. Nic horšího jsem od odborů nečekal. Mýlil jsem se. Železničáři jsou příštipkáři proti kolegům v bílých pláštích! Zastavením vlaků vznikne dle délky protestu více či méně obrovská hospodářská ztráta. Lidé si zorganizují jiný způsob dopravy do zaměstnání, zanadávají si a život jde dál.
Jiří Mitáček
Pane Dienstbiere, nástup na scénu, začínáme…
Myslel jsem si, že psaní o politice „pověsím“ letos na hřebík. Ale naše oranžová opozice, vedená panem „Kolovrátkem“, opět září. Ne, že by napomohla vyřešit nějaké aktuální problémy, cloumající naší zemí. Maximálně se přidá tam, kde jim to politicky „kápne“ nějakou preferenci. Souhlasíte, páni odboráři? Okopáváním vlády ze všech stran, stále více navazuje na předchozí styl bývalého mistra diskuzí. Nechci se vracet k té, parafrázuji výrok jistého showmana, „prasárně“, předvedené v hlavním městě. Ale má to jistou souvislost s mou úvahou.
Jiří Mitáček
Zpověď osamělého muže...
Všední pondělní dopoledne. Nový rok se ospale vzpamatovává (zhotavuje) z oslav, z přejídání, přepíjení a rozlupuje oči. Úřady se rozjižději malinko rychleji, možná jako obvykle... Potřebuji něco vyřídit na finančním úřadě. Po chvíli vycházím a přidá se ke mně starší pán. Říkejme mu třeba František. Navazuje hovor hudrováním na úředníky a instituci, kterou jsme oba právě opustili. Jdeme stejným směrem. Nespěchám, myšlenky mám, po důležitém raním lékařském vyšetření, rozházené. Poslouchám stížnosti na výše zminěný úřad a pan František tahá z rukávu další téma, momentálně aktuální a svým způsobem atraktivní: Piráti na silnicích, auto. Po něm navazuje věčné téma: lhostejnost, sobectví, ignorance, necitlivost a chamtivost dětí.
Jiří Mitáček
Odboráři, už ste mi scházeli!
A nejen mně, ale i mý kamarádce Kolomazníkový. Že ste nás v březnu s těma režijkama, benefitama a žravenkama vypekli, to sme vám už trochu vodpustili. Ten premíérskej slušňák, co se menoval jak ten slavnej šachista, váš spravedlivej smrad, pardon, tlak, nevydržel. Dobrý chlapci, ale ty volby se vám nějak nepovedly. Myslím, že to způsobila Kolomaznice. Za ten březnovej štrajk prej na protest volila nějaký Veřejný a ještě s tím dělala tajnosti. Ale já sem na ni vyzrál! Jen tak mimochodem sem prohodil, že přece nevolím ňáky žumpy nebo veřejný záchodky. A vona, prej sem blbec a politickej analfabet! Veřejný věci je prej nová strana, co ji vede ňákej Džon! Ach jóó, už sem jak ten bejvalej šachista. Dala mi mat, bába jedna!
Jiří Mitáček
Beránek na dálnici...
Nemám rád blogy, ve kterých se komentují mediální kauzy. Ale udělám výjimku. Nejsem kazatelem ani moralistou, k tomu jsou povolanější. Máme na to legální instituce. Jsem jenom bloger, který chce vyjádřit svůj názor na závažný čin. Čin, pro který marně hledám vhodné, a pokud možno slušné, pojmenování. Novináři používají obrat „silniční pirát“. V tomto případě však s nimi nesouhlasím. Člověk, o kterém je řeč, pro mne není pirát, ale potencionální vrah. Nevím, jestli je tato věta žalovatelná, ale nebojím se.
Jiří Mitáček
Nedělní otázky Vlasty Moraváka…
Jan Werich: „Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.“ Citát který mne inspiroval, když se v nedělním poledním „talk show“ objeví nový fenomén diskuzí - kolovrátek. Vypnul jsem. A pak jsem dostal nápad. Přece se neochudím o tuto masáž bránice. Zřídím si tedy doma virtuální studio ve stylu známého mistra poledních nedělních diskuzí. Výběr hostů je jasný: nejvyšší eso vládnoucí garnitury a boss opozice. Napekl jsem dobroty, uvařil guláš, koupil exotické ovoce, v marketu „čerstvé“ květiny. Kamera vrčí, klapka: Vlasta Moravák poprvé.
Jiří Mitáček
Jsem prostě klikař...
Všichni to známe a všichni si říkáme...proč právě já, proč se tohle muselo stát zrovna mně...Ano, jasně, jde o spoustu nevydařených věcí...Nákup, kdy zboží, na které máte zálusk, koupí zákazník před vámi, razítko, které nezbytně potřebujete, dává jen úřednice, které právě onemocnělo dítě, galanterie, kam po dvaceti letech zajdete koupit obyčejný zip, má zrovna ten den zavřeno, boční ulička, kterou vždy procházíte, se stane jednosměrnou právě v den, kdy tudy snad poprvé v životě jedete autem...Náhody? Náhody! Nebo opravdu „jen“ náhody?
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
