Vzpomínání...

Nedávno jsem cosi „šotil“ v dětském pokoji. No, dětském, nazývám ho tak ze setrvačnosti. To proto, že tam zůstal původní nábytek a některé věci, které mi  připomenou jejich nepřítomnost. Hromada starých plyšáků, krabice s kostkami lega, modely autíček atd. V současné době tuto místnost využívám většinou jako sušárnu prádla a odkládacím prostorem pro nedůležité věci. Trochu ji občas užívám i jako pracovnu.

Dnes mi při skládání prádla zabloudily oči ke starému plakátu na stěně, na mnou vlastnoručně vyrobenou památku. Manažer sám sobě. To víte, jiná doba. Ale datum je výmluvné  95-96, zahájení kuželkářské sezony.

A vybavují se mi vzpomínky na dobu před patnácti lety. Kuželky jsem hrál závodně a řečeno sportovní hantýrkou, jsem byl v relativně správném kuželkářském věku (50). Kdo trochu zná pozadí tohoto sportu, potvrdí mi, že je to sport namáhavý, kolektivní a společenský. Rozhodně nikoli hospodský, ovšem pokud se najde dobrá parta.

Co to má moje kuželkářská „kariéra“ společného s tím plakátem? Vysvětlím.

Mým dalším koníčkem, respektive velkým hobby, se stala elektronika. Prostě byl jsem tehdy elektronik – samouk, což obnášelo tvrdé prokousávání se odbornou literaturou a časopisy. Také jsem měl a mám rád hudbu i vše, co s ní souvisí. Mixážní pult byla moje dlouhodobě naplněná touha. Připojením různých zdrojů jsem tak získal možnost přes mikrofony do všeho i „kecat“. Moje amatérské diskotéky se postupem času proslavily. Nebylo to vůbec, snadné, ještě neexistovala CD a MP3 byl zcela neznámý pojem. Gramofon, kotoučový později kazetový magnetofon a mikrofon bylo vše, co jsem měl.

„Repertoár“ jsem přizpůsoboval nárokům společnosti. Silvestrovské párty, svatební hostina, sportovní úspěchy kamarádů, narozeniny, jubilea a další oslavy. Když tak vzpomínám, byl to pro mne jakýsi druh adrenalinu. Jaká radost, když jsem se „trefil“ do vkusu někdy dost různorodé společnosti mladých, starších i seniorů. Sen každého dídžeje.

Vzpomínám na jeden Silvestr ve sportovním duchu. Blízko, skoro vedle kuželny, stála restaurace hotelu, kde se oslavoval.  Samozřejmě s „live muzikou“. Nebyl harmonikář ani dirigent, jak říká klasik Šimek, ale takové to kombo s varhany.  Naše diskotéka pronikala, díky pořádné dávce decibelů  do dalekého okolí, když jsem zaznamenal, že na našem malém parketu „vytáčejí“ i neznámé dvojice a hostů stále přibývá. A jaká hudba pro mé uši, když halasali, že „tohle je fakt pořádná diskoška a ne jako ta u nás!!“.

Můj nos amatérského „pouštěče hudby“ stoupal do nebeských výšek…

A tak jsem postoupil jako moderátor moderování zábavy, čímž se vracím k již zmíněnému plakátu – vlastnoručně vyrobenou pozvánku formátu A3. Cituji včetně drobným písmem napsané „Padělání je trestné“.

Loko – oddíl kuželek a sponzoři Vás zvou dne 25.8 tj. pátek v 17. 00 hod. na

Večer pro dobré lidi aneb SEZONA 95–96 ZAČÍNÁ

Místo: klubovna pod mostem Chebským (most v Karlových Varech)

Program večera: 1) Sportovní soutěže:

a) hod odjištěným samopalem na cíl

b) víceboj ve hře „Venušiny kuličky“

c) běh na WC v poslední chvíli – vítězí závodník s největším flekem na kalhotách

d) vrhání „šavle“ na dálku

e) padání ze schodů – závěrečná soutěž večera

2) Kulturní okénko: Vystoupení recitátora J. Wimra s básní „Ostrava“

3) Volba nejtvrdšího spáče večera (loňský vítěz-ICH!)

Opékanou večeři zajistí místní „občerstvovna“, za oheň odpovídá pan Soptík.

Dobrou pohodu a večerem bude provázet známý pouštěč hudby (moje maličkost)

Vstupné dobrovolné (min. "pětku") - bude použito na boj proti alkoholismu.

Sponzoři večera: Holky z E6, jmenovitě Lakatošová, Bílá, Ferencová a Bláža.

Některým z vás možná moje vzpomínka vyvolá kapku nostalgie nebo úsměv, takové to zvláštní polechtání náhlou myšlenkou. Byla to doba, kdy mezi lidmi ještě panovaly jiné, snad i hezčí a vřelejší vztahy. Kdy lidé ještě dokázali prostě jen tak „blbnout“ a být šťastní.

Mohl bych moralizovat a vést monolog o začínající demokracii a pak o vztazích likvidujícím dravém kapitalizmu. Netřeba. Doba nabrala šílené tempo a změnila mnohé.

Jsem vděčný za ten plakát a za to krásné a milé vzpomínkové polechtání.

Zdravím a přeji hezký den.                           Váš Jiří