Oni fakt nedají pokoj…

Kdo? No, samozřejmě slavní doktorští odboráři! Nedávno jsem poslouchal svého oblíbeného „jasnovidiče“,  pana profesora Vladimíra Beneše. Kromě přednosty Neurochirurgické kliniky pražské ÚVN, se stal i presidentem evropské asociace neurochirurgických společností. Ocenění jistě není náhodné, pan profesor je skutečný „machr“ ve svém oboru. Navíc má obrovský přehled  o dění a správný názor na mnohé problémy. Mimo debaty o stáří mne zaujal jeho postoj k nové akci Pata a Mata – bossů doktorských odborů.

Ta se jmenuje: „Zůstáváme, splňte sliby!“

Otázka moderátora: „Pane profesore, jak vidíte novou akci odborářů, respektive co si o ní myslíte?“

Volně cituji (a souhlasím): „Už jsem to řekl mnohokrát, nic dobrého. Budiž, něco bylo domluveno, slíbeno, bylo tam i nějaké memorandum atd. Pan ministr se memorandum snaží do určité míry dodržet, ale holt na to nejsou peníze, takže uvolní jen část. Podle mne, už to je v současné situaci docela úspěch. Pokud si už teď odboráři stěžuji, tak je to stejná kasta lidí, jako ta, která demonstruje v Řecku. Aby se měli pořád dobře, tak na dluh. Stejná úvaha jako těch, kteří sedí na Wall Street a chtějí změnit režim. Jenže  nevědí, co jak a co udělat.

V době, kdy je Evropa a nepochybně i jedinci samý dluh, si chceme ukrojit  další díl  koláče. A je fakt, že kdyby se takto chovali všichni, tak je to Hellerova „Hlava 22“ – John Yossarien.

Na otázku, co by se stalo, kdyby všichni byli jako on a nechtěli bojovat, John odpověděl: „To bych musel bejt blbej“. Perfektní ironie. A zde je to podobné.  Odpovědnost k mikro nebo makro světu by měla začínat na malých úrovních. Když už víme, že by se mělo racionálně nakládat s prostředky, tak by ty skupiny typu odborářů neměly z tohoto koláče zase ukrajovat. Proto mne mrzí, že se doktoři chovají , řečeno výrazem K. Marxe, jako lůza.

To bude zase odezva na moje slova! Samozřejmě si to o doktorech nemyslím!

Co k tomu dodat? Osobně souhlasím s panem ministrem.  A to nejen  kvůli své averzi  vůči odborářům, kterou jsem již několikrát zmínil. Akce vypadá jako legitimní. Ano, ministr něco slíbil, tak to má dodržet. Ale když na to nemá, slib prostě dodržet nemůže. Jeho nabídka 6,25% je vstřícná, řekl bych dokonce velmi vstřícná. Navíc slíbil, že budou-li příznivé podmínky, rozdíl do konce roku dorovná!

Každému musí být jasné, že se ministerstvo snaží slib splnit a, že je tedy vše v pořádku. Asociace sester, v čele s paní Juráskovou, to pochopila a za to jí patří můj obdiv.

Ale ne tak naši bossové. Naopak. Opět se budou před kamerami naparovat  a media se budou předhánět. Je to prosté. Zase se o nich bude mluvit.

Jednou větou: Je mi to krajně nesympatické.

Moc se mi líbila moderátorova otázka: „Jak se díváte na reformu zdravotnictví“?

Volně cituji (a souhlasím): „ Současná diskuze o standartu a nadstandardu, dojezdy lékařů a poplatky v nemocnici, jsou medii vytržené z konceptu celé reformy. Jako nejdříve  ta 30 ti koruna.  A pořád dokola. Reforma je však komplexní záležitost mnoha věcí, které teprve když se poskládají, přinesou kýžený efekt. Další je, že se nic nezmění ze dne na den, zítra, za měsíc, či za rok. Jde o dynamický proces na desetiletí. Nizozemci mění zdravotnictví permanentně. To samé bude i u nás – udělá se jeden krok, poté další, atd., atd.

Možná Vás, stejně jako mne, napadne, že hrozí tzv. „odezdikezdimus“. Přijde nová vláda, zruší plno nepopulárních opatření naslibovaných ve volebních kampaních a celou reformu bude negovat.

Pan profesor: „Já si nemyslím, že tento efekt  nastane, protože to, co tam je, směřuje  k větší efektivnosti a k úspoře v systému. A ta budoucí vláda, pokud nebude hloupá, to tam v tichosti ponechá, protože to pro ni bude výhodné.  Maximálně  provede nějakou kosmetickou úpravu  typu „nemocnice za 50“, což v obstrukcích už halasně „vytrubuje“.

Zaujalo mne i „halali“ kolem prodloužení dojezdových časů sanitek.

Pan profesor vtipně glosuje: "Proč se prodlužují? Ale neprodlužují se! Vezměte Ameriku, která má zdánlivě lepší zdravotnictví než my. Tam jsou dojezdové časy v hodinách. Indiáni v rezervacích se postřílejí a helikoptéra s pomocí přiletí za 5 hodin. Jasně, demografie. Ale pokud chceme zkracovat časy, musíme mít na trase více nemocnic. A opět nastává dominový efekt. Více nemocnic znamená rozmělněnou, a o to horší péči.  Opticky je tedy jasné, že díky snížení počtu nemocnic (a tím i lůžek) sice přidáme pár minut na dojezd, ale nemocnice  budou o to kvalitněji vybavené a budou mít i lepší personál".

Tak to bych měl. Není co dodat. Jsem rád, že máme lékaře typu pana profesora. Dává mi to jistotu, že odborářská „ramena“ poklesnou. Snad definitivně.

Vždy jsem byl přesvědčen, že lékařské povolání je především posláním. Stojí tedy velmi vysoko na žebříčku vážnosti, ne li nejvýš.

Nekažte si tento kredit, vážení lékaři!!

Ty peníze, ač vám je ze srdce přeji, za to nestojí.

Už vůbec se mi nelíbí, když si určitá skupina odborářů bere pacienty jako rukojmí, a dokonce  klidně vykřikuje, že pacientů se jejich akce nedotýká. No, a pak jsem  náhodou zaslechl v televizi informaci:

„Ostravská nemocnice bude muset  odkládat operace. Důvodem je navýšení platu lékařům"…

Někdo si z nás, současných i budoucích pacientů dělá srandu, páni odboráři...

Přeji hezký den.                                                 Váš Jiří

PS: Sjezd ČLK v Brně. Čestný odborář pan MUDr. Kubek ostře kritizuje pana ministra za nesplnění 10%. Pokračuje kritikou lékařů, kteří se nezapojili do akce „Náš exodus-váš exitus“ ale zvýšení platu přijali. Inteligentní, pane „presidente“. Vůbec nechápu, proč tito oslovení vaši slavnou „povinnou“ komoru neopustí. Holt nejsem lékař…